Neuměl se vypořádat s rozchodem a problémy ve škole. Rozhodl se skoncovat se životem. Díky zvláštnímu varování na internetu jsem syna zachránila.

S Kubovým otcem jsem už léta nežila, ale neustále jsme se o něčem dohadovali. Nejvíce o synovi. Stále mi znělo v uších, že na něj nedohlížím, proto se neučí a jen tak tak prochází.

Na začátku čtvrtého ročníku na střední škole měl pravidelnou brigádu a chodil hrát fotbal. Vždy se těšil na pátek, že se odreaguje od školy, ale jeho otec mu schválně volal před devátou, aby ho vzbudil a vyprudil. Vždycky to končilo hádkou.

V té době se syn seznámil s mladou maminkou, u které občas přespával. Nemohla jsem vůbec nic dělat, bylo mu totiž už osmnáct. Od začátku jsem to vnímala jako nerovný vztah a byla jsem si jistá, že to nebude mít dlouhého trvání.

Po třech měsících ho vypoklonkovala, protože se vrátil její předchozí přítel. Syn se z toho zhroutil. Začal kašlat na školu. Omluvenky si psal sám a bylo mu jedno, jaký má prospěch.

Přišlo varování

Kuba zažíval hořké zklamání v lásce a vše bylo dovršeno, když nebyl připuštěný k maturitě. To jeho otec nevydýchal. Přijel k nám domů.

Zavřel se se synem v pokoji, nejdříve na sebe křičeli, ale nakonec se vše odehrávalo v klidu, až jsem si říkala, zda jeden druhého nezabil. Manžel vyšel ze synova pokoje ven a beze slova odešel. Běžela jsem za Kubou, nic jsem se od něho ale nedozvěděla.

Ráno odešel do školy s tím, že se pokusí o to, aby byl k maturitě připuštěn… Seděla jsem v kanceláři u počítače a najednou to přišlo. Polilo mě horko a nemohla jsem se nadechnout. Na obrazovce mi najednou naskočila zpráva. Oči se mi zapíchly do jediné věty: „Mladý muž spáchal sebevraždu skokem z mostu.“

Utíkala jsem jako o závod k jedinému mostu, co v našem městě byl. Už z dálky jsem viděla postavu, která tam stála. V duchu jsem prosila, ať neskočí. Konečně jsem chytla syna za ruku a táhla ho k sobě.

Byla to nejhorší chvíle mého života, která zesílila můj odpor k bývalému manželovi. Byla jsem tak silná, že jsem si od plic promluvila také s ředitelem školy a ten dal synovi šanci. Vždycky se totiž dají věci řešit!

To jsem opakovala synovi ještě dlouho po této děsivé události. Co ale nikdy nepochopím? Jak se na mém počítači objevila ta varovná zpráva? Někdy si říkám, zda internet neovládá někdo z vesmíru, kdo je mnohem chytřejší, než my – lidé…

Blanka (53), Děčín