Domů     Na štěstí nebyl připravený, odpustila jsem mu
Na štěstí nebyl připravený, odpustila jsem mu
8 minut čtení

Šeřilo se, hrálo se na kytaru, v dálce zpíval splav. Bylo tak jednoduché se bláznivě zamilovat, bez ohledu na následky.

Pamětníci dobře vědí, jak to za našich mladých let chodilo. Holky se takzvaně musely vdávat, často v útlém věku, kdy na to nebyly zralé. A nešťastní ženiši na to nebyli zralí už vůbec!

Takhle fakt nechci dopadnout, pomyslela jsem si, když jsem přihlížela svatbě spolužačky, která se vdávala coby čerstvě zletilá.

Oddavky byly zjevně domluvené nakvap, svatební šaty spíchnuté horkou jehlou a tak, aby se do nich objemná nevěsta v osmém měsíci těhotenství vešla, tudíž připomínaly bílý stan pro velkou rodinu.

Švadlena ještě ke všemu zvolila kousavou látku, a tak se nešťastná dívka osypala vyrážkou, kterou si v jednom kuse škrábala. Cestou kostelní lodí brečela, a když ji otec předával ženichovi, ukázalo se, že slzí i ten. Štěstím to nebylo.

Také rodiny obou hlavních protagonistů působily spíš rozpačitě než dojatě. Vypadalo to, že měly se svými potomky jiné plány. „Tak jsem si přála, aby Karlíček studoval vysokou školu,“ šeptala ženichova maminka nějaké další paní.

„A místo toho…“ a srdceryvně se rozplakala. Bylo známo, že Karlíček nedokončil ani učební obor s maturitou. Takhle nechci dopadnout, opakovala jsem si. Takhle ne.

Když nešťastný pár opouštěl kostel a svatebčané utvořili špalír a házeli na něj pro štěstí rýži, působilo to jako nechtěná parodie.

Buď rozumná

Jenomže láska je slepá a někdy nevýslovně krutá. O prázdninách po maturitě jsem se seznámila s Martinem. Bylo to v chatové osadě, kam jsem přijela na několik dní s kamarádkou. Vzpomínám si na tu báječnou bezstarostnost.

Seděly jsme na schůdkách chajdy, situované v kopci, takže se nám otevíral skvělý výhled, kouřily startky a hodnotily místní kluky, které Marie znala od dětství. „Hele, Miloš,“ hvízdla, když si všimla kluka dole na pěšině.

„Tak toho ne, je chorobně lakomej, za toho bys musela zaplatit i zmrzlinu. Kubu taky nedoporučuju, má před svatbou a nevěsta váží skoro sto kilo, rozbila by ti ciferník.“ Přerušila jsem ji dotazem, kdo ze zdejších mladých mužů vypadá nejlíp a stál by za hřích.

„Rozhodně Martin,“ odpověděla bez rozmyšlení. „Ale taky ho nedoporučuju, je to nafoukanej frajírek, ředitel zeměkoule. Synáček z doktorský rodiny. Buď rozumná a obloukem se mu vyhni.“ To se lehko řekne.

Večer se chodilo do kiosku u řeky, stmívalo se, nahoře plály hvězdy, dole romanticky naříkala kytara, zpívalo se o krásné Dajáně, která jediného v srdci má a dnem i nocí na něho čeká dál. Večery jako stvořené k tomu, aby se sotva zletilá dívka bláznivě zamilovala.

Pod jalovcem

Jakmile se Marie postavila do fronty na pivo a párky, přisedl si ke mně tmavovlasý, urostlý elegán, představil se jako Martin a dodal tenkým hláskem: „Chaloupku máme vystavěnou ve stráni pod jalovcem.“ Zasmála jsem se, taky jsem milovala Karafiátovy Broučky.

„Ale ty koukám zdejší nejsi,“ sondoval fešák. Připlula Marie s občerstvením a zahučela: „Běž si, Martínku, hledat štěstí jinam, tady ti pšenka nepokvete.“ Nevšímal si jí, skočil si do stánku, kde měl v úschově kytaru, a spustil ty největší pecky.

Šeřilo se, za řekou hučely vlaky, noc voněla létem, lučním kvítím a vlahým deštěm, který se měl záhy přihnat a zalít vyprahlou, horkem rozpukanou zem. Šli jsme se s Martinem projít ke splavu a cestou jsme si vzájemně vylíčili své dosavadní životy.

„Tady se o mně povídá, že jsem nafoukanej,“ upozornil. „Hlavně tomu nevěř. Jsem vtělená dobrota,“ smál se. Poslouchali jsme, jak si zpívá splav. Bylo slyšet i žabí koncert, nesl se od slepého říčního ramene. Vypadalo to na lásku jako z románů. A byla taková, jenomže krátká.

Co ty tady?

Léto se chýlilo ke konci, nastoupila jsem do práce jako kulturní referentka v našem kulturáku a Martin odjel na kolej, studoval třetí ročník medicíny. Slíbili jsme si všechno na světě, věrnost, oddanost, věčnou lásku, však to znáte.

Když mi odborný lékař oznámil, že jsem těhotná, div jsem mu tam neomdlela. „Vy jste s tím nepočítala?“ podivil se. „A co otec, co ten tomu říká?“ Špitla jsem, že otec to ještě neví.

„Radím, abyste mu to co nejrychleji pověděla,“ řekl a vyplňoval údaje v mé těhotenské kartě. Srdce se mi na vteřinu hrůzou zastavilo. Martinovou reakcí jsem si nemohla být jista. Znali jsme se dva měsíce. Vzpomněla jsem si na Mariina slova:

„Obloukem se mu vyhni.“ Svatou pravdu měla. Přihrnula jsem se do Prahy jako velká voda. Na koleji jsem ho hledala marně, pak jsem přecházela asi dvě hodiny před školou, až jsem ho konečně spatřila ve veselém hloučku. „Co ty tady?“ povídá ne úplně nadšeně.

„Pojďme někam do soukromí,“ navrhla jsem, protože mě propichovaly oči přítomných, mezi nimi byly i holky. Neochotně se mnou popošel k lavičce napůl schované v keřích hlohu. „To si děláš srandu,“ zaúpěl. „Řekni, že to není pravda.“

Bez táty

Plakala jsem celou cestu vlakem, doma jsem se proměnila v hromádku neštěstí. „Zbav se toho,“ řekl mi doslova. Odpověděla jsem, tedy, až když jsem dokázala promluvit: „Pamatuj si.

Tebe už nechci nikdy v životě vidět.“ Nechala jsem ho, zkamenělého, trčet před lavičkou, a vydala se k nádraží. Rodiče zareagovali obstojně. „Měla bys nám, Marcelko, říct, kdo je tatínek,“ vzdychla máma. „Nikoho se doprošovat nebudeme!“ zahřměl táta.

„O Marcelu a dítě se dokážeme postarat sami. Skoč, mámo, do zeleniny, holka teď potřebuje vitaminy.“ To mě rozbrečelo tuplem. Mám tak hodné rodiče! Ale pomyšlení, že můj chlapeček – nepochybovala jsem, že to bude kluk – bude vyrůstat bez táty, bylo zničující.

Neuměla jsem si představit, že bych žila bez otce, byl fantastický, ten nejlepší, vzhlížela jsem k němu jako k pánubohu. O tohle životní výhru jsem svého synáčka ošidila. Nesmírně mě to trápilo.

Když jsem jednou seděla v křesle a zas skoro brečela, pohladil mě táta po vlasech a povídá: „Neboj se, Marcelko. Nahradím tomu malému tátu raz dva.

Jsem ještě ve formě, zvládnu s ním hrát fotbal, naučím ho plavat i jezdit na kole.“ A to už jsem brečela jako želva.

Na vše sama?

Narodila se mi krásná holčička, ani jsem pro ni neměla připravené jméno, a tak jsem na dotaz sestry bezmyšlenkovitě vyhrkla: „Tonička.“ Po babičce. Vážila tři kila třicet a byla zdravá jako řípa.

Když mi ji dali na porodním sále do náruče, bylo ze mě slzavé údolí. „Nemusíte tolik plakat,“ usmívala se sestřička. „Máte nádhernou dceru, až ji uvidí tatínek, bude radostí bez sebe.“ To mě dorazilo.

Na pokoji se mnou byly ještě dvě další maminky, v jednom kuse si povídaly o tatíncích, až mi srdce usedalo. Ostatně tatínci popocházeli dole pod okny, protože za mých mladých let býval do porodnice vstup zakázán. Maminky za okny jim pyšně ukazovaly děťátka.

Za mnou nepřišel pod okna nikdo. „Vy nejste vdaná?“ divily se moje spolunocležnice. Smutně jsem zavrtěla hlavou: „Nejsem. Budu na všechno sama.“ A rozplakala jsem se tak, že si ke mně obě přisedly a utěšovaly mě.

Spát se nedalo, miminka v noci brečela, když zmlklo a usnulo jedno, rozeřvalo se druhé nebo třetí. Občas jsem upadala do jakéhosi polospánku, ani jsem přesně nevěděla, jestli sním, nebo bdím.

V takovém mátožném stavu jsem spatřila Martina, skláněl se nade mnou v lékařském plášti. Usoudila jsem, že se mi to jen zdá, ale silueta k mému úžasu promluvila. „Je mi aspoň trochu podobná?“ šeptal.

„Má tvoje oči i pusinku,“ odpověděla jsem a pochopila, že to není sen. „Víš, rozmyslel jsem si to,“ hlesl s pohledem na naše tvrdě spící dítě. „Chtěl bych být zase s tebou… a s ní.

Vodil bych ji do školky, koupil bych jí houpačku a naučil ji nebrečet, když si rozbije koleno.“ Přečetl si jméno nad postýlkou: „Tonička. Chtěl bych být s tebou a s Toničkou.“ Zamračila jsem se. Postřehl to a drmolil: „Vím, co řekneš. Vypadni a už se nevracej.

Ale já přijdu, znovu a znovu, dokud mi neodpustíš. Můžeš mi odpustit?“ Neznatelně jsem kývla. Položil mi na postel kytici růží a vycouval ze dveří.

Marcela (61), Břeclav

Související články
3 minuty čtení
První nečekaná rána v mém dosud pohádkovém životě přišla, když jsem zjistila, že manžel má milenku. To byla ale jen ta první z řady ran. Druhá přišla, když jsem zjistila, že se s tou ženou vídal už dlouhé měsíce a žil s námi oběma. A třetí, když se ukázalo, že ona je jen o pár let starší než naše dcera. Zůstala jsem sama v domě, který jsme spolu postavili. Zdi byly plné vzpomínek. Nemohla jsem
3 minuty čtení
Dodnes mám stále před očima obraz, který se mi zaryl do paměti. „Tvá sestřička už není,“ říkali. Jak není, vždyť byla mladší! Bylo mi tehdy 10 let a Markéta byla o dva roky mladší. To přece nedávalo smysl. Děti neumírají. I já jsem se cítila nesmrtelná. Tehdy mi řekli, že odešla do nebíčka. Proč? Tam odešla tenkrát babička, která byla stará. Proč šla má sestřička? Prázdný pokoj Nebyla to
3 minuty čtení
Měla jsem těžký život, ale se ctí jsem to vydržela. Tchyně se ke mně chovala všelijak, manžel pil. Ovšem syn se naštěstí vydařil. Soužití s tchyní nebylo nic, na co bych ráda vzpomínala. Nějakou dobu jsme v jejím malém rodinném domku s manželem i bydleli. Nedalo se to vydržet. Byla to absolutní velitelka. Jakmile jste řekli, udělali nebo si, řečeno jen s malou nadsázkou, pomysleli cokoli jiného
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem si myslela, že jsou dospělí vyrovnaní, chápaví a rozumní. Během rozvodu rodičů jsem zjistila opak. Byla jsem malá, když se naši rozváděli. Trvalo to dlouho, skoro tři roky, na začátku mi bylo deset, a když to peklo pomalu končilo, tak málem už třináct. Nejhorší roky mého života. Naši nebyli úplně hloupí, tušili, že se trápím, proto mě co nejčastěji vozili k babičce. Nako
2 minuty čtení
Stalo se to před několika lety. Vnučka Karolína se začala měnit. Nikdy by mě nenapadlo, že to skončí tragicky. Moje milované děvče, které jsem vychovávala od jejího dětství, začala být jiná. Ona, která mi vždy přinášela radost. Byla to veselá a chytrá holka. Najednou se mi ale začala vzdalovat. Začala trávit více času s nějakými novými kamarády a její chování se změnilo. Pořád jsem si říkala, ž
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Maďarský rybí paprikáš
nejsemsama.cz
Maďarský rybí paprikáš
Skvělé kotlíkové jídlo, které můžete připravit také na chalupě. Ingredience: 800 g filetů ze sladkovodní ryby 3 rajčata 1 žlutá a 1 červená paprika 2 cibule 100 ml smetany 33% 100 g anglické slaniny 1 lžíce sádla 2 lžičky mleté sladké papriky ½ lžičky mleté pálivé papriky sůl Postup: Rajčata spařte, oloupejte a nakrájejte na čtvrtky. Rybu nakrájejte na kusy o velikosti sousta. Slaninu nakrájejte
Udržitelná móda v souladu s přírodou: TATUUM
iluxus.cz
Udržitelná móda v souladu s přírodou: TATUUM
Nová kampaň TATUUM SENSES AT EASE je věnovaná udržitelné módě. Kolekce z přírodních materiálů zdůrazňuje, že móda může být stylová, nadčasová, ale i zodpovědná k planetě. Je tak skvělou volbou pro ty,
Styděla se, že ji okradla!
skutecnepribehy.cz
Styděla se, že ji okradla!
Jsem už v důchodu a mou největší radostí je občasná návštěva vnučky. Někdy si ke mně rovnou po škole zajde na oblíbený koláč. Je to taková malá slečna a já si chvíle s ní moc užívám. Povídáme si o všem možném, probereme její kamarádky, co poslouchá za hudbu a někdy chce, abych jí vyprávěla, jak zlobila její maminka, když byla malá. Tak jsem ji neznala
Od gladiátorů po jezdecké akrobaty: Fascinující historie cirkusu
epochaplus.cz
Od gladiátorů po jezdecké akrobaty: Fascinující historie cirkusu
Cirkusy provázejí lidstvo po staletí – od krvavých římských her až po okázalé show plné akrobacie a kaskadérských kousků. Jak se z antických arén stala manéž plná barev a hudby? A proč někteří lidé cirkusy milují, zatímco jiní je odmítají? Antický circus: Popravy určené k pobavení Dávnou historii cirkusu můžeme vystopovat až do antiky. „Circus“
Stylový pobyt v zahradě
rezidenceonline.cz
Stylový pobyt v zahradě
Funkčnost, odolnost, uživatelský komfort, v neposlední řadě ale rovněž designová úroveň. To jsou parametry, které by měl venkovní nábytek splňovat bez ohledu na to, za jakých materiálů je vyroben. Patříte-li k příznivcům přírodního dřeva, měli byste se zaměřit především na produkty bez problémů odolávající rozmarům počasí, především vlhkosti, působení plísní a různých škůdců. Pro svůj vysoký
Česká republika vstupuje do polovodičové ligy: Brno otevřelo nové inovační centrum
21stoleti.cz
Česká republika vstupuje do polovodičové ligy: Brno otevřelo nové inovační centrum
V Brně vzniklo České polovodičové centrum, které propojí výzkum s průmyslem a pomůže nastartovat polovodičový ekosystém. Má ambici posílit nejen českou, ale i evropskou technologickou suverenitu.
Pouť Českého Anděla: Další ročník je za dveřmi
epochanacestach.cz
Pouť Českého Anděla: Další ročník je za dveřmi
Když se řekne pouť, mnoho lidí si nejspíš představí Matějskou pouť a její menší obdoby, konající se v různých městech po celé zemi. Takováto pouť, to jsou kolotoče, labutě, autodromy, střelnice, klobásy, cukrová vata, hlasitá změť vzájemně se překřikujícího hudebního doprovodu a k tomu dav bavících se lidí. Jiní si představí křesťanskou pouť s knězem
Bouchalo cestou do Brixenu šampaňské?
historyplus.cz
Bouchalo cestou do Brixenu šampaňské?
Brodí se sněhem, který leží na silnici na Vysočině. „Co mi to dali za starou špatnou bednu,“ rozčiluje se Franz Dedera. Jen co vyjeli, vůz museli opravovat. Teď si tu vykračuje pustinou s tím buřičem Havlíčkem. „No nic, aspoň se podívám domů,“ říká si komisař, rodák z Jindřichova Hradce. Sníh málem nevnímá. Karel Havlíček (1821–1856) má
Má Randová deprese kvůli nesplněným snům?
nasehvezdy.cz
Má Randová deprese kvůli nesplněným snům?
Chtěla milujícího chlapa, nedočkala se. Toužila po miminku, které nemá. Martina Randová (53) se však musela rozloučit i s dalšími sny, jež se jí nikdy nesplnily. Poslední dobou ji prý kolegové víd
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
Nejlépe se pro tento recept hodí hříbky nebo lišky. Suroviny 4 lžíce másla 1 cibule 250 g čerstvých hub 200 ml smetany 2 lžíce hladké mouky 3 lžíce strouhaného parmazánu 500 g těstovin sů
Záhadný mrak nad Novým Mexikem: Prováděli zde Američané tajné jaderné zkoušky?
enigmaplus.cz
Záhadný mrak nad Novým Mexikem: Prováděli zde Američané tajné jaderné zkoušky?
V březnu 2014 zaznamenali meteorologické radary nad americkou raketovou střelnicí White Sands v Novém Mexiku zvláštní bouřkový mrak. Na první pohled připomínal atomový hřib. Testuje zde americká armád
Vyrostla na londýnském mostě celá čtvrť?
epochalnisvet.cz
Vyrostla na londýnském mostě celá čtvrť?
Oba břehy Temže v Londýně spojovala kdysi stavba, označovaná za jeden z divů světa. Most, který se stal samostatnou městskou čtvrtí a také místem odporné přehlídky popravených nešťastníků.   Most v samém centru Londýna postavili už Římané v roce 46 našeho letopočtu. Byl dřevěný a vydržel téměř 1000 let, než ho v roce 1013 nechal spálit král Ethelred II. (asi