Domů     Celý život se jen přetvařovali
Celý život se jen přetvařovali
5 minut čtení

Bylo mi skoro čtyřicet, když jsem se setkala s Jaroslavem. Byla jsem osamělá, už jsem nedoufala v lásku.

Jarda byl vdovec, staral se o dvě děti, Aničku a Tomáše, ale pro mě to nebyl problém. Milovala jsem je už od první chvíle. A myslela jsem, že jsme si všichni sedli. Po smrti Jardy se ukázalo, co ty dětičky roky skrývaly.

Nový domov a začátek

Po svatbě jsme se přestěhovali do domu na okraji města. Bylo to místo, kde byl klid, ideální prostor pro nový život. Děti byly tehdy ještě malé, ale pěkně si na mne zvykaly.

Chtěla jsem jim být oporou

Proč jsem já neměla děti? Zkrátka před tím se neobjevil ten pravý. A i když s Jardou jsem mohla mít vlastního potomka, bláhově jsem si řekla, že mi přece stačí ta dvě zlatíčka. Anička už byla ve škole, Tomáš ještě v mateřské.

Nechtěla jsem jim suplovat matku, věděla jsem, že potřebují mít oporu. Začala jsem se o ně přirozeně starat, vařit, prát, pomáhat s domácími úkoly. Dělala jsem všechno, co bych udělala pro své vlastní děti. Vždycky jsem si přála mít rodinu, a takto jsem ji měla.

Láska k dětem

Tomáš začal chodit do školy, a tehdy se projevily jeho problémy se vztahy s ostatními dětmi. Byl jiný, introvertní. Anička na tom byla trochu lépe, ale i ona měla svoje temné chvíle.

I když jsme měli hezký vztah, někdy to také nebylo snadné, zejména když přišla puberta. Ale brala jsem to tak, že s tím bojují všichni rodiče. Věděla jsem, že musím být trpělivá. Učila jsem je, jak se postavit k životu a problémům. Byla jsem tu pro ně vždy.

A učila jsem je, že rodina plná lásky je největší oporou. Kam se toto všechno ztratilo? Jarda byl skvělý muž. Měli jsme šťastnou domácnost. Moc si vážil toho, jak jsem přijala jeho děti, a stejně jako já si naivně myslel, že děti přijaly i mě.

Jenže pak přišla ta chvíle, která vše změnila. Onemocněl. Lékaři nám nedávali moc naděje. A já se snažila být silná, snažila jsem se držet nad vodou nejen sebe, ale i děti, které sotva dospěly.

Nikdy jsem nepochybovala o tom, že je musím chránit. Ale když Jaroslav zemřel, něco se změnilo. Děti to vzaly těžce a jako kdyby se mi vzdálily.

Vzpomínky a změny

Najednou jako kdyby veškerá jejich vděčnost, kterou jsem kdysi vnímala, zmizela. Jakoby ten vztah, který jsme spolu budovaly, byl najednou bez hodnoty, lásky a opory. Když na to dnes vzpomínám, cítím jakési prázdno. Bylo to tak vždy? Neměly mne rády? Proč mě opustily, když jsem je já milovala?

První náznaky problémů

Kdyby to ale byl jen odstup. Tomáš začal ignorovat veškeré moje pokusy o komunikaci, Anička dělala to samé. Vzpomínky na dobu, kdy jsme byli rodina, byly čím dál víc vzdálené. Bolelo to. A já věděla, že něco není v pořádku.

Vůbec jsem nerozuměla tomu, co se stalo, co jsem udělala špatně. Po několika měsících se jejich chování začalo stupňovat v útoky.

Měli vlastní názory na to, jak by měl vypadat dům, který jsme pořídili my s jejich otcem. Nejevili o mne zájem, ale chtěli mi mluvit do domu? Ano, protože bohužel na něj měli nárok.

Osamění a ztráta

Někdy se jejich vztah zlepšil. Jenže to bylo v případě, kdy byla potřeba pomoc, což jsem tehdy nevnímala. Pak se zas Anička a Tomáš neozvali. Nebo jen rýpali kolem domu. A takhle to šlo roky. Co si o mně mysleli, mi nikdy neřekli.

Cítila jsem se opuštěná ve vlastním domě, kdy jsem se i bála, co oni dva vymyslí. Nikdy by mne nenapadlo si například sjednat dohodu o věcném břemenu, aby mne děti mého muže, které jsem vychovala, nevyhnaly.

Uvědomila jsem si, že už nejsem součástí jejich světa. Odešel jejich otec a zničila se vazba i mezi námi. A to je snad to nejhorší, co rodič může zažít. Ano, byla jsem jejich rodič, když jsem jim dala vše. Oni mi mé „vše“ chtěli vzít.

A pak přišel ten okamžik, který jsem nečekala. Děti se rozhodly, že je čas na změnu. Chtěly prodat dům. Nezajímalo je, že nemám kam jít. Tomáš mi cynicky řekl, ať je vyplatím. Věděl, že na to nemám. Nechtěla jsem opustit domov, který jsem pomáhala vytvářet.

Můj domov byl pryč

Zázemí, jež pro mě bylo symbolem lásky, kterou jsem vkládala do každého dne. A jednoho dne, když jsem se vrátila domů, jsem našla poloprázdnou ložnici, ve které jsme s Jaroslavem spali. I další místnosti byly ochuzené o různé věci.

Už jsem se rozčílila a zavolala jsem Tomášovi. Pak Aničce. Oba mi jen suše řekli, že to byly jejich věci. Mohla jsem se bránit.

Jenže po zavolání na policii a uvědomění si toho, kolik času a peněz by mi sebraly tahanice, kdy by výsledek byl nejistý, jsem se cítila vyčerpaná.

Odchod z domu

Musela jsem odejít. Děti, které jsem vychovávala, které jsem měla ráda jako své vlastní, se změnily. Obě jen utrousily, že to pro mne bude lepší, že bych to ve svém věku stejně nezvládala. Namítla jsem, že v jiných rodinách děti pomohou starým rodičům.

A tehdy ta věta zazněla. „Ale my nejsme tvoje vlastní.“ To řekla Anička. Neměla jsem sílu se zeptat, jestli pro ni ty roky nic neznamenaly. Bála jsem se odpovědi, ačkoli bych ji chtěla znát.

Alena T. (75), Brno

Související články
2 minuty čtení
Stalo se to před několika lety. Vnučka Karolína se začala měnit. Nikdy by mě nenapadlo, že to skončí tragicky. Moje milované děvče, které jsem vychovávala od jejího dětství, začala být jiná. Ona, která mi vždy přinášela radost. Byla to veselá a chytrá holka. Najednou se mi ale začala vzdalovat. Začala trávit více času s nějakými novými kamarády a její chování se změnilo. Pořád jsem si říkala, ž
5 minut čtení
Celý život jsem pracovala v kanceláři. Prošla jsem několika firmami, ale většinu svého profesního života jsem strávila na jednom místě. Práce mě bavila, měli jsme kolektiv, který jsem si nemohla vynachválit, a každý den jsem se těšila na své kolegy. Vždycky jsem věřila, že dobré pracovní vztahy jsou základem pohody v práci. Bohužel jsem nedávno zjistila, že ne všichni kolegové mají stejné ho
3 minuty čtení
Jsem ve věku, kdy člověk bilancuje. Měla bych si užívat klidné stáří, ale trápí mě jedno tajemství, které mi nedá spát. Něco, co jsem nikdy nikomu neřekla, ani své nejlepší přítelkyni. Mám za sebou čtyřicet let manželství. S manželem jsme spolu prošli dobrými i špatnými časy. Byli jsme mladí, když jsme se brali, a tehdy jsem věřila, že to bude navždy. A možná bych tomu věřila i dnes, kdyby se p
4 minuty čtení
Kdykoliv se vracím do svého rodiště, musím myslet na osudný den, kdy předčasně zemřela moje nejlepší kamarádka. A pořád to bolí. Pocit viny je stejný jako v osudný den. Neprávem jsem obvinila svoji nejlepší kamarádku Janu. Ta měla ještě o dva roky staršího bratra Miloše. Právě on byl mojí první láskou. Napřed jsme byli tříčlenná parta, ale v pubertě se mé city k němu změnily. Poprvé v životě js
3 minuty čtení
Bylo mi devatenáct, když jsem se zamilovala. Byl to on. Marek. Jiný než ostatní kluci, které jsem znala. Ale mamince se nelíbil. Měl v sobě něco tajemného. Něco, co mě přitahovalo. Bylo to, jako bych našla svou druhou polovinu, a to mě úplně zasáhlo. Má maminka však měla jiný názor. Vždy byla přísná, ale také ochranná, a Marek se jí zkrátka nezdál. Cítila jsem její poznámky jako tlak, ale zárov
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Koněpruské jeskyně a javoříčští netopýři už se probouzí
epochanacestach.cz
Koněpruské jeskyně a javoříčští netopýři už se probouzí
Hlavní sezóna zpřístupněných jeskyní sice začne až další víkend, ale už tuto sobotu 29. března 2025 zvou Koněpruské jeskyně na Berounsku na Jarní probouzení domu přírody Českého krasu. Javoříčské jeskyně na Olomoucku zase v sobotu chystají oblíbené Probouzení netopýrů. Program Zahájení sezóny v Koněpruských jeskyních na Zlatém koni v Českém krasu je naplánován v sobotu od 9:00
Velikonoční menu v restauraci The Artisan
iluxus.cz
Velikonoční menu v restauraci The Artisan
Jaro přináší nejen probouzející se život do přírody, ale i do kuchyně restaurace The Artisan v pražském hotelu Marriott. Pro letošní Velikonoce připravil šéfkuchař David Rejhon speciální menu, které s
Tajemný Klášterec nad Orlicí: Ďáblové pod omítkou svatostánku?
epochalnisvet.cz
Tajemný Klášterec nad Orlicí: Ďáblové pod omítkou svatostánku?
Kostel Nejsvětější Trojice najdeme v podhůří Orlických hor, v obci Klášterec nad Orlicí. Historie tohoto původně gotického kostela sahá hluboko do minulosti. Uvnitř kostela, v oblouku mezi kněžištěm a chrámovou lodí, nacházejí restaurátoři nápis: ,,Chrám tento Nejsv. a nerozdílné Trojice Boží vystavěn jest v Létu 453 od Narození Božího“. Je tedy možné, že se může jednat o
Na dvoře Ludvíka XIV.: Servíruje se bešamel a vidlička je ďáblův nástroj
epochaplus.cz
Na dvoře Ludvíka XIV.: Servíruje se bešamel a vidlička je ďáblův nástroj
Lžíce, vidlička a nůž, to je základ příboru, který běžně používáš u stolu. Tušíte ale, že to zdaleka není samozřejmost? Cesta vidličky k jídelnímu stolu byla docela složitá a ještě v 18. století se ještě leckde musíte obejít bez ní. Třeba u královského stolu. Na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715), přezdívaného „král Slunce“ se
Záhada Terakotové armády: Působili na čínském císařském dvoře sochaři z antického Řecka?
enigmaplus.cz
Záhada Terakotové armády: Působili na čínském císařském dvoře sochaři z antického Řecka?
Když byl v roce 1974 v Číně objeven soubor osmi tisíc keramických soch, zpráva o tomto neuvěřitelném nálezu se rozletěla do světa. Dnes tuto unikátní kolekci známe pod označením Terakotová armáda. Byl
Bernášková utekla manželovi za kamarádem?
nasehvezdy.cz
Bernášková utekla manželovi za kamarádem?
Sotva skončilo patnáctileté manželství herečky Jany Bernáškové (44) ze seriálu ZOO Nové začátky, už začínají vyplouvat na povrch pikantní detaily. A povídá se, že režiséra a scenáristu Rudolfa Merkn
Nikdy jí tu faleš neodpustíme!
skutecnepribehy.cz
Nikdy jí tu faleš neodpustíme!
Kolegyni jsem považovala za svůj vzor. Nakonec jsem zjistila, že za líbivou fasádou se skrývá zlá a zákeřná osoba, která se ničeho neštítí. Anna byla sociální pracovnice, stejně jako já. Pracovaly jsme společně na oddělení péče o seniory. Na začátku naší spolupráce jsme si rozuměly skvěle. Byla vnímavá, empatie z ní přímo sršela, a především měla vždy dobré rady, jak se postarat o pacienty.
5 vyvrácených mýtů o čaji: Jeho domovinou není Čína
historyplus.cz
5 vyvrácených mýtů o čaji: Jeho domovinou není Čína
„Čajovník je zřejmě nejstarší kulturní rostlinou světa. Pochází z Číny, kde se pěstuje asi 2500 let,“ uvádí současná autorka Viola von Wachendorfová. I další knihy, popisující dějiny pěstování čaje, začínají podobnými příběhy. Bylo to ale tak doopravdy?   Některé legendy kladou počátky pěstování čaje dokonce ještě mnohem dál do minulosti. „Louis Lewin (německý farmakolog, žijící
Měsíční Grand Canyon? Obří kaňony vznikly během několika minut
21stoleti.cz
Měsíční Grand Canyon? Obří kaňony vznikly během několika minut
Při pohledu na Grand Canyon v Arizoně si snadno představíme, jak jej po miliony let vyřezávala voda, pomalu formující tuto dechberoucí krajinu. Ale co kdyby podobné kaňony vznikly během několika minut
Dům roku, který se zrodil ve sklepě
rezidenceonline.cz
Dům roku, který se zrodil ve sklepě
Když tato zajímavá rezidence získala celosvětové prvenství ve světové soutěži International Architecture Award 2008, bylo to pro její tvůrce velké překvapení. Návrh totiž vznikl v nevytápěném suterénním ateliéru, kde tehdy tříčlenný tým dnes slavného architekta Roberta Konieczného skončil po své nepříliš úspěšné předchozí kariéře. Měl za sebou osm let chudoby, spaní v autě na staveništích, pouze
Všechno jsme spolu zvládli
nejsemsama.cz
Všechno jsme spolu zvládli
Když už jsem myslela, že se budu soustředit na sebe a budu si užívat klidný život po všech trápeních, syn mi zaklepal na dveře s tím, že se dostal do obrovských potíží a jde mu o život. Celý život jsem si přála jen to, aby se moje děti měly dobře. Po dramatickém rozvodu s manželem, který nás
Kroupové rizoto s houbami
tisicereceptu.cz
Kroupové rizoto s houbami
Pokud chcete použít sušené hříbky, namočte je asi hodinu předem. Suroviny 300 g čerstvých hub 300 g ječných krup 2 stroužky česneku 2 lžíce másla 2 lžíce olivového oleje 50 ml bílého vína