Domů     Našla jsem ho po 50 letech!
Našla jsem ho po 50 letech!
5 minut čtení

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem bratra opět spatřila. Byl už velký, já také. Kolik času jsme ztratili.

Jsou věci, které nepochopíte nikdy. Jako dítě nevíte, pak leckoho omlouváte, že nemohl jinak. Když však zjistíte, o co vás připravil, pochopení opět mizí.

Celý život mne to trápilo

To, co mně a Kájovi udělala rodina, jí nikdy neodpustím. Je to jako dnes. Intenzivnější pocit ze shledání než z loučení. Snad dítě unese víc.

Možná je naivní a myslí si, že to je na chvíli, i když někteří tvrdí opak. Nyní myslím na moment, kdy jsem před pěti lety čekala na nádraží, až přijede brácha.

Proč odjela beze mne?

Ironií osudu jsem stála na tom samém místě, kde jsme se před 50 lety viděli naposledy. Byla jsem moc malá a nechápala jsem, proč do toho vlaku s babičkou nenastoupíme. Jen brácha Kája šel s nějakou paní. Mávali jsme si, on se díval smutně z okýnka. Proč?

Však jede na výlet. To jsem si naivně myslela. Pak se vlak dal do pohybu a Kája mi zmizel. S babičkou jsme odcházely. Držela mne za ruku, ale nemluvila. Byla smutná a já se bála na něco zeptat. Tušila jsem, že je něco špatně. Ale v tom věku jsem si neuměla dát souvislosti dohromady.

Rozvrácená rodina

Vlastního tátu jsem jako dítě neznala, protože než jsem se stačila narodit, skončil ve vězení. Žili jsme jen s mámou a právě starším Kájou. Otce si tak nevybavuji, zato některé strejdy ano.

Jedni byli fajn, legrace s nimi byla, ti další byli protivní a asi jim děti vadily. V jistých chvílích jsme vadili s bráchou i mámě, takže se Kája o mne staral. Stala se z nás pevná dvojka. Jednoho dne jsme se s Kájou probudili a máma nikde.

Čekali jsme, že třeba přijde z nákupu, ale nic se nestalo. Když se blížila noc, bratr šel k sousedům. Ti zalarmovali bezpečnost. Máma prostě odešla neznámo kam. A co my?

Odešla bez rozloučení

Nebylo to snadné, protože se musely vyřídit nějaké formality, takže jsme si museli sbalit nějaké hračky a strávili jsme noc v dětském domově. Byli jsme oba vyděšení a celou situaci jsme nechápali. Ale jak jsem psala, byli jsme parťáci a byli jsme si oporou.

Babička, kterou jsme neznali

V dětském domově jsme naštěstí strávili jen týden. Některé děti byly fajn, našli se ale i sígři, kteří nové členy nechtěli přijmout. Však jsem na ně při odchodu vyplázla jazyk. Tehdy pro nás totiž přišla paní, která nám vysvětlila, že je naše babička.

Nikdy v životě jsme ji neviděli. Byla maminkou naší mámy. Jelikož se ale se životem své dcery nemohla smířit, nestýkala se s ní, ale ani s námi.

Bohužel jsme spolu nevydrželi

U babičky nám bylo dobře. Vím, že se o nás starala, jak nejlépe dovedla, ale přece jen byla starší a na dvě děti nestačila. Kája tak šel zpátky do dětského domova. Tehdy to byl ten okamžik, kdy odjel vlakem. Daleko, protože u nás v okolí nebylo místo.

Tehdy jsme se rozdělili. Jen kvůli tomu, že se matka rozhodla odejít. A kvůli tomu, že náš otec byl líný bídák a nezajímal se o nás.

Opět dětský domov

Babiččin zdravotní stav se bohužel velmi zhoršil. I když slibovala, že bráchu navštívíme, nebyly jsme za ním ani jednou. Ona pak skončila v nemocnici a zemřela.

Já se opět dostala do děcáku, bohužel zcela jiného, než byl bratr. A jak jsem byla ještě malá, neuměla jsem si poradit, jak ho najít. Ztratili jsme se.

Stěhování sem a tam

V dětském domově jsem nakonec zůstala až do dospělosti. Tehdy jsem byla rozhodnutá bráchu najít, jenže jsem zjistila, že ho adoptovala nějaká rodina, která pak vycestovala do Belgie. Tím se naše kontakty definitivně zpřetrhaly.

Už jsem vzdala naději to někdy zkusit obnovit. Řekla jsem si, že si zařídím novou rodinu a nikdy nedopustím, aby mé děti trpěly. Cesta to byla dlouhá. Za láskami jsem se stěhovala z Čech na Moravu, pak zase zpět.

Stále tam někde byl

Nakonec jsem si vzala Karla. Náhoda? Na svatbě jsem si říkala, jaké by to bylo, kdyby mne můj ochránce (bratr) Kája předal mému muži, také Kájovi. Mrzí mne dodnes, že u toho brácha nebyl. S Karlem jsme založili rodinu, na minulost jsem skoro zapomněla.

Když ale starší děti povyrostly, chtěly vědět něco o mém dětství. O jejich babičce a dědovi. Nedalo se vyhnout ani bratrovi. „A ploč ho nehledáš?“ zeptal se naivně můj malý synek. Tehdy jsem si řekla, že to znovu zkusím.

Trvalo to tolik let

Hledání nebylo snadné. Za minulého režimu se s dokumentacemi moc nepárali, obzvlášť když nějaké zařízení skončilo. Mé hledání bylo plné neúspěchů. S přestávkami mi to trvalo další spousty let. Čas shledání nadešel po půl století.

Přesto se něco smrsklo v kratší smyčku. Vybavuje se mi blonďatá hlava brášky, jak odjíždí, když vidím, jak na mne hledí prošedivělý pán. Ano. Kája. Mávám mu na přivítanou. Přijel z Belgie.

Jitka L. (60), Tábor

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.