Domů     Mého brášku stále jen odstrkovali
Mého brášku stále jen odstrkovali
5 minut čtení

Měla jsem vždy pod stromečkem hezčí dárky, jedla lepší jídlo, chodila lépe oblékaná. Můj bratr na tom byl mnohem hůř a jednoho dne jsem se dozvěděla proč. Život umí být krutý…

Mám staršího bratra. O dva roky. Odmalička jsem k němu vzhlížela, byl pro mě přirozenou autoritou. Ovšem to se nedalo říct o našem tátovi, který si od od nás úctu a poslušnost vynucoval docela drsně.

Takže později, když jsem si dala můj dosavadní život do všech souvislostí, v mých očích klesl otec naopak velmi nízko a jeho práskání řemenem o zeď pro výstrahu mi už nenahánělo strach, ale vyvolávalo to ve mně opovržení.

Měla jsem všechno

Můj bratr Bořek byl už od dětství citlivý hoch a dalo se s ním v klidu mluvit o všem, což vlastně platí dodnes, kdy si k němu chodím pro radu, či přímo postěžovat na život, nebo jen tak poklábosit.

Ale neměl snadný život a já pořád cítím podíl své viny, ačkoliv už mi on sám stokrát vysvětlil, že na jeho mizerném dětství ani tu nejmenší vinu nenesu.

Jenomže jak se necítit provinile, když já jsem byla ten ze dvou sourozenců, jehož rodiče nosili na rukou, podstrojovali mu a všemožně ho hýčkali, zatímco ten druhý byl bit, odstrkován, vysmíván a ponižován, o nějakých dárcích, nebo citlivém zacházení, se nedalo vůbec hovořit.

Žila jsem v takové divné atmosféře od narození, takže ze začátku mi to přišlo normální, ale jak jsem šla do puberty a v hlavě se mi začaly rodit vlastní názory, začala jsem se nad chováním rodičů vůči Bořkovi zamýšlet.

Proč já mám pokojíček krásný, s drahým nábytkem a gramofonem, ale bratříček má jen cimru, která byla kdysi komorou pro nějaké haraburdí a není tam ani pořádné okno, jen úzký světlík? Proč já jsem dostala po večeři dort, ale Bořek jen jablko?

Proč pod stromečkem na Vánoce zabírá většinu místa drahá souprava pro malování obrazů se stojanem a paletou, ale můj bratříček tu našel jen zabalené pantofle? Tohle všechno mi bylo stále víc a víc nepříjemné a začala jsem se mámy opatrně ptát.

Krčila rameny a mlčela. Mlčela jako hrob a její mlčení nás provázelo celý život. Celý její život, který nebyl příliš dlouhý. Možná se právě jím tolik trápila, že to nevydrželo její srdce.

Tajemství prozrazeno

Ale já jsem se přesto nakonec dozvěděla, proč musí bráška snášet taková příkoří. Prozradila mi to tetička, matčina sestra Monika. Jednou jsem byla u ní, protože máma mě poslala pro mouku, která jí došla, a já jsem se zdržela. „Co máma peče?“ zabručela teta.

Asi bábovku, táta bude mít narozeniny a má ji rád,“ odpověděla jsem. „Hmm, tak ať ji zase nepřipálí,“ utrousila teta. „Určitě si dá záležet,“ řekla jsem. Chvíli bylo ticho a já jsem pila mléko z hrnku, který přede mě teta postavila.

„Bráchovi nikdy nic ne­upekla,“ vypadlo ze mě. Monika se na mě podívala, bylo na ní vidět, že přemýšlí, jestli to má říct, nebo ne. Pak řekla: „No, holka, on to tak úplně tvůj brácha není, víš…“

K někomu je krutější

Větu nedokončila, ta nevyřčená slova zůstala viset ve vzduchu. Myslím, že jsem zbledla, nevím. Každopádně se mi udělalo špatně. Ruka s hrnkem se mi roztřásla, mléko teklo na zem a za chvíli se mi třásla i brada.

To když mi tetička začala vysvětlovat, že Bořek je jen mým vzdáleným pokrevným příbuzným. Otec ho měl s nějakou paní, která mu Bořka nechala na krku jako mimino a odešla do světa, jako kdyby žádné dítě neexistovalo. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Je možné, že existují takové mámy? Teta mi na tu otázku odpověděla, aniž jsem ji položila. „Jo, holka, jsou i takové matky. Svět je vlastně krutý místo. K někomu krutější.“ Vzala jsem pytlík mouky a v slzách se odebrala k domovu. Máma slova tetičky potvrdila.

A na svou omluvu něco mumlala, ona by prý na něj taková nebyla, ale když „náš taťka nechce pro něho žádný extrabuřty“. Namítala jsem, že nic extra nedostává, že „extrabuřty“ dostávám já, ale matka se zase pohroužila do svého mlčení.

Už jsem z ní nedostala ani slovíčko. Možná se otce opravdu bála, nevím, nikdy mi nic neřekla. Později mi došlo, že náš otec svého syna odstrkoval, protože se za něj z nějakých neznámých důvodů styděl. Nešlo mi to do hlavy.

Bořek přece nebyl žádný hlupák, jen byl takový zakřiknutý, ale na tom určitě neslo vinu chování mých rodičů. Prostě ho neměli rádi.

Matka ho považovala za nutné zlo a táta za zbytečný krk, který je potřeba živit, co se dá dělat, sociální pracovnice jsou zvědavé a dotěrné…

Patří ke mně pořád

Nakonec se Bořek dočkal dospělosti, vyučil se řezníkem, tehdy ho vzal náš otec na milost, protože tušil, že mít v rodině řezníka není k zahození v žádné době.

Vdala jsem se dobře, snad i velmi dobře a cítila jsem povinnost bráškovi vynahradit ten nedostatek lásky. Zvu ho každý rok na Vánoce k nám domů, ale nejen na ty svátky. Slavíme jeho narozeniny, kupuji mu co nejkrásnější a drahé dárky a mé děti ho milují.

On zůstal bezdětný, žije sám. Tuším, co za tím jeho strachem pořídit si rodinu, vězí. Ví, jaké je to riziko. Co kdyby svým dětem vybral špatnou mámu, tak jako tomu bylo v jeho případě?

Byla by schopna své dítě opustit, jak to udělala jeho vlastní máma, kterou už nikdy nespatřil? Nikdy jsme o tom nemluvili, ale myslím, že si rozumíme dokonale. Je to můj milovaný brácha.

Lenka (62), Most

Související články
4 minuty čtení
Moje rodina byla vždycky jako z reklamy na idylku. Dokud nedošlo k rozkolu kvůli penězům! Naštěstí jsme k sobě dokázali zase najít cestu. Manžel Karel je stavební inženýr, máme dvě děti: dvacetiletého Tomáše, studenta medicíny, a sedmnáctiletou Lucii, gymnazistku. Bydlíme v kouzelném domku se zahradou, kde si pěstujeme zeleninu, a každé léto jezdíme na rodinnou chatu k jezeru, kde se scházíme c
3 minuty čtení
Říkala jsem si, že jsme nejlepší rodina na světě a že nás nic nemůže nerozdělit. Nedokážu pochopit, jak nás mohl rozdělit majetek? Byli jsme sourozenci, kteří se milovali. Jeden na druhého jsme nedali dopustit. Naši rodiče nás vychovali dobře, aby z nás byli slušní a féroví lidé. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že by se naše vztahy mohly změnit. Že by mezi nás někdo dokázal zatnout sekyru, jak s
5 minut čtení
Máme dvě děti, čtyři vnoučata a teď i páté na cestě. Jsem pyšná máma, babička a brzy budu ještě šťastnější! Každý den si říkám: „Boženo, máš krásný život, děkuj Pánu Bohu.“ Žijeme v klidné čtvrti na okraji Brna v domku, který jsme s manželem Josefem postavili před třiceti lety vlastními rukama. Můj manžel je zámečník se zlatýma rukama, dnes už v důchodu, a své dny tráví ve své milované dílně
3 minuty čtení
Můj manžel je hodný člověk a taky skvělý táta, já bych ale chtěla v životě ještě něco zažít, nesedět doma za pecí s tím svým „líným Honzou“… S mým mužem Pepíkem jsme se poznali kdysi na jedné společenské akci. Pomáhala jsem tam kamarádce s obsluhou hostů. Byl tak galantní a vtipný! Na večírku zůstal jako jeden z posledních, a když odcházel, zeptal se mě, jestli bych s ním nešla na večeři. Pozdě
2 minuty čtení
Traumata ze svého dětství si s sebou neseme celý život. Já jsem se s nimi dokázala poprat a nakonec všechny křivdy své mámě odpustit. Moje dětství byl horor. Otec byl agresivní alkoholik, který nás všechny bil – matku, mě i mé tři mladší sourozence. Máma se nedokázala za nás postavit, nedokázala ani od táty odejít ani problém řešit. Byla jsem to já, kdo od útlého dětství chránil své mladší sour
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Stavěl Leonardo nové hlavní město Francie?
historyplus.cz
Stavěl Leonardo nové hlavní město Francie?
„Nevěřím, že se kdy narodil muž, který by věděl tolik co Leonardo,“ skládá francouzský král František I. poklonu na adresu svého hosta. Je jím Leonardo da Vinci. Pobyt stárnoucího génia v zemi galského kohouta je spjat s řadou legend a záhad. Jedna se týká i mistrova pracovního zaměření. Měl se zde chopit králova ambiciózního architektonického projektu? Ještě
Jak si postupně vytvořit zero-waste domácnost a přirozeně dávat věcem další šanci
epochaplus.cz
Jak si postupně vytvořit zero-waste domácnost a přirozeně dávat věcem další šanci
Upcyklace se stává jedním z nejzajímavějších trendů moderních domácností. Nejde jenom o recyklaci, ale zároveň o chytré a kreativní využívání věcí, které by jinak skončily v odpadu. Díky upcyklaci můžete ušetřit peníze, zútulnit svůj domov a především výrazně snížit svou ekologickou stopu. Jak ale vlastně začít a co všechno obnáší zero-waste domácnost? Není to jenom
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
epochanacestach.cz
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
Toužíte po skutečné vánoční atmosféře? Vydejte se do Německa, kde mají adventní trhy dlouhou tradici a patří k těm nejpůvabnějším v Evropě. Ty nejbližší českým hranicím najdete v Drážďanech – začínají 26. 11. 2025 a potrvají do 24. 12. 2025. A stojí za to je zažít na vlastní kůži. S norimberským Christkindlesmarktem se drážďanské vánoční trhy
Svěží letní salát s avokádem
tisicereceptu.cz
Svěží letní salát s avokádem
Avokádo obsahuje hodně vlákniny, a ta přidává na pocitu sytosti. Naopak, ale obsahuje malé množství cukrů, a proto je perfektní pro low carb nebo ketonových dietách. Ingredience citrón olivový
Starodávná krása v moderním stylu
nejsemsama.cz
Starodávná krása v moderním stylu
Lázně Teplice nejsou tak velké ani schované v lůnu přírody jako třeba Karlovy Vary. Mají ale dlouholetou, úžasnou tradici a návštěvníci odjíždějí nadšeni. Pro ženy, které si chtějí zklidnit mysl, ulevit tělu a dopřát si přitom i špetku elegance a kultury, jsou Teplice v Čechách jako stvořené. Ať už se tam chystáte jenom na víkend s kamarádkou, nebo máte před sebou
Zanechal vzkaz pro moji maminku
skutecnepribehy.cz
Zanechal vzkaz pro moji maminku
Nemohla jsem přijet na pohřeb svému strýci. V ten den jsem tedy alespoň uctila jeho památku a vzpomínala na něj. Někdy se v našich životech přihodí věci, kterým nerozumíme. V čase, kdy zemřel můj oblíbený strýc Miloš, jsem byla tisíce kilometrů daleko. Je tedy víc než zvláštní, že nám i tak bylo dopřáno poslední rozloučení. Smrtí to nekončí Nikdy jsem se nezajímala
Čtyřnozí terapeuti: Psi mají pozitivní vliv na duševní zdraví teenagerů
21stoleti.cz
Čtyřnozí terapeuti: Psi mají pozitivní vliv na duševní zdraví teenagerů
Výzkum provedený japonskými odborníky naznačuje, že mít doma psa by mohlo být pro dospívající prospěšné. Čtyřnozí mazlíčci totiž zlepšují jejich duševní zdraví a snižují projevy agrese, díky čemuž se
Limitovaná edice Royal Salute 25 YO exkluzivně pro Českou republiku
iluxus.cz
Limitovaná edice Royal Salute 25 YO exkluzivně pro Českou republiku
Royal Salute, ultraprémiová skotská whisky úzce spjatá s britskou královskou korunou, představuje to nejlepší z umění skotského blendování. Značka nyní poprvé ve své historii uvolnila sérii 21 privátn
Světové legendy, ze kterých mrazí: Od Krvavé Mary po Slender Mana
enigmaplus.cz
Světové legendy, ze kterých mrazí: Od Krvavé Mary po Slender Mana
Městské legendy jsou příběhy, které se šíří neuvěřitelnou rychlostí a dokážou vyděsit i ty nejodvážnější. Ať jde o přízračné bytosti z Japonska, nebo o strašidelné historky z někdejšího Československa
Pavla Beretová: Žena, která nedokáže říct „ne“ žádné prosbě!
nasehvezdy.cz
Pavla Beretová: Žena, která nedokáže říct „ne“ žádné prosbě!
Prožila ztrátu, kterou si málokdo dovede představit. Přišla o matku, otce i sestru bez možnosti se s nimi rozloučit. Přesto dnes dokazuje, že i bolest může přinést sílu a nový pohled na život. Herečka
Ničil fanatický kazatel Savonarola krásu?
epochalnisvet.cz
Ničil fanatický kazatel Savonarola krásu?
V klášteře San Marco ve Florencii se mačká dav věřících. Fascinovaně přitom hledí na pohublého kněze na kazatelně. „Čiňte pokání za své hříchy, za hanebný a příliš světský způsob života,“ hřímá Savonarola. Stroze zařízenou místností se rozléhají slova modlitby. Dominikánský kněz Girolamo Savonarola (1452–1498) klečí na zemi, ruce má sepnuté a oči obrácené v sloup.