Byla to skvělá podívaná. Na bitevním poli zuřila dávná válka přímo před našima očima. Nikdo netušil, že se po setmění promění místo v rej duchů.

Mám vnuka Kamila, který se věnuje nadšeně historickému šermu. Ten koníček ho chytl už v dětství a my jsme ho podporovali. Lepší, než aby se chytl nějaké pochybné party.

Bylo to sice finančně náročné hobby, ale rodina nikdy nepochybovala o tom, že to byly dobře vynaložené peníze.

Rádi jsme jezdili na jeho šermířská vystoupení a byli na Kamila náležitě hrdí. Je to krásné, když se dítě pro něco tak úžasného zapálí natolik, že je v tom opravdu dobré. Tak jsme jednou jako rodina vyrazili na rekonstrukci dávné bitvy na sever Čech.

Mezi šermíři

Na zelené louce se rozpoutala zuřivá bitva, rytířská zbroj rachotila, meče o sebe řinčely a mrtví padali k zemi. Samozřejmě jen jako. K večeru byli všichni pořádně unavení, šermíři si postavili na bitevním poli stany a zapálili ohně.

Byl to krásný večer s úžasnou dobovou atmosférou. S dcerou a vnučkou jsme se tehdy ubytovaly v nedalekém penzionu, tak jsme se mezi šermíři mohly zdržet déle. Seděly jsme s nimi u ohně, popíjelo se a bylo veselo. Medovina tekla proudem. Už dávno padla tma.

Seděla jsem mezi nimi a sledovala, jak se všichni baví. Pilo se z různých rohů a napodobenin středověkých pohárů. Pronášely se slavnostní řeči, při kterých už jazyk občas vázl. Až došlo na vnuka. Kamil se vztyčil a začal. Nepronesl ani dvě věty, když se najednou zvedl vítr.

V podivném kruhu nás obtočil, Kamil zavrávoral a zarazil se, jako by ztratil nit. Po chvíli ale ve své řeči pokračoval – ovšem nikdo mu nerozuměl. Jako by mluvil cizí řečí.

Byl v jakémsi transu, přidával na hlasitosti svých slov, až to vypadalo, jako by někoho volal. Všichni ztichli a zírali na něj.

Přízraky zaútočily

Když dokončil svou řeč, které nikdo nerozuměl, nastalo děsivé ticho. Psi, kteří tam leželi, zdvihli hlavy a nastražili uši. Větřili. V dálce se ozval zvon kostelíka. Byla půlnoc.

Země se najednou zachvěla a začaly se od ní odlepovat kusy hmoty, které vypadaly jako mlha.

Divné cáry mlhy se zvedaly všude kolem nás, byly jich stovky a svými rozměry odpovídaly přesně tvaru i velikosti lidského těla. Začaly se stahovat k nám. V dálce se objevovaly další a další. Viděli jsme to všichni.

Byli jsme ochrnuti hrůzou, naprosto neschopni se pohnout. Nějaká síla nás paralyzovala. Jaké štěstí, že tam byli psi! Napětí ve vzduchu rozrazil zuřivý štěkot. Psi vyrazili všemi směry, běhali kolem nás a zuřivě cenili zuby na mlžné přízraky.

Připijme padlým

Můj vnuk najednou pozvedl svůj pohár s medovinou a hlasem dunivým jako zvon vykřikl, že připíjí na památku všech, kdo v té slavné bitvě padli. Mlžné přeludy se zastavily.

I my ostatní jsme zvedli rychle své poháry a začali připíjet těm, kdo na bitevním poli položili statečně svůj život.

Psi přestali štěkat. Tak, jak se mlha zvedla, začaly se cáry podobné tělům od našeho tábora pomalu vzdalovat. Mlžná zjevení postupně mizela ve tmě a už se tu noc neukázala.

Monika (70), Plzeň