Domů     Zachránily mě moje báječné holky z Třešňovky
Zachránily mě moje báječné holky z Třešňovky
8 minut čtení

Přišla jsem o práci i o bydlení. Když se naskytla možnost podnájmu ve vsi na konci světa, řekla jsem si: Proč ne? Vždyť je to jedno.

Skončila jsem na psychiatrii. Bylo toho na mě už moc. Když jsem bilancovala, cítila jsem sílící úzkost. Svůj život jsem si představovala jinak.

Ale po dvou rozvodech, marném toužení po dítěti, vážném onemocnění a dluzích, do kterých jsem upadla mimo jiné i kvůli druhému manželovi, který propadl ošidnému kouzlu kreditních karet, jsem byla vysílená.

S druhým mužem jsme se sice rozešli, ale splácení bylo na mně, protože ten mizera neměl ani vindru. A když jsem pak přišla o práci, neboť mateřskou školku, v níž jsem byla zaměstnaná, zrušili, už jsem opravdu nevěděla, kudy kam. Proto ta psychiatrie.

Tvrdili mi, že jsem se pokusila o sebevraždu, namítala jsem, že prášků, které jsem spolykala, nebylo tolik, aby mě uspaly navěky. Chtěla jsem jen konečně usnout, trpěla jsem permanentní nespavostí, nebylo to k vydržení.

Bylo však zjevné, že mi psychiatr příliš nevěří. Pobyla jsem tu několik truchlivých týdnů v obavách, že se navíc nemám kam vrátit. Přišla jsem nejen o práci, ale také o podnájem, který jsem si už nemohla dovolit.

Můj anděl

Ale můj anděl strážný nebo někdo takový zasáhl a způsobil, aby se o mém trápení s bydlením dověděla zdravotní sestřička, která si tu se mnou občas povídala, když jsem v jídelně popíjela čaj a přemýšlela, co s načatým životem.

„A nechcete do Třešňovky?“ navrhla. „Je to kousek. Moje babička má v domku volný pokoj, ráda vám ho pronajme za pár drobných. Pokoj je pěkný, u domu veliká zahrada, měla byste tam klid.“ Pokrčila jsem rameny. Nevěděla jsem, co chci.

Tu obec jsem neznala, ukázalo se, že se ani Třešňovka nejmenuje, jen se jí tak říkalo kvůli rozlehlému třešňovému sadu, který byl její součástí. „Můžu to zkusit,“ připustila jsem s vědomím, že je mi vlastně fuk, kde budu.

Život mě nebaví, jen tak živořím, a je opravdu jedno, jestli v Třešňovce, nebo kdekoli jinde. „To budete koukat, jaký je tam společenský život,“ smála se mladá sestřička. „Prosím vás,“ divila jsem se.

„Vždyť je to pár domů, spíš taková polosamota, jaký tam může být společenský život?“

Úplně sama

Teprve když mě propustili z psychiatrie, ke svému úžasu jsem si všimla, že jaro mílovými kroky pospíchá do léta, rozkvétají růže a kopretiny a jasmín voní jako pozdrav z ráje. Něčím mi to připomnělo mládí.

Všechno tak strašně, až nesmyslně rychle uteklo, povzdechla jsem si. Cítila jsem se úplně sama. Vzdychala jsem celou cestu do Třešňovky, kam mě vezla ta hodná sestřička. „Berte antidepresiva, nezapomínejte na to,“ upozornila mě. „Uvidíte, že bude líp.

Počkejte, až poznáte holky z Třešňovky.“ Skoro mě to vystrašilo. S lidmi se seznamuji nerada a těžce, kamarádky, které jsem kdysi měla, se někam ztratily. Zvykla jsem si být sama, bylo to sice smutné, ale nejjednodušší. Už se ani bavit s lidmi neumím.

„Holky z Třešňovky?“ podivila jsem se. Jen se zasmála. Babička Amálka z vily, která nesla nápis Vila Amalie, byla postarší vdova, na první pohled velice sympatická. Za pokoj si řekla nezvykle mírnou cenu a za malý příplatek mi nabídla i snídaně.

V místnosti s velikými okny, která byla plná světla, jsem se cítila najednou líp. Okna vedla do zahrady, bylo slyšet zpěv ptáků. Dobře se mi tu spalo.

Ráno u snídaně, která se skládala z čaje s citronem, ovoce a třešňového koláče, jsem si připadala dokonce spokojená, a to se mi nestalo už hodně dlouho. „Jaký máte na dnešek program, drahoušku?“ zajímalo babičku Amálku.

Koukla jsem na ni, jako by na mě promluvila španělsky. Jaký by asi tak mohla mít program čerstvá důchodkyně, kterou propustili z blázince, beznadějně opuštěná, v dědině na konci světa, kde nezná živou duši?

„Ale drahoušku,“ rozesmála se třiaosmdesátiletá stařenka, „život ještě nekončí. Odpoledne se pořádá soutěž bublanin. Přidáte se?“

Třetí místo

Upekla jsem jahodovou. Zavzpomínala jsem si při tom na staré časy, kdy jsem ráda a snad i celkem zdařile pekla a těšila se, co tomu řekne holčička, kterou jsem si tak přála mít. Ale to už je všechno pryč. Babička Amálka upekla třešňovou.

Pozdě odpoledne jsme výtvory odnesly na náves, kde se zčistajasna objevily skládací stolky pokryté barevnými ubrusy. K tomu jásavě vyhrával obecní rozhlas. Dostavil se i hlouček důchodkyň, asi to byly holky z Třešňovky.

„Vítáme vás tady,“ řekla ta oblečená do pestrých barev, jmenovala se Jiřinka. Pochlubila se třešňovou bublaninou, přinesla ale i třešňové víno. Objevilo se i pampeliškové a bezinkové. Moje bublanina vyhrála třetí místo.

Večer jsem pomáhala vyzdobit sál v místní hospodě, která měla otevřeno jen v pátek, sobotu a neděli. Dokonce se dostavila nepočetná kapela. „To je naše bublaninová slavnost,“ vysvětlila Jiřinka.

„A tady se nečeká, až tě k tanci vyzve chlap, je jich málo, jsme tu skoro samé vdovy. Takže jakmile se do toho kapela opře, jde se tančit.“

Dokud se zpívá

Protančila jsem celý večer. Skoro jsem zapomněla, že mě bolívají nohy a záda. A zachutnalo mi bezinkové víno.

Nebylo to zrovna víno znalců, ale přineslo mi dobrou náladu.Amálka, Jiřinka, Jaruš, Ivča, Martička, Fany a další, to byly holky, které mě vrátily zpátky do života. Ne, že by to se mnou měly lehké.

Někdy jsem upadala do takových depresí, že bylo těžké najít sílu vstát z postele. Tak šly a vytáhly mě z ní. „Prej bereš nějaký prášky, vyhoď to,“ doporučila Jiřinka. „Prášky všecko jenom zhorší. Víš, co je daleko lepší?

Náš pochod smrti.“ Ochotně mi vysvětlila, co to obnáší. Ráno v šest hodin se holky shromáždí na hřišti ve sportovním oblečení a obuvi, vybavené krokoměry. Jde se lesem, dokud se nepadne.

Kdo padne až naposled a ujde nejvíc kilometrů, vyhrává velkou oříškovou čokoládu, tu z pojízdné prodejny. „To tě zbaví depresí, chůze po lese je na ně nejlepší,“ mínila Jaruš. Během pochodu jsem se dověděla, že ani holky z Třešňovky neměly snadný život.

Všechny byly vdovy, jen Jiřinka rozvedená, bývalý manžel ji tloukl jako žito. Martička už dvakrát utekla hrobníkovi z lopaty, byla těžce nemocná. Fany si moc přála děti, vymodlený kluk se narodil, když jí bylo čtyřicet.

Na otázku, kde je, s povzdechem odpověděla, že ve vězení, protože fetoval a vykrádal lékárny. „A jak můžete být, holky, po tom všem trápení tak veselé?“ divila jsem se. „No to je přece v té známé písničce. Dokud se zpívá, ještě se neumřelo,“ vysvětlila Jiřinka.

Z volby Miss Třešňovky jsem se omluvila, styděla jsem se, takový šoumen zase nejsem.

To zvládneš

Ale nechyběla jsem v obecenstvu a umírala smíchy při pohledu na Jiřinku v klobouku hodném proslulých dostihů v Ascotu a v minisukni zdobené slunéčky sedmitečnými. Během všeobecného veselí za mnou přiběhla Ivča: „Hele, tys prý dělala v mateřince?

Kudrnovi shánějí hlídání pro malou Zorku, jsou jí tři roky. To zvládneš, ne?“ Věřte nebo ne, svoje štěstí jsem našla až jako stará babka. Zamlada na mě bohužel nějak pozapomnělo, až tady, v Třešňovce, mi ukázalo usměvavou tvář.

Nevěděla jsem, jaké to je, být šťastná, a řeknu vám, je to báječné. Když kráčím tichým letním ránem neposekanou trávou k vilce, v níž se probouzí přesně taková holčička, o jaké jsem v mládí snila, usmívám se.

Vím, že rázně poodhrne záclonku a z pootevřeného okýnka zavolá: „Ahoj, babičko!“ Potom vyběhne, často ještě v kvítkované noční košili, a mokrá od rosy mi skočí do náruče. Moje záda zaúpí, a mně to vůbec nevadí. Zamáváme odjíždějící mamince a jdeme si hrát.

No řekněte, může být někdo šťastnější, než jsem teď já? Všem holkám z Třešňovky jsem koupila velikánskou bonboniéru. Za co, prosím tě, divily se. „Prostě jen za to, že jste,“ odpověděla jsem zajíkavě.

Věra (69), jižní Morava

Související články
6 minut čtení
Byli jsme šťastní. Já s manželem, syn Patrik s Klárou a její rodiče. Byli jsme skvělá, velká rodina. Jenže nevinná nehoda vše změnila. Snacha zemřela, a to nás krutě rozdělilo. Všichni nám záviděli, jak skvěle vycházíme. Navštěvovali jsme se na chatách, jezdili jsme na dovolené, pomáhali jsme si. Často to totiž někde skřípe. Buď mladí vycházejí jen s jednou částí rodiny, nebo je tam minimálně c
3 minuty čtení
Já a Bětka jsme byly nejlepší kamarádky od základky. I když jsme poté šly každá na jinou střední, stále jsme se vídaly. Až do jisté doby. Byly jsme jedno tělo, jedna duše. Chodily jsme na zábavy, řešily jsme své problémy, drbaly jsme ostatní holky. Samozřejmě jsme probíraly i naše muže. Já jsem byla spíš nevázanější, Bětka vždy toužila po velké rodině. Chtěla se brzy vdát a mít velkou rodinu. R
3 minuty čtení
Když Marta slavila své čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako funus. Dobře jsem tehdy věděla, co moji milovanou holčičku trápí, ale pomoci jsem jí, bohužel, neuměla. Nastaly zlé časy, kvůli dceři. Když slavila čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako pohřeb než jako oslava. Přispělo k tomu i podzimní počasí. Nepomohlo ani víno, ani kávovar, který dostala darem ode mě a manžela, ani svet
8 minut čtení
Renata vystudovala střední školu, Anička se vyučila prodavačkou, já kadeřnicí. Vídaly jsme se pravidelně první úterý v měsíci, většinou však častěji. Naše trojice spolu držela pevně... Vyrůstala jsem v chudém pohraničí. Babička s mámou byly neodsunuté Němky, s nimiž se tu nezacházelo v rukavičkách, stejně jako s jejich blízkými příbuznými. Odmalička jsem tušila, že život nejspíš nebude procházk
6 minut čtení
Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc hodná. Na tehdejší věk normální. Jenže jak na
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Českobudějovičtí vědci objevili nový obří virus. Dostal jméno Budvirus
21stoleti.cz
Českobudějovičtí vědci objevili nový obří virus. Dostal jméno Budvirus
Vědci z Biologického centra Akademie věd ČR našli během letoška čtyřicet nových sladkovodních virů, které napadají vodní mikroorganismy. První, který se jim podařilo izolovat a podrobně popsat, dostal
Chrám, kde vládnou krysy
epochalnisvet.cz
Chrám, kde vládnou krysy
Indie jako by byla zvířatům zaslíbená. Nesmírné popularity si tu užívají v hinduismus posvátné krávy, kterým lidé nesmí zkřivit ani chlup. Ve státě Rádžastán zase chovají v úctě krysy!   Příběh chrámu, který je pojmenován po hinduistické bohyni Karni Matě, se začíná psát někdy mezi 14. a 16. stoletím. V té době je Karni Mata ještě smrtelnice
Karlovarský knedlík
nejsemsama.cz
Karlovarský knedlík
Karlovarský knedlík je oblíbená česká příloha, která se hodí k mnoha masovým pokrmům. Ingredience: ● 6 tvrdších rohlíků nakrájených na kostičky ● 3 vejce ● 200 ml mléka ● hrst hladkolisté petrželky ● 60 g másla ● ½ lžičky soli ● špetka muškátového květu ● 1 lžička oleje Postup: V misce rozšlehejte mléko, žloutky, polovinu soli, muškátový květ a rozpuštěné máslo. Přidejte pečivo, promíchejte a nechte 5
Katedrálu zachránil potápěč
historyplus.cz
Katedrálu zachránil potápěč
Potápěč v neforemném skafandru se znovu a znovu noří do zkalené vody. Jen na něm záleží, zda se téměř 1000 let stará katedrála nad ním za chvíli zhroutí, nebo zda se ji podaří zachránit. Anglie na počátku 20. století bije na poplach. Winchesterská katedrála, jeden z největších a nejslavnějších chrámů v zemi, se hroutí. Ve stavbě dlouhé
Démon lakomství: Jsou kleptomani posedlí?
epochaplus.cz
Démon lakomství: Jsou kleptomani posedlí?
Podléhá mu 50 legií určených ke službě všem bohatým hamižníkům. Jen připomeňme, že jedna legie čítá zhruba 5000 jedinců. Alespoň takto o údajném démonovi Mamonovi mluví svatý Lukáš (?–84), kterému je připisováno stejnojmenné evangelium tvořící třetí knihu Nového zákona.   V duchu rčení „hamty hamty, ať mám víc než tamty,“ se dočká personifikace i hebrejský
Klobásy jako snídaně šampionů
tisicereceptu.cz
Klobásy jako snídaně šampionů
Nic nenastartuje den lépe než opečené klobásy se spoustou koření a paprikami. Ingredience 2 klobásy 1 velká žlutá paprika 1 velká červená paprika 3 stroužky česneku 1 velká žlutá cibule ros
Má Kostková snahu zachránit manželství?
nasehvezdy.cz
Má Kostková snahu zachránit manželství?
V poslední době se toho Tereza Kostková (46) rozhodně nebojí. Když vyráží do společnosti, vyzbrojí se velkým výstřihem i rozparky. Snaží se tím svému manželovi něco naznačit? Moderátorka StarDance
Exkluzivní bydlení kolem olivovníku
rezidenceonline.cz
Exkluzivní bydlení kolem olivovníku
Mimořádný projekt Carla Ridge v hodnotě 25,5 milionu dolarů nabízí ty nejkrásnější výhledy z hřebene pohoří Trousdale na Tichý oceán. Prestižní lokalita ve čtvrti Beverly Hills amerického Los Angeles je ztělesněním snu zdejší bohaté smetánky. Vše tu podléhá přísným regulím, jež dokonce určují i výšku střech místních luxusních vil, navíc všechny stavební práce tu musejí
Pašík Vašík se stal hvězdou naší rodiny
skutecnepribehy.cz
Pašík Vašík se stal hvězdou naší rodiny
Babička si to malé selátko doslova vypiplala, děda z něj udělal komika, který bavil svými kousky celou vesnici i náhodné turisty. Ani nevím, odkud babička to neduživé selátko přinesla. Samozřejmě to bylo od někoho z naší vesnice, téměř každý choval prasata. To malé nic bylo asi desáté v pořadí narozených a podle toho vypadalo. Babička si jej nesla ve svém
Hory mají oči: Pojídal krutý klan kanibalů nevinné oběti?
enigmaplus.cz
Hory mají oči: Pojídal krutý klan kanibalů nevinné oběti?
V 16. století údajně jeho skutky vzbuzují nebývalou hrůzu. Říká se, že hlava 48členného klanu kanibalů Alexander Bean společně se svými společníky vraždí nevinné oběti ve skotské oblasti Galloway a ná
Zimní limitovaná edice Lukáše Jabůrka
iluxus.cz
Zimní limitovaná edice Lukáše Jabůrka
Renomovaný sklářský umělec Lukáš Jabůrek přichází s limitovanou zimní edicí váz a objektů. Novinky inspirované zimní přírodou i příběhy každodenního života spojují tradiční sklářské techniky s moderní
Jižní Tyrolsko: Horské štíty, usedlosti a sklenka vína…
epochanacestach.cz
Jižní Tyrolsko: Horské štíty, usedlosti a sklenka vína…
Nacházíte se sice v nejsevernější oblasti Itálie, slyšet je tu ale hlavně němčina. Malebný kraj s hlubokými údolími a ostrými horskými štíty vám v zimě nabídne více než 1100 kilometrů sjezdovek. Kvalitní sportovní vyžití pak vystřídáte sklenkou ceněného italského vína. Vítejte v Jižním Tyrolsku. Zdejší panoramatická krajina neoslňuje jen počtem a délkou lyžařských sjezdovek. Úctyhodný