Všichni jsme mého muže Rudolfa léta považovali za tichého stydlína. Pak jsem se nestačila divit, když jsem zjistila, kolik jeho dětí po světě běhá. Inu, tichá voda břehy mele!
Náš vztah byl v začátku hodně rozpačitý. Rudolf vysedával ve studovně naší knihovny, kde jsme já dělala knihovnici. Přišel, sotva pozdravil, když se mnou mluvil, tak celý zčervenal. Působil dojmem stydlivého ňoumy.
Vůbec nechápu, proč jsem se tehdy s kolegyněmi tak hloupě vsadila, že toho stydlína dokážu svést. Vůbec se mi nelíbil, šla jsem do toho jen z legrace. Ten den jsem si vzala vysoké podpatky, minisukni a triko s výstřihem.
Rudolf se klepal strachy, jen mě uviděl mezi dveřmi. A když jsem se ho pak zeptala, jestli by se mnou nešel večer do kina, blekotal něco nesouvislého, co mi chvílemi přišlo jako svahilština.
Kolegyně vše sledovaly ze svých úkrytů a smály se. Nechápu, jak se to mohlo stát, že jsem se nakonec do toho nemastného, neslaného kluka zamilovala.
Starší brácha
Nakonec jsme se vzali. Dlouhých patnáct let jsem byla přesvědčená, že mám v manželství navrch. Že jsem to byla já, kolem které se muži vždy točili, zatímco o mého tichého a nenápadného muže by si jiná žena neopřela ani koště.
Jenže tichá voda břehy mele, jak se říká! Měli jsme spolu dvě děti, které tehdy už chodily na druhý stupeň základní školy, a právě v té době se provalila Rudolfova první avantýra.
To když k nám jednoho dne o prázdninách přijela žena ve škodovce s osmnáctiletým klukem, který jako by mému muži z oka vypadl. No, měla ho vážně s mým mužem, narodil se ještě předtím, než jsme se poznali. To mě uklidňovalo.
Vzala jsem to statečně a našim dětem toho čerstvě dospělého kluka představila s humorem sobě vlastním jako staršího bratříčka, kterému táta dlužil alimenty. Uběhly čtyři roky od toho velkého překvapení, když se dostala firma mého muže do potíží.
Vypadalo to, že zkrachují. Rudolf byl najednou bez příjmů, které byly vždycky slušné a nemohli jsme si nikdy stěžovat.
Dvojčata
Finanční rezervy rychle mizely, nemohla jsem pochopit kam, a pak se to provalilo. Před domem se objevila další žena, tentokrát s sebou přivedla dvě děti, dvojčata v pubertálním věku, tedy mladší než naše děti.
Dožadovala se alimentů s tím, že má ty děti s mým mužem. S otevřenou pusou jsem stála ve dveřích našeho domu a bývala bych tam stála nejspíš dodnes, kdyby mě dcera neodtáhla domů.
Další tři
„Pořídil sis další děti, když jsem už byla tvou ženou?“ řvala jsem na Rudolfa, když jsem se konečně vzpamatovala. Jen pokrčil rameny a mlčel jako vždycky. Toužila jsem ho uškrtit.
„Nezlob se, Janičko, nedokázal jsem ti to říct, je mi to líto, stalo se, ale opravdu miluju ale jen tebe,“ to byl snad nejdelší proslov mého muže, který jsem v jeho životě slyšela.
„Jestli se chceš rozvést, pochopím to, víš, já mám ještě další tři děti!“ To už na mě šly mrákoty. Žádost o rozvod jsem tehdy podala, ale když mi hlava vychladla a finance manžela se také posléze vyřešily, tak jsem ho vzala na milost. Snad už mě dnes dalším dítětem nepřekvapí!
Jana (60), Ostrava