Když jsem Karla dvakrát za týden opařila horkou vodou, sprostě mi vynadal. O pár let později se mi to málem podařilo znovu.
Karla jsem poznala na dětském letním táboře. Dělal tam praktikanta, já pomocnou kuchařku. Byl to moc hezký osmnáctiletý kluk a já coby sedmnáctka jsem se do něho šíleně zamilovala.
Jsi slepá, nebo blbá?
Jednou, když byly k večeři párky, jsem chtěla jít vylít hrnec s vodou a jak jsem s ním vyrazila z polní kuchyně, kam Karel zrovna vcházel, nechtěně do mě vrazil a horká voda skončila na jeho teplácích.
„Au! Jsi slepá, nebo blbá?!“ nadával. Seděl pak se studeným obkladem ve svém stanu. Když jsem si o dva dny později uvařila kávu a chtěla se s ní vydat do svého stanu, opět jsem se s ním srazila ve vchodu kuchyně.
Skončilo to, jak jinak, zase opařením, tentokrát naříkal chudák víc, polila jsem mu totiž ty nejcitlivější partie. „Ty jsi fakt blbá! Radši už ani nevycházej ze stanu, ty káčo!“ rozléhalo se celým táborem.
Celou dobu už na mě nepromluvil a snažil se mi vyhýbat, takže mi samozřejmě bylo jasné, že ho již neulovím. Kdo by také chtěl takové trdlo!
Od té doby uplynulo nějakých dvacet pět let a vzpomínky na praxi na letním táboře bledly, už jsem si na ni ani nevzpomněla a na Karla také ne.
Náhodné setkání
Byl hezký podzimní podvečer, vracela jsem se z návštěvy od rodičů. Šla na mě únava, tak jsem zastavila na benzinové pumpě, že si dám kávu. Ve dveřích jsem se málem srazila s mužem, který si nesl kelímek s kávou, div že jsem mu jej nevyrazila z ruky.
„Promiňte,“ řekla jsem. Dotyčný se na mě podíval a vykřikl: „To snad není pravda! Jsi to ty, Věro?“ „Karle!“ nemohla jsem tomu uvěřit. Sice mu trochu prořídly vlasy, ale pořád to byl pěkný chlap.
Karel si šel sednout ke stolečku a za chvíli jsem tam byla i já se svým kelímkem. „Moc tomu nechybělo a měl jsem kafe na saku,“ řekl se smíchem. „Pamatuješ, jak jsi mě tenkrát opařila?“ dodal.
„Jo, to si pamatuji, tak za to se omlouvám, byla jsem tehdy ztřeštěný trdlo,“ řekla jsem. „Přijmi opožděnou omluvu za to, že jsem ti tenkrát vynadal, ale fakt mě to hrozně bolelo,“ prohlásil. Povídali jsme si dost dlouho.
Dozvěděla jsem se, že Karel je již nějaký čas rozvedený, také jsem neměla štěstí na muže, před nedávnem jsem jednoho vyhodila, když jsem mu přišla na nevěru. Čekalo mě další překvapení. Karel bydlel jen třicet kilometrů ode mě. Vyměnili jsme si telefonní svá čísla.
Šťastné manželství
Několikrát jsme spolu vyrazili na celodenní výlet, později to byly společné víkendy, pak jsme se sestěhovali a nakonec se vzali.
Je vidět, že tím opařením jsem mu neublížila, poněvadž máme spolu krásnou dceru a zanedlouho oslavíme třicet let spokojeného manželství.
Věra D. (57), Kolín