Bude to už skoro čtyřicet let, co jsem se zamilovala až po uši a prožila lásku se vším, co k ní patří. V jednom se to ale přece jenom lišilo…

V životě se občas najdou jednovaječná dvojčata, která jsou na první pohled k nerozeznání. Někdy mají stejnou i povahu, jindy se liší.

Nicméně, pokud se z jedním z nich zapletete, jak si můžete být jistá, že je to stále jeden a tentýž muž, který vám vyznává lásku? Vím, o čem mluvím, protože s tím mám svoji vlastní zkušenost.

Stejní jenom navenek

Marek a Lukáš byli jednovaječná dvojčata a bydleli ve stejném bytě na okraji našeho města. I když byli navenek k nerozeznání, povahou byli naprosto jiní.

Lukáš byl introvert a programátor, trávil většinu času u počítače nebo ponořený do nějakých vědeckých knih. Extrovert Marek miloval kluby, mejdany a večerní život. Měl kolem sebe spoustu přátel a vždy byl středem pozornosti. A já jsem nevěděla, kterému z nich mám dát přednost.

První setkání

S Lukášem jsme se potkali dost netypicky, v tramvaji. Byla jsem tehdy studentkou vysoké umělecké školy a ten den jsem měla dost naspěch. Měla jsem na zádech barevný batoh a přes hlavu červenou čelenku, když jsem mu omylem potřísnila kávou košili.

Moc jsem totiž nevnímala okolní lidi kolem sebe. „Jejda, moc se omlouvám, promiňte!“ vyhrkla jsem. Bylo to strašně trapné, ale omlouvala jsem se tak upřímně, že se Lukáš jenom usmál.

Nezavolala jsem mu

Okolo stojící si nás přeměřovali přísným pohledem, ale nebylo to třeba, tak jako tak bych Lukášovi nabídla nějakou kompenzaci. „Můžu vám to nějak vynahradit?“ špitla jsem a Lukáš se jen usmál: „Když jinak nedáte.“ A dali jsme si na sebe spojení.

Nevolala jsem mu. Vlastně jsem ani nevěděla, co bych mu měla říct, i když mi bylo jasné, že to hodně brzy budu muset udělat – abych nebyla neslušná.

Večer v klubu mi otevřel oči

Uběhlo několik dní a já jsem se vydala s kamarádkami do klubu. Akci organizoval Marek. Šlo o jakýsi koncert, který mě moc nezajímal, spíš jsem si chtěla s kámoškami pokecat. A tu jsem ho zahlédla.

„Holky, musím něco vyřešit,“ omluvila jsem se a vydala se k němu, abych napravila to, že jsem se neozvala. Myslela jsem si, že je to Lukáš, jak jinak.

„Promiň, určitě bych ti zavolala – hned zítra,“ chytila jsem ho za rukáv. I když mu muselo být jasné, že jde o omyl, že ho považuji za jeho bratra, začal tu hru hrát se mnou.

Hra na obě strany

Chvíli jsme něco plácali, než mi došlo, že tenhle kluk má úplně jinou energii. Sebevědomý úsměv, lehká a drzá poznámka – Lukáš byl jiný. Když Marek pochopil, že jsem ho prokoukla, přiznal se a zároveň mě požádal o číslo mého telefonu a e-mailovou adresu.

A já mu obojí dala, ani nevím proč. No a ozvala jsem se i Lukášovi. Začali jsme si psát e-maily skoro každý den. Povídali jsme si o filmech, knihách a technologiích, proběhla i nějaká schůzka. Nevinná. Marek mě mezitím zval na koncerty a točil se kolem mě.

Ani jeden z nich netušil, že jsem v kontaktu s oběma a já jsem to zbaběle nepřiznala. Ale myslím, že oni začali něco tušit. Věděla jsem, že si vyprávějí o svých avantýrách, a začala jsem mít strach, jestli taky nerozebírají mě.

Došlo to tak daleko, že jsem se svěřila kamarádce Lucce a ta se jenom smála: „Co na tom chceš řešit? Sama říkáš, že je rozeznáš jedině podle toho, jak se chovají. Vyber si jednoho z nich a bude to.“ Začalo mi vrtat v hlavě, jestli je opravdu rozeznám.

A došlo mi, že do budoucna by vztah s mužem, jehož bratr je úplně stejný, protože Lukáš s Markem se skutečně jeden druhému podobali jako vejce vejci, nebyl udržitelný. Rozhodla jsem se to vyřešit a sešla jsem se s oběma.

Když se na schůzku dostavili, došlo jim, o co se jedná. „Hele, kluci, musím vám něco říct,“ začala jsem, když jsme seděli u jednoho stolu. „Oba jste skvělí, vážně. Mám vás ráda, ale nemůžu to takhle dál táhnout. Cítím se jako mezi dvěma mlýnskými kameny.“

Sejde z očí, sejde z mysli…

Od toho dne jsem je už neviděla. Ani jednoho z nich. Marek mi přestal psát a Lukáš na moje zprávy neodpovídal.

A ještě k něčemu bych se měla přiznat, když už vám píšu o příběhu své první lásky – extrovertní Marek mě okouzlil víc než Lukáš a několikrát jsme se spolu milovali. Ale když jsem o tom pak přemýšlela, nemůžu si být jistá, jestli ho Lukáš někdy nezastoupil.

Už proto jsem ten zvláštní propletenec musela ukončit. I když jsem přišla o muže, kterého bych mohla milovat. Teď už jsem dávno vdaná za jiného muže, se kterým mám dvě dcery, ale na Marka s Lukášem nikdy nezapomenu.

Adéla L. (59), Chomutov