Domů     Se sestrou nás spojila její dcera
Se sestrou nás spojila její dcera
5 minut čtení

Moje sestra Renata byla vymodlené dítě, narodila se, když mně bylo 14 let. Neměly jsme k sobě vztah, ačkoli jsem se musela postarat.

Byla divoká, někdy i zlá. Stále to ale omlouvám tím, že se narodila rodičům později a moc si je, bohužel, neužila. Proč jsem si to ale měla odtrpět já? Když mi bylo osmnáct let, odstěhovala jsem se od rodiny.

Chodila jsem tehdy s Markem, který bydlel ve větším rodinném domě s rodiči, takže jsme tam měli více soukromí. S rodiči jsem měla stále hezký vztah, jen mi tehdy úplně nevyhovovalo být v jedné domácnosti s malým dítětem.

Rodiče si Renatku ale moc přáli, dlouho se snažili o dítě a nevzdávali to. Podařilo se, i když na tehdejší dobu byli jako čtyřicetiletí už staří. Bohužel osud pak krutě zasáhl.

Potratila jsem, pak dostala dítě

Když bylo Renatce pět let, maminka nám onemocněla rakovinou. Bohužel to bylo rychlé a tatínek se rázem ocitl sám s Renatou. Bylo logické, že se o rodinu postarám, takže jsem tak trochu žila ve dvou domácnostech.

Možná i proto, že jsem byla ve stresu, jsem měla problém s otěhotněním. S Markem jsme se snažili, ale nešlo to. A když se zadařilo, o miminko jsme bohužel přišli. Mezitím přicházela Renata do puberty.

Tatínka bohužel postihla stejná nemoc jako maminku a také nás opustil. Bylo jasné, že se o sestru postarám. Jenže byla v tom nejhorším věku. V pubertě, a navíc přišla o oba rodiče. Někdy byla vážně nezvladatelná. Přece jen ale byla ta nejbližší, která mi zbyla.

Takže jsem spoustu věcí přehlížela. Nevím, jestli její vzdor pramenil z toho, že z nás neměla respekt, protože nás brala v podstatě jako vrstevníky, když jsem byla její sestra.

Vůbec si nás nevážila

Netuším, zda to byla revolta vůči celému světu a osudu, který jí připravil takovou bolest. Renata zkrátka nedokázala respektovat jakákoli pravidla našeho soužití. Chytla se nějaké party, chodila pozdě domů, výsledky ve škole nestály za nic.

Dokonce si nás do školy i pozvali, že je to s ní na pováženou. Promlouvaly mi do duše i tety, sestry mámy. Jenže já to nechtěla vidět.

Chtěla nás rozdělit?

Chování mé sestry se samozřejmě nezamlouvalo mému muži. Ten vládl v domácnosti pevnou rukou, takže s ním se Renata dost často hádala. A jednou ho obvinila z obtěžování. Tomu jsem ale nevěřila, protože jsem Marka znala, a zase jsem viděla, jaká Renata je.

Tak jsme se pohádaly i my dvě. Ráno, když jsem přišla do jejího pokoje, jsem našla dopis na rozloučenou. Renata v něm psala, že jí nerozumíme a že jde někam, kde ji chápou. Hledali jsme ji, samozřejmě. Našla se po týdnu u kamaráda.

Její útěkové eskapády se opakovaly. Už jsem neměla sílu. Nedařilo se nám stále počít, dávala jsem to za vinu Renatě. Už jsem chtěla žít svůj život. Takže šla do nápravného zařízení. Nechtěla nás vídat. Když jsem věděla, že je o ni někde postaráno, tak jsem za ní tedy nechodila.

Ztratila se mi ze života

Když byla Renata plnoletá, odešla z onoho zařízení. Nedala nám vědět, kam jde, co plánuje. Nemohli jsme nic dělat, manžel říkal, že můžeme doufat, že někdy dostane rozum. Za rok a půl se nám ale připomněla.

Byli jsme tehdy pryč z domu, rodiče Marka ale v domě zůstali. Dveře byly tedy otevřené. Najednou slyšeli dětský pláč. Šli po zvuku a na chodbě na ně čekal uzlíček. Malá holčička v zavinovačce se vzkazem. Byl od Renaty.

Psala nám, že se nemůže o malou postarat, což asi chápeme. A že jí bude u nás lépe než v děcáku. Nedala vědět, kde bydlí, jak plánuje naložit se životem.

Naše nové miminko

Řešili jsme, co budeme dělat. Nebylo to jen tak. Nakonec se nám ale podařilo mít dívenku, která měla jméno Linduška, dostat do péče. Renata nám ale dlužila vysvětlení, takže jsme ji hledali. Zjistili jsme, že je v podstatě bezdomovkyně.

Netušila prý, kdo je otec, přivydělávala si i vlastním tělem. Měla jsem tendence s ní udržovat kontakt, aby viděla, jak malá prospívá, ovšem i Marek tvrdil, že to nebude dobré, že by měla Linda v hlavě jen zmatek.

Neměla jsem sílu

Jak Linda rostla, samozřejmě jsem řešila dilema, jestli jí říct pravdu. Ale jakou? Její maminka ji nechtěla a ani nevíme, kdo je její otec. To je velmi těžké, protože nevíte, koho dítě potká. Kdo jí řekne, jak se věci mají.

Netušila jsem, jestli se nestane zázrak a Renata se nezmění a nevrátí. Jenže to se nedělo. Žila střídavě na ulici, občas v nějakém podnájmu. Dost pila. Než měla Linda nastoupit do školy, řekli jsme jí pravdu. Ptala se, kde je maminka. Chtěla ji vidět.

Ale já neměla tu sílu ukázat jí tu trosku. A Renata? Její nálady se měnily. Jednou chtěla dceru hrozně vidět, pak jí to bylo jedno.

Jejich setkání bylo dojemné

Když přišla Linda do puberty, úporně se snažila zjistit o mámě něco víc. Trošku se jí začala podobat. Nakonec se nám podařilo domluvit setkání. Bylo klidné, obě byly rozumné. Pěkně si popovídaly. Myslím, že Linda tehdy pochopila, že s mámou opravdu nemohla být.

Na konci mi poděkovala

Rodiče jsme pro Lindu byli já s Markem, Renata byla taková starší ségra. Když jí bylo 49 let, zemřela. Její nezřízený způsob života si vybrat svoji daň. Neměly jsme jednoduchý vztah. Ale na konci mi poděkovala. Že jsme jí nahradili rodiče.

A že nám to snad oplatila Linduškou. Škoda že jsme k sobě neměly blíž.

Daniela H. (71), Liberec

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Ztráta syna pro mě byla šokem, ze které jsem se nevzpamatovala. Ale tím všechno tragické neskončilo. Kdo by řekl, že bolest bude pokračovat? Jeho žena, Linda, se postupem času začala chovat, jako bych neexistovala. A spolu s ní se mi začala ztrácet i malá Sofie. Moje vnučka. Jediný člověk, který mi po Adamovi zbyl. Proč se to děje? Obě jsme prožily stejnou tragédii. Obě jsme přišly o něko
5 minut čtení
Sedím v kuchyni svého nového bytu. Myslím na léto před dvěma lety, kdy nás nemoc mé dcery Martiny a starosti o bydlení postavily před těžkou zkoušku. Byl červenec, když mi zavolala nejmladší dcera Martina. Seděla jsem tehdy ve svém starém a rozlehlém bytě v Kladně, kde jsem bydlela třicet let. Tady jsme s manželem vychovali naše tři děti. Martinu, Zuzanu a Petra. Její hlas zněl ale tentokrát ji
4 minuty čtení
Loni zemřel můj mladší bratr Karel. Doufala jsem, že jeho odchod nás alespoň všechny zase sblíží. Jak jsem se zmýlila. Karel byl vždy svobodomyslný, proto se nikdy neoženil, neměl děti. Bydlel v chalupě na venkově, kterou po dohodě se mnou a rodiči zdědil on, protože se o ni mohl starat, zatímco já bych na to neměla peníze. Kdykoliv jsem za ním jezdila a trávila tam každou volnou chvíli. Vyn
5 minut čtení
Žila jsem jen pro své děti, Magdu a Petra. Chtěla jsem, aby měli v životě vše, co potřebovali. Myslela jsem, že jsem jim vštípila správné hodnoty. Jak jsem se pletla! Vždy byli nerozluční až do chvíle, kdy se na mých narozeninách do krve pohádali. Od mé oslavy spolu nepromluvili, a co víc, dělají si naschvály! Vždycky jsem odsuzovala kamarádky, hádající se s tchyní, nebo dokonce s rodiči. Považ
3 minuty čtení
Vždycky jsem si myslela, že když jste laskaví, vstřícní a držíte při rodině, vrátí se vám to. Právě lidé, kterým jsem důvěřovala nejvíc, mě zranili. Byla jsem prostřední ze tří dětí. Měla jsem staršího bratra Karla a mladší sestru Hanu. Společně jsme zažili mnoho, hezké i náročné chvíle, zvlášť když nás opustili rodiče. Po jejich smrti jsem to byla já, kdo se začal starat o dům, o všechno, co p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
epochalnisvet.cz
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
Projektily z kulometu tříští prezidentovu limuzínu. Muž skrytý uvnitř ale jako zázrakem vyvázne nezraněn. Ani tento ze 30 atentátů není úspěšný a Francie o svého hrdinu nepřijde.   Mladík z přísně věřící rodiny Charles de Gaulle (1890–1970), absolvent jezuitské koleje, touží po kariéře v armádě. Vojenskou akademii ukončí jako třináctý z 211 kadetů. Ve 24 letech vstupuje do
Dýňový cheesecake
nejsemsama.cz
Dýňový cheesecake
Oblíbený cheesecake (čti: čískejk) má spoustu variant. Zkuste tento s dýňovou náplní. Potřebujete: ✿ 250 g dýňového pyré ✿ 230 g máslových sušenek ✿ 120 g másla ✿ ½ lžičky kardamomu ✿ ¼ lžičky zázvoru ✿ 350 g tvarohu ✿ 100 g cukru ✿ 2 lžíce smetany ✿ 1 vejce 1. Sušenky rozdrťte v robotu nebo v plastovém sáčku válečkem. Máslo rozehřejte, přisypte rozdrcené
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
enigmaplus.cz
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
Historie jednoho z nejzáhadnějších archeologických nálezů v České republice se začala psát ve druhé polovině července roku 1966, kdy byla v oblasti zvané Mrchovláčka ve východní části Čelákovic naleze
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
21stoleti.cz
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
Co by mu tak mohli dokázat? Byl si jistý, že nic. Určitě ne to, že skvrny na jeho oblečení jsou od krve, a ne od mořidla. To ale netušil, že nedlouho předtím, než ho policisté zadrželi, objevil přední
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
iluxus.cz
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
V srdci italské tradice a precizního řemesla vznikají šperky, které mluví jazykem emocí, vášně a nadčasové elegance. Roberto Coin představuje statement klenoty, které jsou víc než jen doplňkem — jsou
Batátová krémová polévka
tisicereceptu.cz
Batátová krémová polévka
Tahle hustá polévka vás dostane směsicí různých chutí, které spolu dokonale souznějí. Potřebujete 700 g batátů 1 petržel 1 mrkev 1 l vývaru 1 lžičku čerstvého tymiánu olivový olej sůl, pep
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
epochanacestach.cz
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
Máte rádi výlety, kde je od každého trochu? Pak určitě zavítejte do Jeseníků. Do místa, kde na vás čeká krásná příroda, lehká turistika i lázeňská pohoda. Přímo ve středu Jeseníků se nachází malebná trasa, která patří mezi ty nejkrásnější v Česku. Řeč je o naučné stezce Bílá Opava. Ta vede podél zurčící horské říčky, přes dřevěné lávky i kolem
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
epochaplus.cz
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
Obě metropole disponují propracovaným systémem vodovodů a kanalizací i splachovacích toalet, tedy prvků, jejichž společným jmenovatelem je voda, která nahrává nejenom fyzické očistě, ale také té duchovní. Uctívali snad kult vody? Chybí tu totiž jakékoli stavby, které odkazují na provozování náboženských či duchovních rituálů. V Mohendžodaru se paradoxně chrámu nejvíce podobá bazén zvaný Velká lázeň.
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
nasehvezdy.cz
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
Během natáčení seriálu Ulice možná začíná být „na place“ pořádně hustá atmosféra! Herečka Tereza Brodská (57) tam hraje jednu z hlavních postav Báru Jordánovou, majitelku chráněné dílny, a v ději jí
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
skutecnepribehy.cz
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
V dešti jsme se tehdy ukryly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost, která na sebe čas od času upozorní. Staré mlýny patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jen hemží. Alespoň podle pověstí. Jedním z takových starých mlýnů, kde mi naskočila husí kůže, jsou ruiny Dolského mlýna v Českém Švýcarsku. Ten výlet
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
historyplus.cz
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
„Velké bílé vězení,“ tak Harry Truman popisuje Bílý dům – budovu, v níž strávil dvě volební období coby prezident Spojených států amerických. Může se zdát, že život v rozsáhlém paláci se stovkami pomocníků nemá daleko k ráji. Truman ovšem není jediný, kdo si na život uvnitř jeho zdí stěžuje. Podobně hovoří i Ronald Reagan nebo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i