Prodělala těžkou operaci a těšila se, jak bude opět chodit. Místo toho obíhá lékaře a nechává si předepisovat ty nejsilnější léky proti bolesti.
Moje sestra je sice o celých devět let mladší, ale se zdravím na tom byla vždycky mnohem hůř než já. Už v mládí byla stále doma a já s ní musela dohánět učení. Naštěstí si zvolila profesi, kde může jen sedět a nenamáhat se. Pracuje na telefonní ústředně, ale nemá tam žádný frmol ani stres.
Myslela jen na sebe
Je bezdětná a svobodná, ale spokojená. Po dětech nikdy netoužila, bála se námahy. V podstatě kvůli tomu každý její vztah s mužem ztroskotal. Je s podivem, že měla zrovna takové, kteří po založení rodiny toužili.
Jeden ji opustil dokonce těsně před svatbou, když už měla bílé šaty pověšené na skříni a napečené koláčky. Jedli jsme je potom všichni snad měsíc. Další její parter měl dokonce dvě děti z předchozího vztahu a sestra je nemohla ani vidět.
Byla to dvě hezká děvčátka a já je milovala. Bohužel, rozchod nastal asi po roce, ale z toho se konaly minimálně půl roku hádky a scény. Ona tomu svému totiž dala na vybranou. Buď ona, nebo děti. Vybral si děti a tím u mě stoupl v ceně. Měl můj obdiv!
Už měla být v pořádku
Sestru jsem respektovala, ale nechápala. „Proč si tolik ubližuje?“ diskutovala jsem s manželem, ale ten jen krčil rameny. Domníval se, že sestra má sklon k jakési sebedestrukci. Že se prostě ničí záměrně.
I její stále se stupňující bolesti zad byly prý od psychiky. Řekl jí to jeden lékař a ona k němu okamžitě přestala chodit. Prý ten hlupák ničemu nerozumí. No, čas pokročil a ona byla z bolesti čím dál víc zoufalá. „Evo,“ řekla mi jednou.
„Jdu na operaci, i kdybych měla jet na druhý konec zeměkoule!“ Kývla jsem, souhlasila. Hlavně aby byla spokojená, aby jí to pomohlo. Nakonec se operace dočkala v našem hlavním městě a byla na to náležitě pyšná. Prý tam operují jen samé těžké případy.
V nemocnici si pobyla skoro měsíc, protože hned po operaci musela začít cvičit a chodit. Plakala, ale vše vydržela. Když jsem si svoji Miládku odvážela domů, těšila jsem se, jak zase bude chodit.
Vždyť ona o ničem jiném nemluvila. Prý si zajde do parku a k nedaleké řece. Myslím, že se na to moc těšila.
Stále jen obchází lékaře
Vrátila se a všechno ji bolelo. Naordinovala si pár léků proti bolesti, co měla v zásobě z doby před operací. Jenže jí nezabraly tak, jak si představovala.
Po pár dnech mě poprosila, zda bych ji neodvezla k nějakému novému lékaři, kterého si našla na internetu. Píchl jí bez protestů injekci, po které se jí okamžitě ulevilo, a předepsal nějaké silné léky. Miládka byla šťastná, ale opět jen pár dní.
„Ta injekce mi měla vydržet měsíc!“ plakala a hned hledala dalšího doktora. V nedalekém městě ho našla a dostala opět injekci a předpis. Jaké léky dostala, nevím. Ona se totiž jaksi „zapomněla“ zmínit o předchozí léčbě.
Takhle to šlo v nejrůznějších obměnách dva měsíce a potom jsem ji odvezla na kontrolu tam, kde ji operovali. Světe, div se, dostala další injekci proti bolesti a na cestu předpis na léky proti bolesti.
Na nic jiného nemyslí
Nejhorší bylo, že se začala měnit i povahově. Byla skoro zlá, jinak se to říct nedá. Kdysi tahle vlídná osoba! Nechtělo se mi věřit. Neustále mi něco vyčítala a někoho pomlouvala, podezřívala a nenáviděla. Vůbec jsem ji nepoznávala!
„Je z ní feťák,“ prohlásil manžel, když jsem s trochou úzkosti vyprávěla o sestřiných problémech. „Tvoje Miládka stále jen shání fety a je jedno, čím to omlouvá. Prostě je na lécích závislá! Měla by si uvědomit, že si ničí játra.“ Musela jsem souhlasit.
Něco mi říkalo, že manžel měl pravdu. Přemýšleli jsme, jak jí můžeme pomoci, než se úplně zničí. Přece ji nemůžeme nechat jen tak se ničit. Co bych to byla za sestru?
Zničila si játra
Nakonec jsme ji šli s manželem společně udat jejímu ošetřujícímu lékaři. Pozorně nás vyslechl a Miládku pozval na prohlídku. Měla špatné krevní testy a skončila v nemocnici. Tentokrát ne se zády, ale opravdu s těmi játry.
Pobyla si tam přes měsíc a odcházela bez léků. Tvářila se mile a optimisticky, ale byl to je jeden velký podvod. Už nechce, abych ji někam vozila. Jezdí taxíkem a návštěvy lékařů tají. Dobře ví, že jsem ji tehdy udala já.
Netuším, kam jezdí, ale v nočním stolku jsem jí objevila několik krabiček nejrůznějších přípravků proti bolesti. Jediné, co pro svoje zdraví činí, je pití bylinkového čaje na ta její játra. Netuším, zda ji to spasí!
Eva T. (57), Strakonice
