Domů     Na štěstí nebyl připravený, odpustila jsem mu
Na štěstí nebyl připravený, odpustila jsem mu
8 minut čtení

Šeřilo se, hrálo se na kytaru, v dálce zpíval splav. Bylo tak jednoduché se bláznivě zamilovat, bez ohledu na následky.

Pamětníci dobře vědí, jak to za našich mladých let chodilo. Holky se takzvaně musely vdávat, často v útlém věku, kdy na to nebyly zralé. A nešťastní ženiši na to nebyli zralí už vůbec!

Takhle fakt nechci dopadnout, pomyslela jsem si, když jsem přihlížela svatbě spolužačky, která se vdávala coby čerstvě zletilá.

Oddavky byly zjevně domluvené nakvap, svatební šaty spíchnuté horkou jehlou a tak, aby se do nich objemná nevěsta v osmém měsíci těhotenství vešla, tudíž připomínaly bílý stan pro velkou rodinu.

Švadlena ještě ke všemu zvolila kousavou látku, a tak se nešťastná dívka osypala vyrážkou, kterou si v jednom kuse škrábala. Cestou kostelní lodí brečela, a když ji otec předával ženichovi, ukázalo se, že slzí i ten. Štěstím to nebylo.

Také rodiny obou hlavních protagonistů působily spíš rozpačitě než dojatě. Vypadalo to, že měly se svými potomky jiné plány. „Tak jsem si přála, aby Karlíček studoval vysokou školu,“ šeptala ženichova maminka nějaké další paní.

„A místo toho…“ a srdceryvně se rozplakala. Bylo známo, že Karlíček nedokončil ani učební obor s maturitou. Takhle nechci dopadnout, opakovala jsem si. Takhle ne.

Když nešťastný pár opouštěl kostel a svatebčané utvořili špalír a házeli na něj pro štěstí rýži, působilo to jako nechtěná parodie.

Buď rozumná

Jenomže láska je slepá a někdy nevýslovně krutá. O prázdninách po maturitě jsem se seznámila s Martinem. Bylo to v chatové osadě, kam jsem přijela na několik dní s kamarádkou. Vzpomínám si na tu báječnou bezstarostnost.

Seděly jsme na schůdkách chajdy, situované v kopci, takže se nám otevíral skvělý výhled, kouřily startky a hodnotily místní kluky, které Marie znala od dětství. „Hele, Miloš,“ hvízdla, když si všimla kluka dole na pěšině.

„Tak toho ne, je chorobně lakomej, za toho bys musela zaplatit i zmrzlinu. Kubu taky nedoporučuju, má před svatbou a nevěsta váží skoro sto kilo, rozbila by ti ciferník.“ Přerušila jsem ji dotazem, kdo ze zdejších mladých mužů vypadá nejlíp a stál by za hřích.

„Rozhodně Martin,“ odpověděla bez rozmyšlení. „Ale taky ho nedoporučuju, je to nafoukanej frajírek, ředitel zeměkoule. Synáček z doktorský rodiny. Buď rozumná a obloukem se mu vyhni.“ To se lehko řekne.

Večer se chodilo do kiosku u řeky, stmívalo se, nahoře plály hvězdy, dole romanticky naříkala kytara, zpívalo se o krásné Dajáně, která jediného v srdci má a dnem i nocí na něho čeká dál. Večery jako stvořené k tomu, aby se sotva zletilá dívka bláznivě zamilovala.

Pod jalovcem

Jakmile se Marie postavila do fronty na pivo a párky, přisedl si ke mně tmavovlasý, urostlý elegán, představil se jako Martin a dodal tenkým hláskem: „Chaloupku máme vystavěnou ve stráni pod jalovcem.“ Zasmála jsem se, taky jsem milovala Karafiátovy Broučky.

„Ale ty koukám zdejší nejsi,“ sondoval fešák. Připlula Marie s občerstvením a zahučela: „Běž si, Martínku, hledat štěstí jinam, tady ti pšenka nepokvete.“ Nevšímal si jí, skočil si do stánku, kde měl v úschově kytaru, a spustil ty největší pecky.

Šeřilo se, za řekou hučely vlaky, noc voněla létem, lučním kvítím a vlahým deštěm, který se měl záhy přihnat a zalít vyprahlou, horkem rozpukanou zem. Šli jsme se s Martinem projít ke splavu a cestou jsme si vzájemně vylíčili své dosavadní životy.

„Tady se o mně povídá, že jsem nafoukanej,“ upozornil. „Hlavně tomu nevěř. Jsem vtělená dobrota,“ smál se. Poslouchali jsme, jak si zpívá splav. Bylo slyšet i žabí koncert, nesl se od slepého říčního ramene. Vypadalo to na lásku jako z románů. A byla taková, jenomže krátká.

Co ty tady?

Léto se chýlilo ke konci, nastoupila jsem do práce jako kulturní referentka v našem kulturáku a Martin odjel na kolej, studoval třetí ročník medicíny. Slíbili jsme si všechno na světě, věrnost, oddanost, věčnou lásku, však to znáte.

Když mi odborný lékař oznámil, že jsem těhotná, div jsem mu tam neomdlela. „Vy jste s tím nepočítala?“ podivil se. „A co otec, co ten tomu říká?“ Špitla jsem, že otec to ještě neví.

„Radím, abyste mu to co nejrychleji pověděla,“ řekl a vyplňoval údaje v mé těhotenské kartě. Srdce se mi na vteřinu hrůzou zastavilo. Martinovou reakcí jsem si nemohla být jista. Znali jsme se dva měsíce. Vzpomněla jsem si na Mariina slova:

„Obloukem se mu vyhni.“ Svatou pravdu měla. Přihrnula jsem se do Prahy jako velká voda. Na koleji jsem ho hledala marně, pak jsem přecházela asi dvě hodiny před školou, až jsem ho konečně spatřila ve veselém hloučku. „Co ty tady?“ povídá ne úplně nadšeně.

„Pojďme někam do soukromí,“ navrhla jsem, protože mě propichovaly oči přítomných, mezi nimi byly i holky. Neochotně se mnou popošel k lavičce napůl schované v keřích hlohu. „To si děláš srandu,“ zaúpěl. „Řekni, že to není pravda.“

Bez táty

Plakala jsem celou cestu vlakem, doma jsem se proměnila v hromádku neštěstí. „Zbav se toho,“ řekl mi doslova. Odpověděla jsem, tedy, až když jsem dokázala promluvit: „Pamatuj si.

Tebe už nechci nikdy v životě vidět.“ Nechala jsem ho, zkamenělého, trčet před lavičkou, a vydala se k nádraží. Rodiče zareagovali obstojně. „Měla bys nám, Marcelko, říct, kdo je tatínek,“ vzdychla máma. „Nikoho se doprošovat nebudeme!“ zahřměl táta.

„O Marcelu a dítě se dokážeme postarat sami. Skoč, mámo, do zeleniny, holka teď potřebuje vitaminy.“ To mě rozbrečelo tuplem. Mám tak hodné rodiče! Ale pomyšlení, že můj chlapeček – nepochybovala jsem, že to bude kluk – bude vyrůstat bez táty, bylo zničující.

Neuměla jsem si představit, že bych žila bez otce, byl fantastický, ten nejlepší, vzhlížela jsem k němu jako k pánubohu. O tohle životní výhru jsem svého synáčka ošidila. Nesmírně mě to trápilo.

Když jsem jednou seděla v křesle a zas skoro brečela, pohladil mě táta po vlasech a povídá: „Neboj se, Marcelko. Nahradím tomu malému tátu raz dva.

Jsem ještě ve formě, zvládnu s ním hrát fotbal, naučím ho plavat i jezdit na kole.“ A to už jsem brečela jako želva.

Na vše sama?

Narodila se mi krásná holčička, ani jsem pro ni neměla připravené jméno, a tak jsem na dotaz sestry bezmyšlenkovitě vyhrkla: „Tonička.“ Po babičce. Vážila tři kila třicet a byla zdravá jako řípa.

Když mi ji dali na porodním sále do náruče, bylo ze mě slzavé údolí. „Nemusíte tolik plakat,“ usmívala se sestřička. „Máte nádhernou dceru, až ji uvidí tatínek, bude radostí bez sebe.“ To mě dorazilo.

Na pokoji se mnou byly ještě dvě další maminky, v jednom kuse si povídaly o tatíncích, až mi srdce usedalo. Ostatně tatínci popocházeli dole pod okny, protože za mých mladých let býval do porodnice vstup zakázán. Maminky za okny jim pyšně ukazovaly děťátka.

Za mnou nepřišel pod okna nikdo. „Vy nejste vdaná?“ divily se moje spolunocležnice. Smutně jsem zavrtěla hlavou: „Nejsem. Budu na všechno sama.“ A rozplakala jsem se tak, že si ke mně obě přisedly a utěšovaly mě.

Spát se nedalo, miminka v noci brečela, když zmlklo a usnulo jedno, rozeřvalo se druhé nebo třetí. Občas jsem upadala do jakéhosi polospánku, ani jsem přesně nevěděla, jestli sním, nebo bdím.

V takovém mátožném stavu jsem spatřila Martina, skláněl se nade mnou v lékařském plášti. Usoudila jsem, že se mi to jen zdá, ale silueta k mému úžasu promluvila. „Je mi aspoň trochu podobná?“ šeptal.

„Má tvoje oči i pusinku,“ odpověděla jsem a pochopila, že to není sen. „Víš, rozmyslel jsem si to,“ hlesl s pohledem na naše tvrdě spící dítě. „Chtěl bych být zase s tebou… a s ní.

Vodil bych ji do školky, koupil bych jí houpačku a naučil ji nebrečet, když si rozbije koleno.“ Přečetl si jméno nad postýlkou: „Tonička. Chtěl bych být s tebou a s Toničkou.“ Zamračila jsem se. Postřehl to a drmolil: „Vím, co řekneš. Vypadni a už se nevracej.

Ale já přijdu, znovu a znovu, dokud mi neodpustíš. Můžeš mi odpustit?“ Neznatelně jsem kývla. Položil mi na postel kytici růží a vycouval ze dveří.

Marcela (61), Břeclav

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rychlé šípy: Který z pětice měl skutečný vzor?
epochaplus.cz
Rychlé šípy: Který z pětice měl skutečný vzor?
Hltáte příběhy pětice kluků zvaných Rychlé šípy? Možná vás napadla otázka, jestli jde jenom o virtuální ideály nebo opravdu existovala takhle slušná a poctivá parta chlapců z masa a kostí. Pojďme se tedy společně podívat, jak to s nimi opravdu bylo. Skautský vedoucí slavného oddílu Dvojka a vizionář Jaroslav Foglar (1907–1999) v temných časech roku
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
iluxus.cz
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
U značky Longines není žádným nováčkem, nyní je však mnohem kompaktnější, smyslnější, ženštější. Redesignovaná kolekce PrimaLuna vystihuje vše, čím je značka Longines dnes a čím byla i před sto dvacet
Nejlepší bramborový salát
tisicereceptu.cz
Nejlepší bramborový salát
Dělat si bramborový salát jen na Vánoce by byla věčná škoda. Hodí se vždy samozřejmě k jakýmkoliv řízkům. Suroviny 600 g brambor 3 vejce 4 sterilované okurky středně velká cibule sůl, pepř,
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
epochalnisvet.cz
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to, aby z ostrova musela uprchnout většina křesťanských duchovních.   Jedním z nich je i Agatho (577–681), mnich benediktinského kláštera sv. Herma v Palermu. Je mu již téměř 80 let, ale ve svém poslání
Fungies: Bonbony nesmrtelnosti, které mění svět wellness
21stoleti.cz
Fungies: Bonbony nesmrtelnosti, které mění svět wellness
Houby už dávno nejsou jen součástí kulinářských receptů. Moderní věda potvrzuje, že tzv. funkční houby mají výjimečné účinky na zdraví a vitalitu. Právě na tomto poznání vznikly produkty Fungies – chu
Naštěstí nás brzo opustila!
skutecnepribehy.cz
Naštěstí nás brzo opustila!
Už jsem toho za svůj život viděla hodně, ale takovou ženskou, jako je Jarmila, jsem ještě nepoznala. Bydlela jsem na malém městě, v klidné ulici, kde se všichni znají a mají tu rádi svůj klid. Ten jsme tu ovšem měli jen do chvíle, než se přistěhovala ona. Byla to žena, která dokázala svým jazykem a chováním rozvrátit celou naši
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
epochanacestach.cz
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
Letošní 33. ročník mezinárodního historického festivalu Táborská setkání bude důstojnou připomínkou dvou loňských významných výročí: 600 let od úmrtí nikdy v poli neporaženého hejtmana Jana Žižky z Trocnova a 40 let partnerství Tábora s německým městem Kostnice. http://taborskasetkani.eu
Ustojí Gránský obrovský tlak?
nasehvezdy.cz
Ustojí Gránský obrovský tlak?
Každodenní život na plný plyn se může Davidu Gránskému (33) pořádně vymstít. Natáčí seriál Kamarádi, hraje v několika divadlech a ve volných chvílích se věnuje manželce Nikole (32) a synovi Mateovi (3
Přišel na zem nový spasitel? Australský pár tvrdí, že je převtělením svatých!
enigmaplus.cz
Přišel na zem nový spasitel? Australský pár tvrdí, že je převtělením svatých!
Existuje celá řada lidí, kteří věří na takzvanou reinkarnaci, tedy, že se po smrti jejich duše převtělí do nového těla. Senzaci pak vyvolalo tvrzení jednoho páru z Austrálie, který tvrdí, že je převtě
5 krádeží královských pokladů: Zinscenoval jeden zločin sám panovník?
historyplus.cz
5 krádeží královských pokladů: Zinscenoval jeden zločin sám panovník?
„Ty cetky mají hodnotu sotva šesti tisíc liber,“ směje se Thomas Blood a přítomným padá brada. Na koho však drzý šarm zajatého zloděje královských klenotů zafunguje, je Karel II. Namísto obvyklé mobilizace popravčího tak zločince nejen propustí, ale navíc mu věnuje výnosnou půdu. Chtěl tím anglický král docílit smíru s opozicí, nebo snad byl do
Jak chytře zkrotíte chlapa?
nejsemsama.cz
Jak chytře zkrotíte chlapa?
Kdo vám dá srdce na potkání, kdo je romantik a kdo spíš dobrodruh, s kterým je těžké udržet krok? Máme pro vás skvělé triky, jak muže snadno prokouknete a dostanete z něj to nejlepší. Beran (21. 3. – 20. 4.) Věčný rebel v srdci. Je jako startovní pistole – rychlý, žhavý a nevyzpytatelný. Když se zamiluje, hned to cítíte, a vrhne se do vztahu