Domů     Neměla jsem se narodit?
Neměla jsem se narodit?

Byla mi podobná, však si mě rodiče pořídili, když o ni přišli. Má sestra, kterou jsem nepoznala. Osud jí připravil krátký život. A když to zkusili se mnou, opět zakročil.

Dívám se na fotografie a i po těch letech občas znejistím, když nevím, jestli jsem na nich já, nebo má sestra, kterou jsem nepoznala.

Rodičům se nedařilo

Ty černobílé snímky to ztěžují. Stejná zahrada, stejný dům. My dvě. Stejný účes i výraz. Jen ty snímky dělí tři roky. Helenka byla vymodlené dítě rodičů, maminka ji čekala ve třiceti, což bylo tehdy už hodně na prvorodičku.

Byl tam zdravotní problém, její a tatínkovy Rh faktory dělaly trochu neplechu. Nakonec se ale zadařilo a rodiče měli holčičku. Mysleli si, že to bude jejich jediné dítě.

Byli oba konečně tak šťastní

Rodiče přijali dítko s velkou pokorou a byli rozhodnutí, že další dítě už nebude. Byli vděční za jedno. Helenka byla prý zcela normální holčička. Veselá, komunikativní, neměla žádné pohybové potíže, zdraví jí sloužilo dobře.

Celá rodina měla z nového života velkou radost. Jenže v necelých dvou letech se začaly objevovat jisté potíže. Helenka začala mít záchvaty a její vývoj se zpomalil.

Lékaři tehdy moc nevěděli, rodičům jen řekli, že prognózy jsou takové, že dítko může zemřít brzy, žít pár i několik desítek let.

Tragédie se bohužel brzy naplnila

Ta první možnost se ukázala jako reálná. Těžko říct, zda to nebylo lepší, protože jaký život by rodiče i Helenka měli?

Poslední týdny prý trávili s malou v nemocnici, a i když viděli, jak se trápí, vlastně se trápili všichni, nemohli zkrátka přijmout, že už nebude. Když zemřela, rodiče prý nevěděli, jak budou žít dál. Vymodlené dítě bylo pryč. Maminka se ptala, proč. Když už jim osud dopřál dítě, o které se tak dlouho snažili, zase jim ho vzal.

Měla jsem opravdu šťastné dětství

Na jednu stranu se prý oba báli zkusit to podruhé, na přítomnost človíčka v rodině si však zvykli. A tatínek prý tehdy řekl, že blesk neuhodí do stejného místa dvakrát. To sice ne, ale stejně si ten osud přichystal pro náhradu, tedy mě, perné chvíle.

A tak jsem se narodila já. Okolí se rodičů ptalo, proč jsem znovu Helenka, že to je morbidní. Dokonce jsem takové dotazy dostávala i já, jestli mi to nevadí.

Kdyby nezemřela, narodila bych se?

Možná proto jsem někde v koutku duše přijala myšlenku, že jsem jen náhrada. Neplnohodnotné dítě. Když se podívám zpět, měla jsem opravdu šťastné dětství. Rodina byla harmonická, všichni mě měli rádi, od rodičů přes prarodiče až po tety a strejdy.

Maminka byla někdy až moc opatrná, protože měla zkušenost s mojí sestřičkou, ale to jsem chápala. Navzdory této láskyplnosti jsem ale zažívala momenty, které mne sužovaly. Osud ke mně nebyl zase až tak laskavý.

Byla to tvá mrtvá sestřička Helenka

Mám pocit, že mi nebyly ani tři roky, když jsem začala vnímat, že okolí mluví s rodiči o Helence, ale nějak mi to ke mně nesedělo. O Helence v minulém čase, co udělala. Ale já byla tehdy v přítomnosti. Až jednou jsem narazila na fotografie a tam jsem byla já.

Tedy myslela jsem si to. Ta holčička mi byla tak podobná. Maminka mi tehdy vysvětlila, že to je Helenka první, že byla má sestřička, která zemřela. Jako malá jsem to brala nějak normálně, bylo mi jen líto, že jsem neměla sourozence a ji jsem nepoznala.

Souběh dalších životních událostí mi ale vrtal hlavou a nabízela se otázka, zda jsem se měla narodit.

Všechno v mém životě bylo špatně

Měla jsem pocit, jako bych měla nějaký terč na hlavě, do kterého se mohou ostatní strefovat. Ve škole jsem nijak nevyčnívala. Nebyla jsem šprtka, nenosila jsem brýle, nepocházela jsem z chudé rodiny, nebyla jsem ani moc hubená, ani tlustá.

Zkrátka normální holka, přesto ve mně bylo něco, co ostatní děti provokovalo k šikaně. Byla jsem uzavřená a dusila jsem to v sobě, takže jisté psychické problémy kazily to mé šťastné dětství.

Tehdy se to však tak neřešilo a já si jistou míru pocitu bezcennosti nesla do dospělosti. Kdyby nebylo těch zlých dětských činů, možná bych byla sebevědomější a v dospělosti bych víc bojovala za své štěstí. Nevím.

Proč jsem ho nemohla najít?

Později v dospívání jsem se líbila klukům, v tom mládí hormony pracovaly, takže nebylo těžké randit. Tehdy to bylo asi jediné období, kdy jsem měla pocit, že lásky je na světě dostatek.

Když ale ostatní kamarádky začaly zakládat rodiny, vdávat se, já nemohla najít toho pravého. Vždy se objevil nějaký milý muž, ale většinou z něj po čase vylezlo, že je po rozchodu, není na vztah ještě připravený a já mu byla spíš takovou psychickou útěchou.

Přitahovala jsem samé tragédy

Což nakonec stáhlo ke dnu i mě, protože jsem nechtěla být tou věčnou zachránkyní, chtěla jsem být také milována. Je pravda, že jsem přitahovala muže, kteří měli nějaký problém.

Se mnou jim bylo dobře, a když jsem jim psychicky pofoukala ránu, postavili se na nohy a šli o dům dál. S jedním takovým jsem nakonec i otěhotněla, bohužel jsem podlehla jeho nátlaku, že si dítě nemohu nechat. Dodnes si počítám, kolik by tomu dítku bylo. Alespoň jedno bych měla.

Je můj úděl být nemilovaná?

Jak jsem zmínila, rodina mne milovala. Jenže ta už tu není. Rodiče už nežijí, stejně tak prarodiče, tety a strýcové. Nemám ani blízké příbuzné. Nemám tedy nikoho, kdo by mě měl rád.

Samozřejmě mám nějaké přátele, ale to není ono, protože oni mají své rodiny a ta láska je jiná.

Všichni mají štěstí, které se mně vyhýbá

Celý život jsem se snažila být velkorysá, pomáhala jsem druhým a nyní sedím v bytě sama a říkám si, že když mně osud dovolil prožít delší život, než jaký měla má sestra, potrestal mne bolestí. Zasloužila jsem si to nějak?

Asi ne, když se to se mnou táhne od narození. Po celý ten život se dívám na štěstí druhých, které jsem já nikdy neměla.

Helena J. (66), Vyškov

Předchozí článek
Související články
27.9.2024
Neměla jsem ji ráda. Myslela jsem, že koketuje s mým mužem, pak jsem jí vyčetla, že její pes dělá hluk. Vrátila mi to, když jsem měla dítě. A vyřkla to nejhorší, co se splnilo. Dnes se na to dívám jinak. Vlastně poté, co jsem měla chlapečka, který byl trochu divoký, a já si uvědomila, že i já mohu obtěžovat sousedy, bych vzala některé věci zpět. Ale nešlo to. Kdysi jsem na sousedku několikrá
27.9.2024
Byla milující a laskavá. Maminka. Bohužel onemocněla a já, abych tatínkovi ulevila, jsem si ji vzala na den k sobě. A dopadlo to špatně. Bylo nás pět dětí, a proto maminka byla vlastně celý život doma. Hýčkala nás. Nás pět i svého muže, našeho tatínka. On velmi dřel, aby všechny svoje potomky uživil, ale vlastně jsme měli domov plný lásky. Myslím, že nás rodiče dobře vychovali, a i když jsme se
24.9.2024
Už jsem nevěřila, že najdu toho pravého. Pak se objevil ten vousáč v odrbaném saku a vybledlých džínách a zlomil mi srdce. Byla jsem hostinská v zapadlé putyce. Nic moc to nebylo, ale v létě tu býval frmol, sedávali tu trampové a vodáci. V zimě většinou ani noha, to jsme otevírali jen v pátek, sobotu a neděli. V létě se dřelo, aby se vydělalo na zimu, kdy kšeft skomíral. Bylo mi pětačtyřicet a 
24.9.2024
Byla jsem postavena před těžkou životní volbu. Takovou bych nepřála ani největšímu nepříteli. Nezbývá než věřit, že jsem se rozhodla správně. Magda na otci visela. Říct jí, že o něj přijde, bylo nad mé síly. Snad ještě kdyby to byl on, kdo nás opouští… Ale vzhledem k tomu, že jsem se bláznivě zamilovala a hodlala spálit všechny mosty, odejít od manžela a spojit svůj život s milencovým, necht
22.9.2024
Hrála jsem komedii, abych na sebe upoutala pozornost, vyhnula se práci a povinnostem. Teď se za to musím o sestru postarat. Jako dítě jsem si tajně přála, abych vážně onemocněla. Měla jsem takovou zvláštní představu, že jen tak se mi dostane zasloužené pozornosti mých rodičů i prarodičů, že mě budou mít více rádi a že mi občas koupí něco, co mi koupit odmítali. Měla jsem o osm let starší sestru
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nešťastní samečci tarantulí: Hledají lásku, nacházejí smrt
21stoleti.cz
Nešťastní samečci tarantulí: Hledají lásku, nacházejí smrt
Podzimní období v Coloradu přináší zvláštní jev, nastává totiž čas páření tarantulí. Pavoučí milostné hrátky dokonce přitahují nadšence z dalekých koutů, kteří touží spatřit každoroční milostné rituál
Zchlaďte svou žáhu
nejsemsama.cz
Zchlaďte svou žáhu
Pálení žáhy je problém, který může potkat kohokoli, a přestože není nebezpečný, umí být hodně otravný. Podívejme se na to, proč vzniká a jak se ho lze zbavit. Možná jste si právě pochutnala na oblíbeném jídle, a najednou cítíte nepříjemné pálení, které vám stoupá od žaludku až do krku. Ano, přesně tohle je pálení žáhy a není to žádná
Sladký zabiják: Přidaný cukr zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění
epochaplus.cz
Sladký zabiják: Přidaný cukr zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění
Sladká chuť kdysi našim předkům signalizovala, že daná potravina je zdrojem rychle využitelné energie, kterou potřebovali při dlouhých pochodech, namáhavé práci, útěku či při boji. Ovšem s dnešním pohodlnějším způsobem života a dostupností sladkostí prakticky na každém kroku se z cukru stal nepřítel číslo jedna, mimo jiné ohrožuje i naše srdce! Cukry rozlišujeme na v
Červený duch z Arizony: Démon nebo neznámé zvíře?
epochalnisvet.cz
Červený duch z Arizony: Démon nebo neznámé zvíře?
Podle legendy zrozené v roce 1883 v americkém státě Arizona žije na jihovýchodě země podivné stvoření vypadající jako velbloud. Kromě toho, že má jít o děsivého obřího tvora, který útočí na lidi, prý na jeho hřbetě sedí lidská kostra. Jde o ducha nebo tvora z masa a kostí?   Měsíc visí nízko na obloze a krajinu
Pustevny: Stopa architekta Dušana Jurkoviče
epochanacestach.cz
Pustevny: Stopa architekta Dušana Jurkoviče
Dřevo, pestré barvy a lidové tradice. Tak bychom mohli ve zkratce charakterizovat dílo architekta Dušana Jurkoviče. Jeho stavby jsou dodnes perlami mnoha míst naší republiky v čele s Pustevnami nad Rožnovem pod Radhoštěm. Našli bychom jen málo architektů, kteří ve své práci tak důsledně a přitom tvořivě respektovali lidové tradice. Dušan Jurkovič, významný představitel secesní architektury, sice
Herufek: Láska v každém kousku čokolády
iluxus.cz
Herufek: Láska v každém kousku čokolády
Ještě na začátku minulého století patřilo Česko k čokoládovým velmocím, tato tradice byla sice zdecimována válkou a dobou komunismu, ale nikdy úplně nezmizela. Důkazem je také rodinná čokoládovna sídl
Knihovnička Domácí lékař je plná receptů na domácí kurýrování
tisicereceptu.cz
Knihovnička Domácí lékař je plná receptů na domácí kurýrování
Chtěli byste mít doma knížečku, do které můžete nahlédnout kdykoli vás trápí nějaké zdravotní neduhy a najít v ní rovnou i rychlé řešení? Tak právě pro vás je tu náš nový Domácí lékař plný rad na přír
Tajemná sekta ohrožovala dceru
skutecnepribehy.cz
Tajemná sekta ohrožovala dceru
Před lety se moje mladší dcera zapletla s nebezpečnou sektou. Zdravotní následky si bohužel nese dodnes. Dcera propadla temným silám a nebezpečné sektě! Věřila, že čeká dítě se samotným Satanem. Co když to ale byla pravda? Dceřino soukromí jsem respektovala Kdysi dávno lidé věřili, že dívky mohou otěhotnět s ďáblem. Někteří lidé tomu věří i
Záhada švédské kamenné lodě: Byla pohřebištěm, nebo observatoří?
enigmaplus.cz
Záhada švédské kamenné lodě: Byla pohřebištěm, nebo observatoří?
Více než tisíc kamenných lodí najdete po celé Skandinávii. Nejpozoruhodnější z nich se nazývá Ales Stenar a nachází se v jižním Švédsku. V jejích útrobách má být údajně ukryt hrob mýtického krále.
Dovolenkový ráj hokejové legendy
rezidenceonline.cz
Dovolenkový ráj hokejové legendy
Asi pětačtyřicet minut jízdy od Los Angeles po malebné Pacific Coast Highway leží Malibu, destinace báječných rekreačních sídel bohatých a slavných. Na jedné z jejích nejlepších pláží se před lety usadila s rodinou i někdejší dlouholetá hvězda americké NHL, Chris Chelios. Chelly, jak ho s láskou nazývají jeho kolegové, když komentuje NHL pro EPSN, trojnásobný
Pražská asanace: Lidé chodili do bourané čtvrti na exkurzi
historyplus.cz
Pražská asanace: Lidé chodili do bourané čtvrti na exkurzi
Početná skupina zvědavců prochází po vratkých pavlačích z jednoho opuštěného domu do druhého. V ruce třímají pouze svíce. Smutně si přehrávají ten mizející kus pražské historie. Myslí na ten podivný a legendami opředený starosvětský život, jenž v těchto ponurých domech a průchodech ještě nedávno bujel. Brzy bude všemu konec…   Pro jednoho jde o největší zhůvěřilost, jaké se
Proč Patrasovou tak moc trápí?
nasehvezdy.cz
Proč Patrasovou tak moc trápí?
Saxofonista Felix Slováček (81) si stále užívá života naplno. Koncertuje, rád chodí do společnosti a dorazil také na oslavu narozenin hudebního skladatele Zdeňka Bartáka (70). I když měl dvě hodiny