Domů     Zachránily mě moje báječné holky z Třešňovky
Zachránily mě moje báječné holky z Třešňovky
8 minut čtení

Přišla jsem o práci i o bydlení. Když se naskytla možnost podnájmu ve vsi na konci světa, řekla jsem si: Proč ne? Vždyť je to jedno.

Skončila jsem na psychiatrii. Bylo toho na mě už moc. Když jsem bilancovala, cítila jsem sílící úzkost. Svůj život jsem si představovala jinak.

Ale po dvou rozvodech, marném toužení po dítěti, vážném onemocnění a dluzích, do kterých jsem upadla mimo jiné i kvůli druhému manželovi, který propadl ošidnému kouzlu kreditních karet, jsem byla vysílená.

S druhým mužem jsme se sice rozešli, ale splácení bylo na mně, protože ten mizera neměl ani vindru. A když jsem pak přišla o práci, neboť mateřskou školku, v níž jsem byla zaměstnaná, zrušili, už jsem opravdu nevěděla, kudy kam. Proto ta psychiatrie.

Tvrdili mi, že jsem se pokusila o sebevraždu, namítala jsem, že prášků, které jsem spolykala, nebylo tolik, aby mě uspaly navěky. Chtěla jsem jen konečně usnout, trpěla jsem permanentní nespavostí, nebylo to k vydržení.

Bylo však zjevné, že mi psychiatr příliš nevěří. Pobyla jsem tu několik truchlivých týdnů v obavách, že se navíc nemám kam vrátit. Přišla jsem nejen o práci, ale také o podnájem, který jsem si už nemohla dovolit.

Můj anděl

Ale můj anděl strážný nebo někdo takový zasáhl a způsobil, aby se o mém trápení s bydlením dověděla zdravotní sestřička, která si tu se mnou občas povídala, když jsem v jídelně popíjela čaj a přemýšlela, co s načatým životem.

„A nechcete do Třešňovky?“ navrhla. „Je to kousek. Moje babička má v domku volný pokoj, ráda vám ho pronajme za pár drobných. Pokoj je pěkný, u domu veliká zahrada, měla byste tam klid.“ Pokrčila jsem rameny. Nevěděla jsem, co chci.

Tu obec jsem neznala, ukázalo se, že se ani Třešňovka nejmenuje, jen se jí tak říkalo kvůli rozlehlému třešňovému sadu, který byl její součástí. „Můžu to zkusit,“ připustila jsem s vědomím, že je mi vlastně fuk, kde budu.

Život mě nebaví, jen tak živořím, a je opravdu jedno, jestli v Třešňovce, nebo kdekoli jinde. „To budete koukat, jaký je tam společenský život,“ smála se mladá sestřička. „Prosím vás,“ divila jsem se.

„Vždyť je to pár domů, spíš taková polosamota, jaký tam může být společenský život?“

Úplně sama

Teprve když mě propustili z psychiatrie, ke svému úžasu jsem si všimla, že jaro mílovými kroky pospíchá do léta, rozkvétají růže a kopretiny a jasmín voní jako pozdrav z ráje. Něčím mi to připomnělo mládí.

Všechno tak strašně, až nesmyslně rychle uteklo, povzdechla jsem si. Cítila jsem se úplně sama. Vzdychala jsem celou cestu do Třešňovky, kam mě vezla ta hodná sestřička. „Berte antidepresiva, nezapomínejte na to,“ upozornila mě. „Uvidíte, že bude líp.

Počkejte, až poznáte holky z Třešňovky.“ Skoro mě to vystrašilo. S lidmi se seznamuji nerada a těžce, kamarádky, které jsem kdysi měla, se někam ztratily. Zvykla jsem si být sama, bylo to sice smutné, ale nejjednodušší. Už se ani bavit s lidmi neumím.

„Holky z Třešňovky?“ podivila jsem se. Jen se zasmála. Babička Amálka z vily, která nesla nápis Vila Amalie, byla postarší vdova, na první pohled velice sympatická. Za pokoj si řekla nezvykle mírnou cenu a za malý příplatek mi nabídla i snídaně.

V místnosti s velikými okny, která byla plná světla, jsem se cítila najednou líp. Okna vedla do zahrady, bylo slyšet zpěv ptáků. Dobře se mi tu spalo.

Ráno u snídaně, která se skládala z čaje s citronem, ovoce a třešňového koláče, jsem si připadala dokonce spokojená, a to se mi nestalo už hodně dlouho. „Jaký máte na dnešek program, drahoušku?“ zajímalo babičku Amálku.

Koukla jsem na ni, jako by na mě promluvila španělsky. Jaký by asi tak mohla mít program čerstvá důchodkyně, kterou propustili z blázince, beznadějně opuštěná, v dědině na konci světa, kde nezná živou duši?

„Ale drahoušku,“ rozesmála se třiaosmdesátiletá stařenka, „život ještě nekončí. Odpoledne se pořádá soutěž bublanin. Přidáte se?“

Třetí místo

Upekla jsem jahodovou. Zavzpomínala jsem si při tom na staré časy, kdy jsem ráda a snad i celkem zdařile pekla a těšila se, co tomu řekne holčička, kterou jsem si tak přála mít. Ale to už je všechno pryč. Babička Amálka upekla třešňovou.

Pozdě odpoledne jsme výtvory odnesly na náves, kde se zčistajasna objevily skládací stolky pokryté barevnými ubrusy. K tomu jásavě vyhrával obecní rozhlas. Dostavil se i hlouček důchodkyň, asi to byly holky z Třešňovky.

„Vítáme vás tady,“ řekla ta oblečená do pestrých barev, jmenovala se Jiřinka. Pochlubila se třešňovou bublaninou, přinesla ale i třešňové víno. Objevilo se i pampeliškové a bezinkové. Moje bublanina vyhrála třetí místo.

Večer jsem pomáhala vyzdobit sál v místní hospodě, která měla otevřeno jen v pátek, sobotu a neděli. Dokonce se dostavila nepočetná kapela. „To je naše bublaninová slavnost,“ vysvětlila Jiřinka.

„A tady se nečeká, až tě k tanci vyzve chlap, je jich málo, jsme tu skoro samé vdovy. Takže jakmile se do toho kapela opře, jde se tančit.“

Dokud se zpívá

Protančila jsem celý večer. Skoro jsem zapomněla, že mě bolívají nohy a záda. A zachutnalo mi bezinkové víno.

Nebylo to zrovna víno znalců, ale přineslo mi dobrou náladu.Amálka, Jiřinka, Jaruš, Ivča, Martička, Fany a další, to byly holky, které mě vrátily zpátky do života. Ne, že by to se mnou měly lehké.

Někdy jsem upadala do takových depresí, že bylo těžké najít sílu vstát z postele. Tak šly a vytáhly mě z ní. „Prej bereš nějaký prášky, vyhoď to,“ doporučila Jiřinka. „Prášky všecko jenom zhorší. Víš, co je daleko lepší?

Náš pochod smrti.“ Ochotně mi vysvětlila, co to obnáší. Ráno v šest hodin se holky shromáždí na hřišti ve sportovním oblečení a obuvi, vybavené krokoměry. Jde se lesem, dokud se nepadne.

Kdo padne až naposled a ujde nejvíc kilometrů, vyhrává velkou oříškovou čokoládu, tu z pojízdné prodejny. „To tě zbaví depresí, chůze po lese je na ně nejlepší,“ mínila Jaruš. Během pochodu jsem se dověděla, že ani holky z Třešňovky neměly snadný život.

Všechny byly vdovy, jen Jiřinka rozvedená, bývalý manžel ji tloukl jako žito. Martička už dvakrát utekla hrobníkovi z lopaty, byla těžce nemocná. Fany si moc přála děti, vymodlený kluk se narodil, když jí bylo čtyřicet.

Na otázku, kde je, s povzdechem odpověděla, že ve vězení, protože fetoval a vykrádal lékárny. „A jak můžete být, holky, po tom všem trápení tak veselé?“ divila jsem se. „No to je přece v té známé písničce. Dokud se zpívá, ještě se neumřelo,“ vysvětlila Jiřinka.

Z volby Miss Třešňovky jsem se omluvila, styděla jsem se, takový šoumen zase nejsem.

To zvládneš

Ale nechyběla jsem v obecenstvu a umírala smíchy při pohledu na Jiřinku v klobouku hodném proslulých dostihů v Ascotu a v minisukni zdobené slunéčky sedmitečnými. Během všeobecného veselí za mnou přiběhla Ivča: „Hele, tys prý dělala v mateřince?

Kudrnovi shánějí hlídání pro malou Zorku, jsou jí tři roky. To zvládneš, ne?“ Věřte nebo ne, svoje štěstí jsem našla až jako stará babka. Zamlada na mě bohužel nějak pozapomnělo, až tady, v Třešňovce, mi ukázalo usměvavou tvář.

Nevěděla jsem, jaké to je, být šťastná, a řeknu vám, je to báječné. Když kráčím tichým letním ránem neposekanou trávou k vilce, v níž se probouzí přesně taková holčička, o jaké jsem v mládí snila, usmívám se.

Vím, že rázně poodhrne záclonku a z pootevřeného okýnka zavolá: „Ahoj, babičko!“ Potom vyběhne, často ještě v kvítkované noční košili, a mokrá od rosy mi skočí do náruče. Moje záda zaúpí, a mně to vůbec nevadí. Zamáváme odjíždějící mamince a jdeme si hrát.

No řekněte, může být někdo šťastnější, než jsem teď já? Všem holkám z Třešňovky jsem koupila velikánskou bonboniéru. Za co, prosím tě, divily se. „Prostě jen za to, že jste,“ odpověděla jsem zajíkavě.

Věra (69), jižní Morava

Související články
3 minuty čtení
Byla malá, křehká, s vlásky světlými jako pavučiny v ranním slunci. Říkala mi „babi“, a když mě objímala, svět měl smysl. Moje vnučka Natálka. Bylo jí teprve šest, když se stalo něco, co změnilo celý náš svět. Vytratila se tak snadno. A my nevíme, proč. Co se tehdy mohlo stát? Jeden obyčejný den se změnil v bolest Bylo léto. Slunce pálilo a vzduch voněl trávou a bezstarostností. Natálka s
3 minuty čtení
Můj syn byl celý můj svět. Když jsem ho poprvé držela v náručí, byl to ten nejmenší, ale nejsilnější člověk, jakého jsem kdy poznala. David byl mojí hrdostí. Narodil se předčasně a musel si už jako malý život vybojovat. Já si pak dala za cíl vychovat ho k tomu, aby byl dobrý. Ne bohatý, ne dokonale úspěšný, ale slušný. Aby se nikdy nebál postavit za to, co je správné. A on mě poslouchal. S tím
5 minut čtení
Když jsem se vdala a porodila syna, plánovala jsem další děti. Místo toho jsem pohřbila muže i s chlapcem. Bylo mi sotva dvacet, když jsem poprvé ucítila, jak voní opravdové štěstí. Jaro se probouzelo, stromy se zelenaly a já se vdávala. Byl to ten nejlepší chlap Můj muž, Jan, měl úsměv, který mě hřál až do morku kostí. Byli jsme mladí, zamilovaní a připadalo nám, že svět nám leží u nohou
2 minuty čtení
Všechno jsem chtěla zvládnout sama, nikoho jiného jsem nepotřebovala. Tak jsem proti sobě poštvala všechny blízké a dnes jsem osamělá. Vždycky jsem byla samostatná a byla jsem na to taky patřičně hrdá. Pomoc druhých jsem nepotřebovala, a to ani pomoc své rodiny. Hned, jak mi bylo osmnáct, jsem odešla z domova. Hodně jsem cestovala a dokázala si slušně vydělat na živobytí. Partnera, se kterým
3 minuty čtení
Zamilovala jsem se do Dušana, byl to hodný kluk, nosil mi květiny. Moji rodiče byli proti této známosti a přemlouvali mě, ať ji ukončím. Rodiče mi vybrali ženicha. Zní to jak z předminulého století, ale je to pravda. Říkali, že to se mnou myslí dobře, jenomže všichni víme, kam vede cesta, co je dlážděna dobrými úmysly. Dnes, řekne-li mi někdo, že to se mnou myslí dobře, otřesu se hrůzou. Z dobr
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Konec světa: 5 nejpravděpodobnějších scénářů, které by mohly změnit tvář planety
enigmaplus.cz
Konec světa: 5 nejpravděpodobnějších scénářů, které by mohly změnit tvář planety
Jak jednou skončí svět? Tato odvěká otázka provází lidstvo napříč kulturami a historií. Náboženské texty, umělci, vědci i záhadologové se snaží najít odpověď. Ačkoliv panika není na místě, je dobré bý
Když se přátelství na celý život změnilo v rivalitu: Čingischán a Džamucha
epochaplus.cz
Když se přátelství na celý život změnilo v rivalitu: Čingischán a Džamucha
Na svět přišel Čingischán v asijských stepích roku 1155 jako Temüdžin. Už od mládí zde mohl nasávat válečnické umění, protože Mongolové zde nebyli jediným žijícím národem. Kolem sebe měli spoustu dalších národů, s nimiž neustále bojovali. Například Kerejté v jihozápadní Asii, na východně Džurčenové či Tataři a na západě zase Merkité nebo Ojrati. „Budeš se jmenovat podle Temüdžina,“
Hrozí, že se Hybnerové vztah změní v noční můru
nasehvezdy.cz
Hrozí, že se Hybnerové vztah změní v noční můru
Po letech osobních zklamání to vypadalo, že herečka Vanda Hybnerová (56) z Ulice konečně našla štěstí po boku nového muže jménem Lukáš. Jenže ten nemá s prostředím showbyznysu nic společného a právě
Romantická pevnost v Provence
rezidenceonline.cz
Romantická pevnost v Provence
Jižní Francie je pro letní odpočinek jako stvořená. Okouzluje nejen přírodními krásami, ale i starobylou architekturou romantických vesniček. V nich se ukrývají stavby s historickou hodnotnou, které se řadí k těm nejkrásnějším, jaké lze v regionu najít. Omamná vůně, linoucí se z nekonečných lánů fialové levandule, kontury horských masivů Alp, charakteristické středomořské klima, malebné vesničky,
Kočky mohly být domestikovány mnohem později a jinde, než jsme si mysleli!
21stoleti.cz
Kočky mohly být domestikovány mnohem později a jinde, než jsme si mysleli!
Dnes si řada lidí neumí představit svůj život bez kočky po svém boku. Jejich původ je však stejně záhadný jako tato zvířata samotná. Vědci nyní zpochybnili dlouho platnou hypotézu o tom, že kočky byly
Bojovala jsem s nesnesitelným chrápáním
skutecnepribehy.cz
Bojovala jsem s nesnesitelným chrápáním
Najednou jsem začala chrápat. A to tak silně, že můj muž spal raději na gauči. Pátrala jsem, jak se toho problému zbavit. Pomohla nečekaná rada. Každý to určitě zažil. Je to ten nestrašnější zvuk, jakého se můžete v noci dočkat. Budí vás a ráno jste nepoužitelní. Znám několik manželství, která se kvůli tomu dokonce rozpadla. Já to ale
Zlaté mince: tichá síla chytrých investorů
iluxus.cz
Zlaté mince: tichá síla chytrých investorů
Historické mince propojují noblesu minulosti s jistotou budoucnosti. Jejich kulturní odkaz a vysoká hodnota z nich činí nejen úchvatné sběratelské kousky, ale i atraktivní investiční příležitost. V ob
Zaskočil zuřící Vesuv Neapol?
historyplus.cz
Zaskočil zuřící Vesuv Neapol?
Vesuv poklidně spí. Spí už několik desítek let. Hluboko v jeho útrobách však pomalu narůstá tlak i teplota. Na jaře 1906 si sopka po dlouhé době „uleví“ rachotem z nitra sopečného jícnu a „upustí páru“ v podobě temného mraku. Nikdo tomu ovšem nevěnuje větší pozornost… Jedna z nejnebezpečnějších sopek na světě. Smutně proslulá masivními erupcemi. Nebezpečná svými pyroklastickými proudy,
Cestování se zánětlivým onemocněním střev? S přírodním pomocníkem to jde lépe
epochanacestach.cz
Cestování se zánětlivým onemocněním střev? S přírodním pomocníkem to jde lépe
Představte si, že sedíte v letadle směr Bali, projíždíte autem národní parky USA nebo se procházíte po evropských metropolích – a to vše i přes diagnózu Crohnovy choroby. Zní to jako sen? Pro mnoho uživatelů přírodního nápoje Vitestin se tento sen stal skutečností. „Dříve jsem si netroufla cestovat dál než hodinu od domova,“ vzpomíná Jana
Ráj pro milovníky slunce a historie – objevte Omán
nejsemsama.cz
Ráj pro milovníky slunce a historie – objevte Omán
Arabský Omán každoročně láká na příjemně teplé klima, bohatou kulturu a k tomu služby opravdu na úrovni. Ne nadarmo se mu říká Švýcarsko Středního východu. Pojďme se s ním seznámit blíž. Nechte se pozvat do Ománu, země sultánů a princezen. Jeho hlavním městem je Muscat a leží ve východním cípu Arabského poloostrova. Už roky se řadí mezi dvacet nejbezpečnějších zemí na světě, a v rychlosti rozvoje
Indické město Ellora: Vzniklo s pomocí neznámé technologie?
epochalnisvet.cz
Indické město Ellora: Vzniklo s pomocí neznámé technologie?
V Indii leží kamenný zázrak, jeden z největších a nejzáhadnějších chrámových komplexů světa, jehož vznik je dodnes zahalen tajemstvím. Máme před sebou důkaz neobyčejné technologie, nebo jen mistrovskou ukázku lidské dovednosti? Jak staré jsou chrámy v Elloře – a kdo je vlastně vytvořil? Představte si, že stojíte před horou, ve které vznikl precizně vyhloubený
Osvěžující rybízové nanuky
tisicereceptu.cz
Osvěžující rybízové nanuky
Ovocná zmrzlina vždycky udělá radost, a to nejen našim nejmenším. Naše zmrzlina není příliš sladká, ale naopak krásně osvěží. Ingredience 2 hrsti čerstvého rybízu 4 dl rybízového džusu 1 dl vo