Domů     Na světě je hezky, jen máte-li spřízněnou duši
Na světě je hezky, jen máte-li spřízněnou duši
8 minut čtení

Máma byla generál, táta mrzout. Nebylo komu se svěřovat, ani kamarádky jsem neměla. Potom jsem poznala Věru a vše bylo rázem jinak.

Pamatuji si na ten den, jako by to bylo včera. To nebyl obyčejný liják, ale průtrž mračen. Černá nebesa se otevřela a dštila přívaly vody, nemělo to konce.

Zastihlo mě to na cestě z nádraží domů, zkracovala jsem si ji přes chatovou osadu, a tam začalo to peklo. Déšť bičoval hladinu řeky, byl by to hezký pohled, kdybych hleděla z okénka některé z chat. Byla jsem úplně promočená. Uslyšela jsem volání:

„Pojďte se schovat, nebo dostanete zápal plic!“ Znělo to z nejbližší chaty. Ženský hlas. Zdá se, že dobrý člověk skutečně ještě žije, pomyslela jsem si. Běžela jsem zahrádkou do pootevřených dvířek. Ženu jsem nikdy v životě neviděla.

Působila nesmírně sympaticky a přátelsky. Vyzvala mě, ať se převléknu u krbu, přinesla mi vlastní suché oblečení, uvařila čaj. Byla zkrátka taková, moc hodná.

Když už jsem byla v suché teplákové soupravě a seděla u čaje a sušenek, povídaly jsme si, jako bychom se znaly odmala. Nevadilo, že byla o něco starší než já. Opravdu jsme si rozuměly.

Přátelství

Jmenovala se Věra. Neměla lehký život. Otec jejího synka ji opustil, neplatil na něj, a dokonce je oba vyhnal z rodinné vily. Skončila v chatě a byla ráda, že má vůbec střechu nad hlavou.

Přesto neztrácela optimismus a snažila se dívat na svou nezáviděníhodnou situaci s humorem. Já jsem se neuměla dívat na vše pozitivně a s růžovými brýlemi, a tak jsem ji obdivovala.

Ani nevím, jak je to možné, ale staly se z nás prakticky ze dne na den velké kamarádky. Dost podstatně mi změnila život. Moje matka byla generál, otec mrzout, do té doby jsem se vlastně nikomu nesvěřovala.

Důvěrnou kamarádku jsem neměla, to se mi prozatím nepoštěstilo. Až když jsem se seznámila s Věrou, poznala jsem, jak je na světě hezky, když máte blízkou duši. Chodila jsem k ní často na návštěvu.

Trochu jsem se bála, zdali ji to neobtěžuje, ale ujistila mě, že je ráda, že jsme se našly. Zrodilo se hluboké, krásné přátelství, bez něhož jsem si už neuměla svůj život představit.

Vzdávám to

Byla o něco starší a uměla dobře poradit. A že já rady potřebovala! Vztahy jsem navazovala lehce, mužům jsem se líbila, neříkám, že ne, ale lepili se na mě samí takoví nepříliš perspektivní. Svěřovala jsem se Věře, ta mě ujišťovala, že jednou toho pravého určitě najdu.

Smála se, že sama také nemá svůj život pod kontrolou, peněz nebylo nazbyt, muž jejího života ji opustil a nechal samotnou s dítětem, chata měla slabé zdi a vytopit ji v zimě byl nelehký úkol, ale, jak říkám, vše brala sportovně.

Byly jsme si čím dál bližší. Chodívali jsme na výlety ve třech, Věra, já a její malý syn Marek. Přilnul ke mně, někdy mi žertem říkal máma číslo dvě. Vzpomínám si, že jsem mu kupovala i dárky k Vánocům a narozeninám.

Dodnes si vybavuji lodičku na dálkové ovládání. Pouštěli jsme si ji v jezírku na zahradě. Byl z ní celý pryč. Chodila jsem k nim i na Vánoce. Byli jsme skoro jako rodina, ač trošku zvláštní.

Stýkali jsme se pořád, ale pokud jsem se zrovna s někým seznámila, dělila jsem svůj čas poctivě mezi toho kterého muže a Věru s Markem. Ten se pak bohužel z mého života částečně vytratil, odjel studovat do Prahy, vídali jsme se daleko méně.

V té době jsem byla přesvědčena, že toho pravého sotva najdu. Táhlo mi na čtyřicet a veškeré dosavadní vztahy mi zkrachovaly. Zrovna jsem házela z balkonu kufr na prozatím posledního chlapíka, který mi dole nadával. Byl to agresivní alkoholik.

„To jsou kádry,“ řekla jsem o něco později Věře. „Holka zlatá, já to vzdávám. Nikoho už nenajdu a odteď ani nehledám. Přestalo mě to bavit. Jeden je horší než druhý.“ Vytryskly mi z očí slzy. Věra mi stiskla útěšně ruku a povídá: „Ale najdeš. Slibuji.

Něco mi říká, že ten pravý už skoro ťuká na dveře.“ Byla moc hodná. Uměla hezky utěšovat a uklidňovat.

Promoklá

A pak se to stalo. Přišel den, který jako bych už někdy prožila. Něco jako déjà vu. Příšerně lilo. Přívaly vody.

Černá nebesa se otevřela a se strašidelným hukotem dštila přívaly vody na chatovou osadu, řeka zešedla, rozvodnila se, zalila pěšinky, kudy se obvykle chodilo. Byla jsem zase už promoklá na kost.

Průtrž mračen se dostavila bez varování, meteorologové selhali, předpovídali slunečno. Proti mně běžel mladík v nepromokavém obleku. „Dostaneš zápal plic!“ volal. „Nesu ti pláštěnku, honem si ji oblékni.“ Podivila jsem se: „Marku, ty nejsi na koleji?

Díky, jsi hodný.“ Pospíchali jsme do chaty. V krbu plápolal oheň. Věra byla v práci. Dlouho jsme se neviděli, a tak jsme si měli co povídat.

Vyprávěla jsem mu o svém posledním vztahu s alkoholikem, který chodil domů při měsíčku, a místo aby alespoň chodil tiše, rozbíjel schválně nádobí a kopal do nábytku. Smáli jsme se, i když to bylo smutné.

Vyprávěl, že chodil s holkou, která mluvila jenom o své kočce, o ničem jiném. Shodli jsme se, že oba patrně zůstaneme po zbytek života beznadějně osamělí. A pak jsme se na sebe podívali – zkrátka podívali jsme se na sebe tak nějak jinak než dřív. A slova jeho matky Věry, že ten pravý se brzy ukáže, se vyplnila.

Pořád spolu

Byl o necelých patnáct let mladší. Zrovna se připravoval na státní zkoušky. Celý život měl před sebou. Já byla stárnoucí ženská s mizerně placenou prací a garsonkou v paneláku, za sebou celou spoustu zpackaných vztahů a před sebou prázdnotu.

„Jestli se to dozví Věra…“ vypravila jsem ze sebe. „Máma to pochopí,“ přesvědčoval mě. „Je hodná.“ Zuřivě jsem vrtěla hlavou. Tohle Věra nepochopí. Pochopila by všechno, ale tohle ne. Jenomže Marek se chtěl naším vztahem pochlubit.

Byl zamilovaný a věřil, že to matce vysvětlí. Než jsem mu to stačila rozmluvit, přiznal se jí. Následovalo zemětřesení. Netušila jsem, že Věra dokáže takhle křičet. „Už tě nechci nikdy v životě vidět!“ ječela. „Byla jsi moje nejlepší kamarádka!

Ukradla jsi mi syna! Pro mě neexistuješ! Už nejsi! Zmiz mi z očí!“ Plakala jsem. Prosila ji, ať se mě snaží pochopit, ale vystrčila mě ze dveří a práskla jimi. Slyšela jsem, jak huláká na Marka: „Dobře si to rozmysli!

Jestli teď vyjdeš ze dveří, tak se sem už nevrátíš!“ Vyšel ze dveří, tiše je za sebou zavřel a vzal mě za ruku. „Jdeme,“ řekl tiše. Odpověděla jsem: „To není dobrý začátek společného života.“ Pokrčil rameny a řekl: „Teď už budeme pořád spolu.

V dobrém i zlém.“ Věra mi ale chyběla. Pomyšlení, že mě nenávidí, bylo trýznivé. V noci se mi o ní zdávalo, ve dne jsem postrádala její vtipkování, její smích, její pozitivní pohled na život. Jenomže Marek a já jsme byli k mému úžasu ideální pár.

I on však bez matky očividně strádal. Byl ovšem natolik ohleduplný, že mi o tom neřekl jediné slůvko.

Malý zázrak

Bylo to mezi námi zakázané téma. Bála jsem se začít o tom mluvit. Ale když jsem jakýmsi zázrakem i ve svém věku otěhotněla, poprvé jsem se o Věře zmínila. Řekla jsem mu: „Teď máme naději. Tohle tvou mámu obměkčí, uvidíš.“ Oči se mu rozjasnily.

Oba jsme doufali, že Věřina nenávist třeba roztaje. Oba jsme se za to modlili. K tomu, aby byl náš společný život skutečně šťastný, jsme Věru nutně potřebovali. Když jsem měla náročný porod za sebou a usínala vysílením, má poslední myšlenka patřila Věře.

Byli jsme s Markem domluveni, že na ni po dvou letech, co s námi nepromluvila, zazvoní a přivede ji k mé posteli. Hlavou se mi honilo: Co uděláme, když nepřijde? Ale to už se otevřely dveře a já ji uviděla. V očích se jí třpytily slzy.

Mlčky jsem jí položila dcerušku do náruče. Rozplakala se. „Jak se jmenuje?“ šeptala mezi vzlyky. „Věruška,“ řekl Marek. Opatrně položila holčičku do postýlky a vrhla se mi do náruče.

Dlouho jsme se objímaly. „Byla jsem tak hloupá,“ šeptala. „Tolik se mi po vás stýskalo. Odpustíš mi, prosím?“ Potom objala Marka.

Naďa (60), Zlínsko

Související články
3 minuty čtení
Když se ukázalo, že si manžel našel milenku, rozhodla jsem se trpělivě vyčkávat, přesvědčena, že se dříve či později vrátí k rodině. Možná je to jedna z nejtěžších věcí na světě. Ale každý, kdo s tím má nějaké zkušenosti, se zapřísahá, že pokud odpustíte, znatelně se vám uleví. Když se ke mně doneslo, že si manžel pořídil milenku, zaťala jsem zuby a rozhodla se počkat, až ho poblouznění přej
3 minuty čtení
Když mi bylo dvacet, potkala jsem ženu, která se stala mojí druhou rodinou. Nikdy by mě nenapadlo, jak se může pevné přátelství rozplynout. Jmenovala se Jana a poznaly jsme se v práci. Na první pohled jsme byly úplně jiné. Já jsem byla opatrná, všechno jsem si plánovala a dlouho přemýšlela, než jsem něco udělala. Jana byla spontánní, smála se nahlas a dokázala z obyčejného dne udělat malý zážit
5 minut čtení
Život, který jsem budovala přes čtyřicet let, je teď v troskách. Za tuhle prohru si ale mohu sama. To já udělala chybu a pak o ní ještě řekla bratrovi. Ten zařídil zbytek zkázy... Když jsme byli malí, s bratrem Jiřím jsme drželi při sobě za všech okolností. Byl o tři roky starší a odjakživa měl pocit, že mě musí chránit. Vozil mi z města bonbóny, zastával se mě před kluky ze školy a pokaždé stá
2 minuty čtení
Proč já? Nebyla jsem tak ošklivá, abych si nenašla muže. Bohužel, když přišel ten pravý, osud mi ho brzy zase vzal. Vždy ve mně bylo něco jinak. Přitahovala jsem pozornost, aniž bych o to usilovala. Bohužel i tu negativní. Když jsem byla mladá, mužům jsem se líbila, to jsem vnímala. Jenže tehdy jsem s tím asi neuměla tak pracovat. Měla jsem pocit, že mám čas. Lidé se mi smáli Hlavně ženy
3 minuty čtení
Rodiče mě vychovávali přísně. Nesměla jsem nic a nikam, zakázali mi i školní výlet, prý kdovíco se tam může stát. Tak jsem se vzbouřila. Stále si myslím, že to rodiče s přísností přeháněli. Zařekla jsem se, že taková nebudu, že je to příliš, a snažila jsem se u své dcery o jiný přístup, kamarádský, tolerantnější. Domov není vojna. Ale moji rodiče mi z něj vojnu udělali, divím se, že mě ráno tru
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jaroslav ze Šternberka: Neexistující šlechtic, který z Moravy vyžene Mongoly
epochaplus.cz
Jaroslav ze Šternberka: Neexistující šlechtic, který z Moravy vyžene Mongoly
Mongolové se tlačí do Evropy a hrozí, že ovládnou celý svět. Ale naštěstí jim v samotném srdci Evropy stojí v cestě malé, ale silné království, které dokáže dobyvatelské hordy zastavit. Co nedokáže žádná z asijských říší, co nedokážou Němci – to dokáže český král. Nebo že by ne? Mongolové od roku 1223 postupují podél Kaspického a Azovského moře,
Nešťastný duch oběšené milenky děsí studentky
enigmaplus.cz
Nešťastný duch oběšené milenky děsí studentky
Robert Jaffrey Christie prožívá složité období. Píše se rok 1900 a právě skonal jeho otec, známý továrník William Mellis Christie (1829–1900). Smutná událost je ale doprovázena ohromným dědictvím
Poznejte údolí Desné: od Dlouhých strání po termální prameny
epochanacestach.cz
Poznejte údolí Desné: od Dlouhých strání po termální prameny
Jen málokteré místo v České republice nabízí tolik rozmanitých zážitků na tak malém území jako údolí řeky Desné v srdci Jeseníků. Během jediného dne můžete nahlédnout do útrob jedné z nejvýznamnějších vodních elektráren v Evropě, vydat se na horské hřebeny, projet se na koloběžce a den zakončit poznáváním památek ve Velkých Losinách nebo v termálním
Pravá irská káva
tisicereceptu.cz
Pravá irská káva
Za jejího tvůrce je považován Joe Sharidan, když v roce 1943 u letiště irského města Foynes obsluhoval Američany, kteří kvůli špatnému počasí nemohli pokračovat v cestě. Povzbudil je tehdy kávou,
Pohřbili kancléře z Mitrovic zaživa?
historyplus.cz
Pohřbili kancléře z Mitrovic zaživa?
Z kostelní hrobky u svatého Jakuba se ozývají dunivé rány a tlumené výkřiky. „To jistě řádí duch,“ myslí si pověrčiví lidé. Ani za dvě kopy grošů by se nikdo neodvážil podzemní hrobku otevřít a její poklop tak raději jen skrápí svěcenou vodou. Za několik dní divné burácení skutečně ustane. Když o mnoho let později hrobku
Ochlaďte své rozpálené tělo během chvilky
nejsemsama.cz
Ochlaďte své rozpálené tělo během chvilky
Léto, teplo a sluníčko. Naprosto ideální kombinace. Jenže tropické teploty už tak příjemné nejsou. Víte, jakými potravinami se můžete rychle ochladit? K dyž se nám tropy zaryjí pod kůži, hledáme úlevu v bazénu nebo pomocí klimatizace. Jenže ne vždycky můžeme být v jejich blízkosti. Nemusíte však zoufat. Pokud budete mít promyšlený jídelníček, žadné pařáky si na vás
Včela za celý život vyrobí lžičku medu. Čím je pražský med ze střech tak ceněný?
epochalnisvet.cz
Včela za celý život vyrobí lžičku medu. Čím je pražský med ze střech tak ceněný?
Její život je krátký. V létě trvá pouhých šest až osm týdnů. Za tu dobu navštíví desetitisíce květů, nalétá stovky kilometrů a vyrobí přibližně devět gramů medu – zhruba jednu čajovou lžičku. Sama o sobě se může zdát bezvýznamná. Teprve když se spojí s dalšími desítkami tisíc příslušnic svého včelstva, vznikne jeden z nejdokonalejších organismů
Mimozemšťané už možná volali. Jen jsme jejich zprávu nedokázali rozpoznat
21stoleti.cz
Mimozemšťané už možná volali. Jen jsme jejich zprávu nedokázali rozpoznat
Pátrání po mimozemských civilizacích se už desítky let soustředí na hledání úzkopásmových rádiových signálů, které by příroda sama vytvořila jen stěží. Nová studie však naznačuje, že právě tato strate
Hlas mě varuje před nebezpečím
skutecnepribehy.cz
Hlas mě varuje před nebezpečím
S manželem máme dvě děti a dokonce jsme už prarodiči. Mohla bych žít normálně, nebýt jedné zásadní změny, která mi nabourala mysl. Živím se jako mzdová účetní a konec měsíce je pro mě vždy velice psychicky náročným obdobím. Od té chvíle, co máme vnoučata, mi dcera čím dál častěji volá o pomoc, co se hlídání týče. Dalo by se
Lákala Nováková řemeslníka na polonahé tělo!
nasehvezdy.cz
Lákala Nováková řemeslníka na polonahé tělo!
Tohle nemá konce! O šarvátkách mezi manželi Sandrou Novákovou (44) a Vojtěchem Moravcem (39) se toho napsalo už hodně. Ale kdo by doufal, že horká zem u herečky ze seriálu Ulice a režiséra vychladne,
Prostor, který roste s dítětem
rezidenceonline.cz
Prostor, který roste s dítětem
Je to svět, který se vyvíjí a proměňuje od prvních dětských krůčků až po dospívání. Správně navržený pokoj podporuje bezpečí, kreativitu, soustředění i odpočinek a reaguje na každou etapu života a specifické potřeby dítěte. Pro nejmenší je klíčová jednoduchost, měkkost a bezpečí, proto by pokoj miminka měl působit především klidně a útulně. Předškolní věk je
Král vín začíná třetí dekádu
iluxus.cz
Král vín začíná třetí dekádu
Největší český vinařský projekt Král vín ve svém již jednadvacátém ročníku představil nejlepší domácí vína. Ta vybírala odborná porota z celkem 1260 vzorků od 157 vinařů. Král vín, který se – i pře