Domů     Na štěstí nebyl připravený, odpustila jsem mu
Na štěstí nebyl připravený, odpustila jsem mu
8 minut čtení

Šeřilo se, hrálo se na kytaru, v dálce zpíval splav. Bylo tak jednoduché se bláznivě zamilovat, bez ohledu na následky.

Pamětníci dobře vědí, jak to za našich mladých let chodilo. Holky se takzvaně musely vdávat, často v útlém věku, kdy na to nebyly zralé. A nešťastní ženiši na to nebyli zralí už vůbec!

Takhle fakt nechci dopadnout, pomyslela jsem si, když jsem přihlížela svatbě spolužačky, která se vdávala coby čerstvě zletilá.

Oddavky byly zjevně domluvené nakvap, svatební šaty spíchnuté horkou jehlou a tak, aby se do nich objemná nevěsta v osmém měsíci těhotenství vešla, tudíž připomínaly bílý stan pro velkou rodinu.

Švadlena ještě ke všemu zvolila kousavou látku, a tak se nešťastná dívka osypala vyrážkou, kterou si v jednom kuse škrábala. Cestou kostelní lodí brečela, a když ji otec předával ženichovi, ukázalo se, že slzí i ten. Štěstím to nebylo.

Také rodiny obou hlavních protagonistů působily spíš rozpačitě než dojatě. Vypadalo to, že měly se svými potomky jiné plány. „Tak jsem si přála, aby Karlíček studoval vysokou školu,“ šeptala ženichova maminka nějaké další paní.

„A místo toho…“ a srdceryvně se rozplakala. Bylo známo, že Karlíček nedokončil ani učební obor s maturitou. Takhle nechci dopadnout, opakovala jsem si. Takhle ne.

Když nešťastný pár opouštěl kostel a svatebčané utvořili špalír a házeli na něj pro štěstí rýži, působilo to jako nechtěná parodie.

Buď rozumná

Jenomže láska je slepá a někdy nevýslovně krutá. O prázdninách po maturitě jsem se seznámila s Martinem. Bylo to v chatové osadě, kam jsem přijela na několik dní s kamarádkou. Vzpomínám si na tu báječnou bezstarostnost.

Seděly jsme na schůdkách chajdy, situované v kopci, takže se nám otevíral skvělý výhled, kouřily startky a hodnotily místní kluky, které Marie znala od dětství. „Hele, Miloš,“ hvízdla, když si všimla kluka dole na pěšině.

„Tak toho ne, je chorobně lakomej, za toho bys musela zaplatit i zmrzlinu. Kubu taky nedoporučuju, má před svatbou a nevěsta váží skoro sto kilo, rozbila by ti ciferník.“ Přerušila jsem ji dotazem, kdo ze zdejších mladých mužů vypadá nejlíp a stál by za hřích.

„Rozhodně Martin,“ odpověděla bez rozmyšlení. „Ale taky ho nedoporučuju, je to nafoukanej frajírek, ředitel zeměkoule. Synáček z doktorský rodiny. Buď rozumná a obloukem se mu vyhni.“ To se lehko řekne.

Večer se chodilo do kiosku u řeky, stmívalo se, nahoře plály hvězdy, dole romanticky naříkala kytara, zpívalo se o krásné Dajáně, která jediného v srdci má a dnem i nocí na něho čeká dál. Večery jako stvořené k tomu, aby se sotva zletilá dívka bláznivě zamilovala.

Pod jalovcem

Jakmile se Marie postavila do fronty na pivo a párky, přisedl si ke mně tmavovlasý, urostlý elegán, představil se jako Martin a dodal tenkým hláskem: „Chaloupku máme vystavěnou ve stráni pod jalovcem.“ Zasmála jsem se, taky jsem milovala Karafiátovy Broučky.

„Ale ty koukám zdejší nejsi,“ sondoval fešák. Připlula Marie s občerstvením a zahučela: „Běž si, Martínku, hledat štěstí jinam, tady ti pšenka nepokvete.“ Nevšímal si jí, skočil si do stánku, kde měl v úschově kytaru, a spustil ty největší pecky.

Šeřilo se, za řekou hučely vlaky, noc voněla létem, lučním kvítím a vlahým deštěm, který se měl záhy přihnat a zalít vyprahlou, horkem rozpukanou zem. Šli jsme se s Martinem projít ke splavu a cestou jsme si vzájemně vylíčili své dosavadní životy.

„Tady se o mně povídá, že jsem nafoukanej,“ upozornil. „Hlavně tomu nevěř. Jsem vtělená dobrota,“ smál se. Poslouchali jsme, jak si zpívá splav. Bylo slyšet i žabí koncert, nesl se od slepého říčního ramene. Vypadalo to na lásku jako z románů. A byla taková, jenomže krátká.

Co ty tady?

Léto se chýlilo ke konci, nastoupila jsem do práce jako kulturní referentka v našem kulturáku a Martin odjel na kolej, studoval třetí ročník medicíny. Slíbili jsme si všechno na světě, věrnost, oddanost, věčnou lásku, však to znáte.

Když mi odborný lékař oznámil, že jsem těhotná, div jsem mu tam neomdlela. „Vy jste s tím nepočítala?“ podivil se. „A co otec, co ten tomu říká?“ Špitla jsem, že otec to ještě neví.

„Radím, abyste mu to co nejrychleji pověděla,“ řekl a vyplňoval údaje v mé těhotenské kartě. Srdce se mi na vteřinu hrůzou zastavilo. Martinovou reakcí jsem si nemohla být jista. Znali jsme se dva měsíce. Vzpomněla jsem si na Mariina slova:

„Obloukem se mu vyhni.“ Svatou pravdu měla. Přihrnula jsem se do Prahy jako velká voda. Na koleji jsem ho hledala marně, pak jsem přecházela asi dvě hodiny před školou, až jsem ho konečně spatřila ve veselém hloučku. „Co ty tady?“ povídá ne úplně nadšeně.

„Pojďme někam do soukromí,“ navrhla jsem, protože mě propichovaly oči přítomných, mezi nimi byly i holky. Neochotně se mnou popošel k lavičce napůl schované v keřích hlohu. „To si děláš srandu,“ zaúpěl. „Řekni, že to není pravda.“

Bez táty

Plakala jsem celou cestu vlakem, doma jsem se proměnila v hromádku neštěstí. „Zbav se toho,“ řekl mi doslova. Odpověděla jsem, tedy, až když jsem dokázala promluvit: „Pamatuj si.

Tebe už nechci nikdy v životě vidět.“ Nechala jsem ho, zkamenělého, trčet před lavičkou, a vydala se k nádraží. Rodiče zareagovali obstojně. „Měla bys nám, Marcelko, říct, kdo je tatínek,“ vzdychla máma. „Nikoho se doprošovat nebudeme!“ zahřměl táta.

„O Marcelu a dítě se dokážeme postarat sami. Skoč, mámo, do zeleniny, holka teď potřebuje vitaminy.“ To mě rozbrečelo tuplem. Mám tak hodné rodiče! Ale pomyšlení, že můj chlapeček – nepochybovala jsem, že to bude kluk – bude vyrůstat bez táty, bylo zničující.

Neuměla jsem si představit, že bych žila bez otce, byl fantastický, ten nejlepší, vzhlížela jsem k němu jako k pánubohu. O tohle životní výhru jsem svého synáčka ošidila. Nesmírně mě to trápilo.

Když jsem jednou seděla v křesle a zas skoro brečela, pohladil mě táta po vlasech a povídá: „Neboj se, Marcelko. Nahradím tomu malému tátu raz dva.

Jsem ještě ve formě, zvládnu s ním hrát fotbal, naučím ho plavat i jezdit na kole.“ A to už jsem brečela jako želva.

Na vše sama?

Narodila se mi krásná holčička, ani jsem pro ni neměla připravené jméno, a tak jsem na dotaz sestry bezmyšlenkovitě vyhrkla: „Tonička.“ Po babičce. Vážila tři kila třicet a byla zdravá jako řípa.

Když mi ji dali na porodním sále do náruče, bylo ze mě slzavé údolí. „Nemusíte tolik plakat,“ usmívala se sestřička. „Máte nádhernou dceru, až ji uvidí tatínek, bude radostí bez sebe.“ To mě dorazilo.

Na pokoji se mnou byly ještě dvě další maminky, v jednom kuse si povídaly o tatíncích, až mi srdce usedalo. Ostatně tatínci popocházeli dole pod okny, protože za mých mladých let býval do porodnice vstup zakázán. Maminky za okny jim pyšně ukazovaly děťátka.

Za mnou nepřišel pod okna nikdo. „Vy nejste vdaná?“ divily se moje spolunocležnice. Smutně jsem zavrtěla hlavou: „Nejsem. Budu na všechno sama.“ A rozplakala jsem se tak, že si ke mně obě přisedly a utěšovaly mě.

Spát se nedalo, miminka v noci brečela, když zmlklo a usnulo jedno, rozeřvalo se druhé nebo třetí. Občas jsem upadala do jakéhosi polospánku, ani jsem přesně nevěděla, jestli sním, nebo bdím.

V takovém mátožném stavu jsem spatřila Martina, skláněl se nade mnou v lékařském plášti. Usoudila jsem, že se mi to jen zdá, ale silueta k mému úžasu promluvila. „Je mi aspoň trochu podobná?“ šeptal.

„Má tvoje oči i pusinku,“ odpověděla jsem a pochopila, že to není sen. „Víš, rozmyslel jsem si to,“ hlesl s pohledem na naše tvrdě spící dítě. „Chtěl bych být zase s tebou… a s ní.

Vodil bych ji do školky, koupil bych jí houpačku a naučil ji nebrečet, když si rozbije koleno.“ Přečetl si jméno nad postýlkou: „Tonička. Chtěl bych být s tebou a s Toničkou.“ Zamračila jsem se. Postřehl to a drmolil: „Vím, co řekneš. Vypadni a už se nevracej.

Ale já přijdu, znovu a znovu, dokud mi neodpustíš. Můžeš mi odpustit?“ Neznatelně jsem kývla. Položil mi na postel kytici růží a vycouval ze dveří.

Marcela (61), Břeclav

Související články
6 minut čtení
Byli jsme šťastní. Já s manželem, syn Patrik s Klárou a její rodiče. Byli jsme skvělá, velká rodina. Jenže nevinná nehoda vše změnila. Snacha zemřela, a to nás krutě rozdělilo. Všichni nám záviděli, jak skvěle vycházíme. Navštěvovali jsme se na chatách, jezdili jsme na dovolené, pomáhali jsme si. Často to totiž někde skřípe. Buď mladí vycházejí jen s jednou částí rodiny, nebo je tam minimálně c
3 minuty čtení
Já a Bětka jsme byly nejlepší kamarádky od základky. I když jsme poté šly každá na jinou střední, stále jsme se vídaly. Až do jisté doby. Byly jsme jedno tělo, jedna duše. Chodily jsme na zábavy, řešily jsme své problémy, drbaly jsme ostatní holky. Samozřejmě jsme probíraly i naše muže. Já jsem byla spíš nevázanější, Bětka vždy toužila po velké rodině. Chtěla se brzy vdát a mít velkou rodinu. R
3 minuty čtení
Když Marta slavila své čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako funus. Dobře jsem tehdy věděla, co moji milovanou holčičku trápí, ale pomoci jsem jí, bohužel, neuměla. Nastaly zlé časy, kvůli dceři. Když slavila čtyřicáté narozeniny, vypadalo to spíš jako pohřeb než jako oslava. Přispělo k tomu i podzimní počasí. Nepomohlo ani víno, ani kávovar, který dostala darem ode mě a manžela, ani svet
8 minut čtení
Renata vystudovala střední školu, Anička se vyučila prodavačkou, já kadeřnicí. Vídaly jsme se pravidelně první úterý v měsíci, většinou však častěji. Naše trojice spolu držela pevně... Vyrůstala jsem v chudém pohraničí. Babička s mámou byly neodsunuté Němky, s nimiž se tu nezacházelo v rukavičkách, stejně jako s jejich blízkými příbuznými. Odmalička jsem tušila, že život nejspíš nebude procházk
6 minut čtení
Lenka byla moje kamarádka od střední. Jenže zatímco my všichni jsme dospěli, založili rodiny, ona si stále užívala jako dvacetiletá. A to se jí vymstilo. Na škole jsme byli skvělá parta, dodnes se vlastně vídáme na četných srazech. S žádnou jinou školou to takto nemám. Nejbližší jsem si tehdy byla právě s Lenkou. Zábavná a bezstarostná holka, moc hodná. Na tehdejší věk normální. Jenže jak na
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Českobudějovičtí vědci objevili nový obří virus. Dostal jméno Budvirus
21stoleti.cz
Českobudějovičtí vědci objevili nový obří virus. Dostal jméno Budvirus
Vědci z Biologického centra Akademie věd ČR našli během letoška čtyřicet nových sladkovodních virů, které napadají vodní mikroorganismy. První, který se jim podařilo izolovat a podrobně popsat, dostal
Chrám, kde vládnou krysy
epochalnisvet.cz
Chrám, kde vládnou krysy
Indie jako by byla zvířatům zaslíbená. Nesmírné popularity si tu užívají v hinduismus posvátné krávy, kterým lidé nesmí zkřivit ani chlup. Ve státě Rádžastán zase chovají v úctě krysy!   Příběh chrámu, který je pojmenován po hinduistické bohyni Karni Matě, se začíná psát někdy mezi 14. a 16. stoletím. V té době je Karni Mata ještě smrtelnice
Karlovarský knedlík
nejsemsama.cz
Karlovarský knedlík
Karlovarský knedlík je oblíbená česká příloha, která se hodí k mnoha masovým pokrmům. Ingredience: ● 6 tvrdších rohlíků nakrájených na kostičky ● 3 vejce ● 200 ml mléka ● hrst hladkolisté petrželky ● 60 g másla ● ½ lžičky soli ● špetka muškátového květu ● 1 lžička oleje Postup: V misce rozšlehejte mléko, žloutky, polovinu soli, muškátový květ a rozpuštěné máslo. Přidejte pečivo, promíchejte a nechte 5
Katedrálu zachránil potápěč
historyplus.cz
Katedrálu zachránil potápěč
Potápěč v neforemném skafandru se znovu a znovu noří do zkalené vody. Jen na něm záleží, zda se téměř 1000 let stará katedrála nad ním za chvíli zhroutí, nebo zda se ji podaří zachránit. Anglie na počátku 20. století bije na poplach. Winchesterská katedrála, jeden z největších a nejslavnějších chrámů v zemi, se hroutí. Ve stavbě dlouhé
Démon lakomství: Jsou kleptomani posedlí?
epochaplus.cz
Démon lakomství: Jsou kleptomani posedlí?
Podléhá mu 50 legií určených ke službě všem bohatým hamižníkům. Jen připomeňme, že jedna legie čítá zhruba 5000 jedinců. Alespoň takto o údajném démonovi Mamonovi mluví svatý Lukáš (?–84), kterému je připisováno stejnojmenné evangelium tvořící třetí knihu Nového zákona.   V duchu rčení „hamty hamty, ať mám víc než tamty,“ se dočká personifikace i hebrejský
Klobásy jako snídaně šampionů
tisicereceptu.cz
Klobásy jako snídaně šampionů
Nic nenastartuje den lépe než opečené klobásy se spoustou koření a paprikami. Ingredience 2 klobásy 1 velká žlutá paprika 1 velká červená paprika 3 stroužky česneku 1 velká žlutá cibule ros
Má Kostková snahu zachránit manželství?
nasehvezdy.cz
Má Kostková snahu zachránit manželství?
V poslední době se toho Tereza Kostková (46) rozhodně nebojí. Když vyráží do společnosti, vyzbrojí se velkým výstřihem i rozparky. Snaží se tím svému manželovi něco naznačit? Moderátorka StarDance
Exkluzivní bydlení kolem olivovníku
rezidenceonline.cz
Exkluzivní bydlení kolem olivovníku
Mimořádný projekt Carla Ridge v hodnotě 25,5 milionu dolarů nabízí ty nejkrásnější výhledy z hřebene pohoří Trousdale na Tichý oceán. Prestižní lokalita ve čtvrti Beverly Hills amerického Los Angeles je ztělesněním snu zdejší bohaté smetánky. Vše tu podléhá přísným regulím, jež dokonce určují i výšku střech místních luxusních vil, navíc všechny stavební práce tu musejí
Pašík Vašík se stal hvězdou naší rodiny
skutecnepribehy.cz
Pašík Vašík se stal hvězdou naší rodiny
Babička si to malé selátko doslova vypiplala, děda z něj udělal komika, který bavil svými kousky celou vesnici i náhodné turisty. Ani nevím, odkud babička to neduživé selátko přinesla. Samozřejmě to bylo od někoho z naší vesnice, téměř každý choval prasata. To malé nic bylo asi desáté v pořadí narozených a podle toho vypadalo. Babička si jej nesla ve svém
Hory mají oči: Pojídal krutý klan kanibalů nevinné oběti?
enigmaplus.cz
Hory mají oči: Pojídal krutý klan kanibalů nevinné oběti?
V 16. století údajně jeho skutky vzbuzují nebývalou hrůzu. Říká se, že hlava 48členného klanu kanibalů Alexander Bean společně se svými společníky vraždí nevinné oběti ve skotské oblasti Galloway a ná
Zimní limitovaná edice Lukáše Jabůrka
iluxus.cz
Zimní limitovaná edice Lukáše Jabůrka
Renomovaný sklářský umělec Lukáš Jabůrek přichází s limitovanou zimní edicí váz a objektů. Novinky inspirované zimní přírodou i příběhy každodenního života spojují tradiční sklářské techniky s moderní
Jižní Tyrolsko: Horské štíty, usedlosti a sklenka vína…
epochanacestach.cz
Jižní Tyrolsko: Horské štíty, usedlosti a sklenka vína…
Nacházíte se sice v nejsevernější oblasti Itálie, slyšet je tu ale hlavně němčina. Malebný kraj s hlubokými údolími a ostrými horskými štíty vám v zimě nabídne více než 1100 kilometrů sjezdovek. Kvalitní sportovní vyžití pak vystřídáte sklenkou ceněného italského vína. Vítejte v Jižním Tyrolsku. Zdejší panoramatická krajina neoslňuje jen počtem a délkou lyžařských sjezdovek. Úctyhodný