Při loučení mi známá darovala černou kostku. V tu chvíli jsem ještě nečekala, jaký kouzelný předmět si odnáším domů.

Přesvědčila jsem se na vlastní kůži, že magické síly skutečně existují. Bohužel to trvalo jen krátce. Dostala jsem tajemný dárek, který pomáhal mně i mým blízkým.

Záhadná černá kostka dodávala lidem energii. Můj manžel se nejprve tvářil pochybovačně, ale nakonec i on uznal, že ten zdroj funguje.

Uspěchaná doba

V dnešní době lidé navazují kontakty hlavně prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Platí to i pro nás, starší generaci. Dnes už je doba zkrátka jiná než dříve.

Více hektická, času není nazbyt, a tak není moc příležitostí seznámit se s někým normálně tváří v tvář. Ať už se jedná o potenciálního partnera, nebo třeba o nějakou kamarádku.

Hledala jsem spřízněnou duši

Vždycky jsem se zajímala o věci mezi nebem a zemí, a tak jsem hledala spřízněné duše. Jednu takovou jsem našla v Alici, ženě o něco málo mladší, než jsem já.

Pocházela ale z Moravy, takže se naše debaty omezily jen na ten internet. Probraly jsme spolu postupně všechno možné, od numerologie přes astrologii až po magii.

První setkání

Jednoho dne mě Alice překvapila zprávou, že má cestu do Prahy, a mohly bychom se tedy vidět. Měla jsem z toho radost a samozřejmě jsem to přivítala, i když ve mně byla malá dušička.

Asi to znáte: s někým si dlouho dopisujete, uděláte si o něm určitou představu a skutečnost to pak může narušit. V případě Alice se ale nic takového nestalo. Nezvala jsem ji domů, sedly jsme si do mojí oblíbené kavárny poblíž Václavského náměstí.

Podivný dar

Z očí do očí jsme si rozuměly stejně dobře jako na internetu. Při rozloučení mě pak moje známá překvapila. Podala mi menší černou kostku. Na můj zvědavý pohled řekla, že je to zdroj magické energie.

Má doma prý ještě jednu, dostala je oba od ezoterika z Polska. Tvářila jsem se trochu nedůvěřivě, takže mě Alice s úsměvem ujistila, že se brzy sama přesvědčím o tom, jak kostka funguje.

Hlava plná otázek

Když jsem se toho dne vracela domů, měla jsem hlavu plnou otázek. Ještě nikdy předtím jsem podobný magický předmět v ruce neměla. Cítila jsem se trochu nejistě. Nevěděla jsem, co s tou kostkou mám vlastně dělat. Netušila jsem ani, jestli ji má vidět manžel.

Trápily mě vysoké horečky

Příležitost k tomu, abych se na vlastní kůži přesvědčila o tom, co kostka dokáže, jsem dostala celkem brzy. Dostala jsem chřipku s docela obtížným průběhem. Měla jsem poměrně vysoké horečky.

Zpočátku jsem se léčila tak, jako obvykle: bylinkové čaje, pocení, spánek, odpočinek. Moc to nezabralo. Vzpomněla jsem si na dárek od Alice. Vyndala jsem kostku ze svého nočního stolku, kde jsem ji měla uloženou, a stiskla jsem ji v dlaních. Pocítila jsem něco jako slabý zásah elektrickým proudem.

Jako kdyby mým tělem proudila energie

V první chvíli jsem se polekala a kostka mi spadla na zem. Vzala jsem ji zpět do dlaní a zkoušela si představovat, jak do mého těla proudí energie, která mě uzdraví. Netrvalo dlouho a cítila jsem chvění snad v každé buňce svého těla.

Nebylo to nepříjemné, jednalo se o takové teplé proudění. To už mi bylo jasné, že kostka opravdu něco dokáže. A protože jsem se z chřipky vyléčila opravdu bleskově, ještě během téhož dne, definitivně jsem uvěřila v její magické schopnosti.

Nakonec i manžel uvěřil

Nyní už jsem se necítila hloupě, když jsem o kostce řekla svému muži. Nejprve mi nevěřil, byl hodně pochybovačný, ale na druhou stranu sám viděl, jak rychle jsem se zbavila chřipky. Byl ochoten ten zdroj energie vyzkoušet, až bude něco bolet jeho.

Netrvalo to dlouho a manžela začala silně bolet záda. Nemohl se skoro narovnat. Dala jsem mu kostku do ruky a řekla, jak s ní má zacházet. Když po čtvrt hodině jeho bolest úplně ustala, tvářil se sice dál nechápavě, ale už věřil, že máme doma zázračný předmět.

Náhle přestala fungovat

V následujících týdnech jsem kostku použila víckrát na různé své známé nebo příbuzné. Pomohla i vnučce, která se popálila o horký hrnec. Spálenina se jí vyléčila neuvěřitelně rychle. Z magického zdroje energie jsem se ale těšila jen pouhé tři měsíce.

Potom najednou přestala fungovat. Napsala jsem o tom Alici a ta mi sdělila smutnou zprávu. Onen známý v Polsku, od něhož kostku měla, tragicky zemřel při železničním neštěstí. Ani kostka, kterou měla Alice, už nic nevyzařovala.

Na zázraky stále věřím

Obě jsme pochopily, že onen známý byl prostředníkem nějaké vesmírné energie, kterou dokázal pomocí černých kostek přenášet na dálku. S jeho smrtí ta energie zmizela.

Dnes, když jsem nemocná nebo mám nějaké bolesti, se už opět léčím běžnými prostředky, ale na zázraky dál pevně věřím.

Simona L. (61), Náchod