Domů     Odešla jsem od dětí kvůli své lásce
Odešla jsem od dětí kvůli své lásce
7 minut čtení

Kdysi dávno, už před mnoha lety, jsem se bláznivě zamilovala do cizince, i přesto, že jsem byla vdaná a měla jsem dvě děti. Moje láska byla ale silnější a já spálila všechny mosty.

Byla jsem mladá a moje hormony se nedaly rozumem ovlivnit. Nic nepomohl ani fakt, že už jsem v té době měla manžela a dvě děti. Dost jsem si pospíšila, jako všichni. Tehdy bylo běžné, že se dívky vdávaly brzy. Svého manžela jsem potkala, když mi bylo osmnáct.

Doma jsem moc šťastná nebyla a on se pro mne najednou stal úplně vším. I on měl své dětství pohnuté, tak jsme se našli jako dvě zraněné duše. O tom v podstatě byl náš vztah.

Foukali jsme si na bolístky z dětství a úplně jsme přehlédli, že se k sobě absolutně nehodíme. Já jsem od přírody zrychlená, zatímco můj manžel byl totálně zpomalený. Než on dořekl myšlenku, já ji měla zrealizovanou.

Dohromady nám to neladilo

Časem bylo jasné, že se vzájemně jen nervujeme. On vedle mě zpomaloval, brzdil, až téměř couval, a já zase zrychlovala, až jsem předbíhala sama sebe. Kvůli dětem, které jsme měli krátce po sobě hned dvě, jsme se ale snažili v manželství setrvat.

Navíc se rozvody tenkrát moc nenosily a hrozilo v případě rozvodu věčné zatracení v celé rodině. Sousedky by nás pomluvily, nit by na nás nezůstala suchá. To se prostě nedalo, taková to byla doba. Tak jsem se snažila vše nějak zvládnout.

Ale hledala jsem útěchu v náručí jiných mužů, čímž jsem si svůj život jen více komplikovala.

Špatné řešení

Můj manžel byl zase zcela ztracen ve svém světě a byť jsme se asi stále milovali, soužití bylo nemožné. A tak se stalo, co se stát muselo. Zamilovala jsem se až po uši do jiného. Ta láska byla pohlcující, spalující a zcela mi zatemnila mozek.

Úplně jsem tenkrát ztratila soudnost i zdravý rozum a nebylo v ničí moci zastavit mě, abych si nezničila život. A co hůř, abych ho nezničila i svým blízkým, a především svým vlastním dětem.

Vlastně dodnes nechápu své rozhodnutí a zdá se mi, jako bych přemýšlela o jiné osobě. Prostě se nepoznávám.

Udělala jsem tlustou čáru

Ale tehdy jsem se jednoduše rozhodla! Spálila jsem mosty, odletěla s novou láskou za moře a začala tam docela jiný život.

Začátky v cizině, která mi byla kulturně cizí, nebyly snadné, ale můj milovaný mě ve všem podpořil, porozuměla jsem si i s jeho rodinou a po čase jsem se tam začala cítit jako doma.

Chodila jsem do školy, perfektně se naučila jazyk, našla si skvělou práci, která mě velmi bavila. Jediné, co mě trápilo a bolelo u srdce, bylo, že jsem ztratila kontakt se svými dětmi.

Ani rozvod se nekonal

Celá má rodina mne za trest zcela odřízla, vymazala mě ze života. Mé dopisy mi chodily zpět neotevřené, tenkrát se totiž ještě psaly dopisy a posílaly se poštou. Čekala jsem na každou odpověď vždy velmi dlouho a o to víc byla zklamaná, když žádná nepřišla.

Můj manžel mi pochopitelně mou zradu nikdy neodpustil, a stejně tak to bylo i s rodiči a pochopitelně i s mými dětmi. Manžel nereagoval ani tehdy, když jsem chtěla řešit rozvod, takže jsme nikdy rozvedeni nebyli.

Zmizela jsem z jejich života a oni se s tím všichni vyrovnali po svém. Nebo jsem si to tehdy alespoň namlouvala, asi abych ulevila svému svědomí.

Abych si nemusela přiznat, že jako matka jsem naprosto selhala, že zosobňuji vše, co je ve společnosti zapovězené – tedy krkavčí matku, která opustila své děti kvůli chlapovi. Pro ně jsem zcela logicky umřela.

Chyběly mi čím dál víc

Když u mě opadla první vášeň a zahlcení láskou a já si začala uvědomovat realitu, zkoušela jsem exmanžela i děti kontaktovat, ale nikdy žádná odpověď nepřišla. Po čase jsem se s tím vyrovnala, bohužel jsem tak ztratila možnost být matkou a vychovávat své děti.

S novým mužem se nám nikdy nepovedlo stát se rodiči a také jsme se nemohli vzít, protože já už vdaná byla. Přesto jsme spolu žili v krásném, harmonickém vztahu, který nebyl sice bez mráčků, ale byl velmi naplněný a spokojený.

Měli jsme přátele, žili jsme jako rodina a nikomu nevadilo, že nejsme sezdaní. Tam se to tak nebralo, žila jsem v zemi, která nebyla tak zaťatá a lidé si spíše fandili, než aby si záviděli. Cítila jsem se skvěle, i přes občasné výčitky svědomí, které se ozvaly.

To jsem pak napsala další dopis k nám domů a napjatě čekala, zda někdo odpoví. Doufala jsem, že se to jednou stane. Ale nikdy se nikdo neozval. Pak ale můj milovaný muž onemocněl a po delší nemoci a spoustě trápení bohužel zemřel.

Najednou mi to došlo

Najednou jsem cítila jakési vzduchoprázdno. Lidé, kteří byli kolem mne, se nezměnili, ale já se najednou začala cítit zvláštně.

Ocitla jsem se tak v zemi, kde jsem se nenarodila, ale kde jsem zapustila kořeny, obklopena novou rodinou a přáteli, ale přesto tak hrozně sama.

Navíc mě do té doby ani nenapadlo řešit dědictví, tak jsem přišla i o střechu nad hlavou a byla jsem odkázána na dobrou vůli manželovy rodiny.

Návrat byl sázkou

Znova na mě padla touha potkat se po tak dlouhé době se svými dětmi a pokusit se navázat zpřetrhané vztahy. Koupila jsem si letenku a odletěla do své bývalé vlasti.

Dalo mi to přece jen dost pátrání, ale přece jen se mi nakonec podařilo zjistit, kde má oficiální rodina bydlí. Moji rodiče už byli po smrti a manžel s dětmi přesídlili do jiného města.

Alespoň mi to nakonec prozradila teta mého stále ještě manžela, kterou jsem kontaktovala a která, sama také matka, pochopila mé rozpoložení a držela mi palce, aby se mnou děti alespoň ztratily slovo. Nebyla si ale jistá, jak mě přijmou.

Nečekaná ztráta

Bohužel mi také sdělila, že jejich otec je po smrti. K mému velkému údivu mě tato zpráva také zasáhla. Nějak mě bodlo u srdce, přece jen mi jeho osud nebyl lhostejný. Prý už si nikdy žádnou další ženu nenašel.

Nikdy se s mojí zradou nevyrovnal, ale našim dětem byl prý skvělým otcem a dědečkem vnoučatům, o kterých já ani nevěděla. Začala jsem u dcery, která už má svou rodinu a děti. Ta mě ale ani nepustila přes práh.

Dívala se na mě chladnýma očima a prohlásila, že jsem jí i bratrovi zničila dětství a že mi to nikdy neodpustí. Nemám prý počítat s tím, že někdy uvidím svá vnoučata. Nechce je prý zbytečně stresovat.

Neopomněla mi také vyčíst, že její otec už je také po smrti, a dle jejího názoru to je jenom moje vina, protože se kvůli mně utrápil, a že za jeho smrtí je to, jak jsem se kdysi zachovala.

Mateřské pouto nezklamalo

Se synem jsem se setkala raději na neutrální půdě, souhlasil, že zajdeme na kávu. Byl mnohem méně konfrontační než jeho sestra, ale i tak jsem cítila, že jsem pro něj cizí ženská a že se na mě stále zlobí.

Zatímco on po vstupu do kavárny bloudil očima po všech ženách, které zde byly, a svou matku nepoznal, já hned cítila, že je to můj chlapeček…

Budu mít šanci to napravit?

Vyrostl z něho krásný a úspěšný mladý muž, velmi podobný svému otci. Cítila jsem velkou hrdost, i když jsem na ni nejspíš neměla žádné právo. Najednou se mi začaly jasně vybavovat okamžiky s dětmi.

Z dob jejich narození, z prvních měsíců jejich života i chvíle, kdy jsme slavili jejich první narozeniny. Co jsem to udělala? Domů jsem se vrátila s očima opuchlýma a rudýma od pláče.

Slíbila jsem si ale, že to nevzdám a že zkusím najít cestu ke své zpackané minulosti. Budu mít ale šanci?

Blanka N. (65), Příbram

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli o tom někdy dokážu promluvit. Některé věci si člověk raději nechává pro sebe a nevrací se k nim. Některé vzpomínky už tolik nebolí, i když umí občas udeřit se stejnou silou jako dřív. Dnes je mi osmdesát, a přesto mě někdy zaplaví stejný smutek jako tehdy, když mi bylo dvanáct. Bylo jaro, slunce konečně hřálo, tráva se zelenala a ve vzduchu bylo cítit něco no
5 minut čtení
Jeho výraz mám před očima dodnes. Takový čistý, dětský, beze slov říkal: „Vezmete si mě k sobě?“ S manželem Petrem jsme dlouhé roky toužili po dítěti. Neúspěšně. Lékaři nám moc nadějí nedávali, a tak jsme začali uvažovat o adopci. Tušili jsme, že to nebude rychlé ani jednoduché, a nechtěli jsme nic odkládat, chtěli jsme být ještě dost mladí na to, abychom dítěti dali všechno, co potřebuje. Jenž
2 minuty čtení
Zmizel jednoho letního rána. Vstal, nasnídal se, pohladil mě a odešel. Můj bratr. A návrat byl bolestivý. Nikdo mi nic nevysvětlil. Rodiče jen neurčitě řekli, že „potřeboval prostor a čas“. Čekala jsem týdny, pak měsíce a nakonec roky. Psala jsem mu dopisy, ale nikdy nepřišla žádná odpověď. Doma se jeho jméno postupně přestalo vyslovovat, jako by ho chtěli vymazat. Já ale věděla, že někde je. Ž
3 minuty čtení
Nemohu se léta vyrovnat s tím, že odešel můj chytrý a úspěšný syn. Dlouho jsem se proto chovala ke své dceři nemožně a trápila jí. Najdeme k sobě někdy cestu? Mému Honzíkovi bylo sedmnáct. Než onemocněl, byl to kluk plný energie, který vnášel dobrou náladu, kamkoli přišel. Pak začal být unavený a občas i hodně vyčerpaný, ale přičítali jsme to jeho sportovním aktivitám a taky škole. První ročník g
3 minuty čtení
Kdysi jsem měla úplně obyčejný život, na který dnes vzpomínám jako na něco, co patřilo někomu jinému. Srazilo mě auto a já přišla o vše. Pracovala jsem jako květinářka a každý den jsem vázala květiny. Byla to práce, kterou jsem milovala. Každá kytice měla svůj příběh, každá kombinace barev mi dávala smysl. Lidé si ode mě odnášeli radost a já měla pocit, že dělám něco krásného a užitečného. Vedl
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jedenáct dní beze stopy. Kam zmizela Agatha Christie a proč se její záhada nikdy úplně nevysvětlí?
enigmaplus.cz
Jedenáct dní beze stopy. Kam zmizela Agatha Christie a proč se její záhada nikdy úplně nevysvětlí?
Nejslavnější autorka detektivek světa náhle mizí. Její auto stojí opuštěné u lomu, osobní věci zůstávají uvnitř a po Agathě Christie se slehne zem. Do pátrání se zapojují stovky policistů, dobrovolníc
Jak rychle se pohyboval král dinosaurů? Byl sprinter, nebo spíš chodec?
21stoleti.cz
Jak rychle se pohyboval král dinosaurů? Byl sprinter, nebo spíš chodec?
Dlouhodobě se vedou velké diskuse o tom, jakou rychlost dokázal vyvinout nekorunovaný král dinosaurů, Tyrannosaurus rex. Dohonil by utíkajícího člověka? To by záviselo na různých okolnostech - včetně
Proč se Ladislav Stroupežnický odmítal fotografovat?
historyplus.cz
Proč se Ladislav Stroupežnický odmítal fotografovat?
„Tak dobrou noc, drahá,“ zamumlá Ladislav Stroupežnický a zabouchne za sebou dveře své ložnice. Pro jistotu ještě pootočí klíčkem ve dveřích. K prosbám manželky, aby se alespoň jeden večer zdržel u ní, je netečný. Nechce totiž, aby jej viděla bez nosní protézy. Do konce života tak pyká za to, že si v mládí ustřelil část
Špenátový krém pro zahřátí
tisicereceptu.cz
Špenátový krém pro zahřátí
Sytá krémová polévka je ideální teplou večeří, pokud si hlídáte linii. Suroviny na 4 porce 1 l zeleninového vývaru 1 cibule ½ brokolice 3 hrnky čerstvého špenátu 50 g parmezánu sůl, pepř s
Panamský průplav: Technický zázrak a hrob tisíců lidí
epochalnisvet.cz
Panamský průplav: Technický zázrak a hrob tisíců lidí
Propojí dva oceány a ušetří lodím 12 000 km dlouhou plavbu kolem Jižní Ameriky. Cesta k úspěchu je ale draze vyplacena. Stane se sice inženýrským triumfem, ale také masovým hrobem tisíců bezejmenných dělníků.   Panamská šíje odděluje Atlantský a Tichý oceán. Ve svém nejužším místě je necelých 50 km široká. Nápad prokopat ji a ušetřit
CÍSAŘ KAREL I. V BRANDÝSE NAD LABEM
epochanacestach.cz
CÍSAŘ KAREL I. V BRANDÝSE NAD LABEM
Město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Modlitební liga císaře Karla za mír mezi národy, Řád sv. Jiří, evropský řád Domu habsbursko-lotrinského, Unie evropských vojensko-historických skupin a Národní technické muzeum Vás zvou na 24. ročník tradiční Audience u císaře Karla I. Audience proběhne v sobotu 16. května v Brandýs nad Labem-Staré Boleslavi. Akci již tradičně zahájíme přivítáním
Zůstaly bolestivé vzpomínky
skutecnepribehy.cz
Zůstaly bolestivé vzpomínky
Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli o tom někdy dokážu promluvit. Některé věci si člověk raději nechává pro sebe a nevrací se k nim. Některé vzpomínky už tolik nebolí, i když umí občas udeřit se stejnou silou jako dřív. Dnes je mi osmdesát, a přesto mě někdy zaplaví stejný smutek jako tehdy, když mi bylo dvanáct. Bylo jaro, slunce konečně
Zabil Tycha Braheho jed, nebo jeho vlastní zdvořilost?
epochaplus.cz
Zabil Tycha Braheho jed, nebo jeho vlastní zdvořilost?
Jedna z největších hvězd renesanční vědy náhle umírá po podivné hostině v Praze. Dánský astronom Tycho Brahe prý několik hodin nevstane od stolu, aby neurazil svého hostitele. Krátce nato přicházejí nesnesitelné bolesti a po jedenácti dnech agonie vědec umírá. Jenže kolem jeho smrti se po staletí šíří temné spekulace o otravě, tajných alchymistických pokusech i
Když záda protestují
nejsemsama.cz
Když záda protestují
Bolest zad umí zkazit den i náladu. Vyhřezlá ploténka ale nemusí znamenat konec aktivního života. Ukážeme vám, co skutečně funguje. Od úlevových poloh přes pohyb až po moderní léčbu. Možná jste to zažila: ostrá bolest vystřelující do nohy, ztuhlost, která nepovolí ani po odpočinku. Vyhřezlá meziobratlová ploténka (hernie disku) vzniká, když se měkké jádro ploténky vyklene ven a dráždí nerv. Co
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
V týmové soutěži na Mistrovství světa ve ski&golf v Zell am See-Kaprun zvítězily Češky
iluxus.cz
V týmové soutěži na Mistrovství světa ve ski&golf v Zell am See-Kaprun zvítězily Češky
Z čerstvě zasněžené sjezdovky přímo na golfové hřiště: od 13. do 16. května 2026 se v Zell am See-Kaprun uskutečnilo mistrovství světa ve Ski&Golf, které spojilo dvě zcela odlišné sportovní discip
Zůstane Portman opět na vše sama?
nasehvezdy.cz
Zůstane Portman opět na vše sama?
Nepromění se sen o šťastné rodince v jedno velké zklamání? Právě toho se obávají fanoušci herečky Natalie Portman (44). Ta měla právě v těchto dnech přivést na svět svého třetího potomka. Jeho otcem