Stále jsem jen přibírala. Doma mě přesvědčovali, že to máme v rodě, že s tím nic nenadělám. Tolik se mýlili!

Se svou postavou jsem nebyla spokojená. Od prvních vzpomínek si sama sebe vybavuji jako tlustou holku s culíky. Doma jsme byli oplácaní všichni. Máma, táta, babička i můj starší brácha. Byli jsme prostě tlustá rodina a s tím se nedalo nic dělat.

Tak mě alespoň všichni doma uklidňovali. „Geny jsou prostě geny, holka!“ říkala babička. A tak jsem se s tím smířila. Vychodila jsem základku i střední školu. Nastoupila jsem do zaměstnání, pracovala jsem v konzumu, a tam se hned zamilovala.

Byl to řidič, který nám vozil zeleninu, úžasný kluk, byla s ním legrace. Všechny kolegyně byly do něho pryč, bylo mi jasné, že já nemám šanci!

Kdybys zhubla…

I když se mi párkrát zdálo, že se na mě zadíval se zalíbením, vždycky jsem si to nakonec řekla, že se mi to jen zdálo, že určitě koukal na Jitku, co stála vedle mě. Jenže pak jsme jednou zůstali na chvíli sami ve skladu a Kuba mi povídá:

„Jiřino, ty bys byla moc pěkná holka, kdybys zhubla. To je taková škoda!“ Pokusila jsem se o úsměv. O ten nejzoufalejší, neboť jsem věděla, že se mi zhubnout nikdy nepodaří. Mám to prostě v genech, tak to všichni doma říkali!

Svitla naděje

Tehdy jsme dělali doma velký úklid a já objevila na půdě staré fotky. „Kdo to je?“ zeptala jsem se babičky na krásnou ženu na fotografii. „To je moje sestra! Tancovala v kabaretu a pak zmizela do světa. Vyskákaná koza to byla!

Kost a kůže!“ Celý svět se mi rozzářil! Tak všichni v naší rodině neměli nadváhu! Musím zhubnout, aspoň to zkusit, když mi svitla taková naděje! Začala jsem běhat. K obědu jsem si dala jen polévku, žádných osm knedlíků, bůček a štrúdl jako obvykle.

Bojovala jsem o lásku, a to byla mocná motivace. Do roka jsem zhubla dvacet kilo. Nejsem žádná extra hubeňoura, ale už se za sebe nestydím. A Kubu? Toho jsem si vzala!

Jiřina (58), Písek