Domů     Zdálo se, že doktoru Horovi jsou ženy ukradené
Zdálo se, že doktoru Horovi jsou ženy ukradené
7 minut čtení

Skoro všechny spolužačky už s někým dávno chodily, jen já byla pořád sama. Doufala jsem, že muž, kterého tajně miluji, si mě jednou všimne.

Bylo mi tehdy devatenáct let, čerstvě jsem odmaturovala a byla jsem k smrti zamilovaná. Ale cítila jsem se tak trapně! Ani jsem to nemohla nikomu říct, svěřila jsem se jen nejlepší kamarádce Líze, a ta nad mou naivitou plakala smíchy. „To snad není možné!

Jak můžeš být taková strašná husa?“ vykřikovala. Jen jsem sklopila hlavu a neřekla ani popel. „Takhle se zamilovávají třináctky, ale ty jsi už dospělá!“ chechtala se mi. Tiše jsem ji požádala, aby to proboha nikomu nevyžvanila.

Skoro všechny holky ze třídy si to už pyšně vykračovaly po boku fešných kluků, některé měly před svatbou, těhotná Rákosová dokonce už po svatbě, taktak že stihla složit zkoušku z dospělosti. „No a co ty?“ povýšeně se mě optala nadutá třídní krasavice Hlaváčová.

„Mám takový nepříjemný pocit, že jsi stále sama. V tvém věku je to zneklidňující,“ neodpustila si rýpnutí.

Elegán v černém

Nescházelo mnoho, a vyplázla bych na drzou Hlaváčovou jazyk. Kdybys věděla, říkala jsem si v duchu. Kdybys věděla, kdo se mi líbí. A jak moc je to beznadějné. Odjakživa se mi líbili starší muži. Snad to bylo tím, že jsem vyrůstala jen s mámou, byla vdova.

Doktora Horu jsem v našem činžáku potkávala už jako holčička, tehdy to ovšem nebyl doktor, jen Hora. Postupem času vystudoval medicínu a promoval v Karolinu, čímž v mých očích ještě stoupl.

Byl to fešák, hotový filmový herec, ale proti mně starý jako dějepis, bylo mu tehdy pětatřicet. Jo, jenomže srdci neporučíte. Hrozně jsem se do doktora Hory zamilovala.

Bylo to, jak už jsem říkala, beznadějné, copak by takovou personu mohly zajímat uchechtané školačky, jakou jsem byla já? Čekala jsem, kdy svého krasavce potkám s interesantní manželkou, pravděpodobně kolegyní lékařkou, a kočárkem s roztomilým miminkem.

Nic takového se ale nedělo. Když jsme se náhodou setkali u poštovních schránek nebo na schodišti, býval sám a vypadal zamyšleně. Elegán v černém kabátě, v zimě si kolem krku nedbale omotal bílou šálu.

Nikdy se však neopomenul roztržitě usmát a přátelsky zahuhlat: „Nazdar!“ A já pípla: „Dobrý den.“ Tak takhle vypadala naše zřídkavá setkání. Prostě bída s nouzí.

Žije jen prací

Moje maminka pracovala v kavárně na náměstí, kam jsem jí o prázdninách po maturitě chodila pomáhat, aby se tolik nenadřela. A panečku, všimla jsem si, že zde sedává máti doktora Hory.

Oblíbila si stoleček v rohu a objednávala si vídeňskou kávu a žloutkový věneček. Mile se na mě usmívala a chválila mě slovy: „Ty jsi ale pracovitá dívenka.

Jiné v tvém věku myslí jenom na zábavu a na parádu, a ty pomáháš mamince, to je pěkné.“ Paní Horová byla penzio­novaná učitelka. Docela jsme se v té době skamarádili.

Abych naše přátelství ještě upevnila, přinesla jsem jí dvě deci bílého vína na účet podniku, konkrétně tedy na můj účet. Udělalo jí to radost. „Sedni si ke mně na chvíli, děvenko,“ vyzvala mě. „Celé dny si nemám s kým popovídat.

Čtu si, a když už na to nevidím, poslouchám rozhlas, ale hlas živého člověka neslyším.“ Namítla jsem: „Máte přece syna.“ Smutně si povzdechla: „Drahoušku, Karel žije jen svou prací. Je tam od rána do noci. Tisíckrát jsem mu říkala:

Hochu, najdi si nevěstu, abych se dožila vnoučat. A on? Kdepak. Ten má za milenku jen tu svou nemocnici.“

Ostuda?

Bylo krásné léto a u Horů se dveře netrhly. Šeptalo se, že paní učitelce ruply nervy a pokouší se tvrdohlavému synovi dohazovat jednu dívku za druhou. Jednalo se o neprovdané dcery jejích přítelkyň.

V kavárně mi pak stará dáma vyprávěla, jak taková nedělní odpoledne vypadala: „Karel se s návštěvou přivítal a vzápětí se omluvil, že má neodkladnou práci. Zavřel se do svého pokoje a slečna Kamila, dcera mé dlouholeté přítelkyně, se urazila.

Dokonce se chudinka rozplakala a poprosila maminku, aby se s ní vrátila domů. Takovou mi ten můj nešťastný chlapec dělá ostudu.“ Poslední ránu uštědřil matce doktor Hora někdy v polovině prázdnin.

Tehdy ho úpěnlivě prosila, ať už se u nich doma konečně něco batolí. O týden později jí syn vyrazil dech: Do nóbl prvorepublikového bytu s vysokými stropy a křišťálovými lustry přivedl kdesi nalezeného, silně zablešeného jezevčíka.

Hrouda bláta

Stará paní s drzým lékařem půl dne nemluvila, ale pak už bylo třeba soustředit se na praktickou stránku věci, tedy na očistu nalezence tak, aby se alespoň vzdáleně podobal běžné psovité šelmě.

To se také stalo a oba, doktor i jeho matka, se do nyní již roztomilého zvířátka zamilovali. Čas na seznamování s dámami, které mu servírovala máti, si lékař nenašel, zato měl kupodivu dostatek času na venčení jezevčíka, kterého pojmenoval Drak.

Vídala jsem ho v parku, kam dřív nechodil, nikdy mi neopomněl říci to své obvyklé„nazdar“. „To je ale krásný pejsek,“ sebrala jsem jednou odvahu, abych zvíře pochválila, bylo mi jasné, že mu tím udělám radost. „Mělas ho vidět na začátku,“ zasmál se.

„Vypadal jako zablešená hrouda bláta.“ Zatajila jsem dech. Tolik slov jsme si ještě nikdy v životě nevyměnili. Přála jsem si, aby tato chvíle trvala věčně.

Nenapadlo mě nic lepšího než vytáhnout z nákupní tašky balíček s nakrájeným salámem a nacpat vše jásajícímu zvířeti do tlamy.

Nejhezčí řízek

„Jsi moc hodná,“ pochválil mě překvapený elegán. „Je vidět, že máš ráda psy, ten můj si tě oblíbil na první pohled. Ale Drak není jen tak obyčejný pes, je nesmírně chytrý.

Umí si třeba i sednout, když řekneš sedni.“ Řekla jsem sedni, což Drak naprosto ignoroval a z nákupní kabely mi bleskově ukradl dva párky, které neprodleně sežral. „Všechnu škodu nahradím,“ zajíkl se provinile můj společník.

Odpověděla jsem, že nic nechci a že mě těšilo pohrát si s Drakem. Nazítří, když máma smažila řízky, jsem ten nejhezčí stopila, zabalila do ubrousku a donesla do parku přibližně v dobu, kdy tam pobíhal po doktorově boku Drak.

Oba se tu už procházeli a vypadali, jako by na kohosi čekali. Lekla jsem se, že třeba na ufňukanou slečnu Kamilu, ale ta se naštěstí urazila na věky věků.

Kráčeli jsme si vstříc s jasně čitelnými rozpaky v očích – až na Draka, který se nepokrytě radoval, neboť mu dokonalý čich zprostředkoval informaci o smažené lahůdce v ubrousku.

Zuzanko

„To nemůžeme přijmout,“ bránil se doktor Hora. „Neměla by sis dělat takovou škodu, Zuzanko.“ Málem mě v tu chvíli trefil šlak, jakživ mě ten muž křestním jménem neoslovil.

Sedli jsme si společně na lavičku, krmila jsem šťastného jezevčíka řízkem a cítila jsem, že po mně doktor Hora zvědavě pokukuje. Prohlížel si mě, jako by mě viděl poprvé.

„Proč jsme si vlastně my dva spolu nikdy pořádně nepopovídali?“ podivil se, když Drak expresní rychlostí sežral řízek.

Doktor a školačka

Pokrčila jsem rameny: „Protože jste pan doktor a já jenom taková… školačka.“ Zasmál se a pozval mě na víno, později dokonce i do toho nóbl prvorepublikového bytu s vysokými stropy a křišťálovými lustry. Paní učitelka Horová tehdy valila oči.

„Ty, Zuzanko?“ nemohla tomu uvěřit. „Vždyť ty jsi proti mému Karlovi ještě malá holčička.“ Ale když se posléze dověděla, že jsem ve třetím měsíci těhotenství, skákala radostí až k tomu vysokému stropu. Splnili jsme jí přání:

časem se vedle Draka batolila i naše dcerka. A já jsem si pana doktora Horu vzala za manžela.

Zuzana (60), Praha

Související články
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
3 minuty čtení
Měla jsem pracovitého manžela, dvě hodné děti, přesto jsem spokojená nebyla. Láska se už dávno vytratila, a rozvodu jsem se bála. Jako každá holka v mém věku jsem i já ve svých sedmnácti chodila do tanečních. Tam jsem potkala Tomáše, který byl starší. Moc jsme si rozuměli. Vyprávěli jsme si příhody ze školy a povídali si o svých snech a životních přáních. Já jsem byla jedináček, pocházela jsem
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a