Domů     Zdálo se, že doktoru Horovi jsou ženy ukradené
Zdálo se, že doktoru Horovi jsou ženy ukradené
7 minut čtení

Skoro všechny spolužačky už s někým dávno chodily, jen já byla pořád sama. Doufala jsem, že muž, kterého tajně miluji, si mě jednou všimne.

Bylo mi tehdy devatenáct let, čerstvě jsem odmaturovala a byla jsem k smrti zamilovaná. Ale cítila jsem se tak trapně! Ani jsem to nemohla nikomu říct, svěřila jsem se jen nejlepší kamarádce Líze, a ta nad mou naivitou plakala smíchy. „To snad není možné!

Jak můžeš být taková strašná husa?“ vykřikovala. Jen jsem sklopila hlavu a neřekla ani popel. „Takhle se zamilovávají třináctky, ale ty jsi už dospělá!“ chechtala se mi. Tiše jsem ji požádala, aby to proboha nikomu nevyžvanila.

Skoro všechny holky ze třídy si to už pyšně vykračovaly po boku fešných kluků, některé měly před svatbou, těhotná Rákosová dokonce už po svatbě, taktak že stihla složit zkoušku z dospělosti. „No a co ty?“ povýšeně se mě optala nadutá třídní krasavice Hlaváčová.

„Mám takový nepříjemný pocit, že jsi stále sama. V tvém věku je to zneklidňující,“ neodpustila si rýpnutí.

Elegán v černém

Nescházelo mnoho, a vyplázla bych na drzou Hlaváčovou jazyk. Kdybys věděla, říkala jsem si v duchu. Kdybys věděla, kdo se mi líbí. A jak moc je to beznadějné. Odjakživa se mi líbili starší muži. Snad to bylo tím, že jsem vyrůstala jen s mámou, byla vdova.

Doktora Horu jsem v našem činžáku potkávala už jako holčička, tehdy to ovšem nebyl doktor, jen Hora. Postupem času vystudoval medicínu a promoval v Karolinu, čímž v mých očích ještě stoupl.

Byl to fešák, hotový filmový herec, ale proti mně starý jako dějepis, bylo mu tehdy pětatřicet. Jo, jenomže srdci neporučíte. Hrozně jsem se do doktora Hory zamilovala.

Bylo to, jak už jsem říkala, beznadějné, copak by takovou personu mohly zajímat uchechtané školačky, jakou jsem byla já? Čekala jsem, kdy svého krasavce potkám s interesantní manželkou, pravděpodobně kolegyní lékařkou, a kočárkem s roztomilým miminkem.

Nic takového se ale nedělo. Když jsme se náhodou setkali u poštovních schránek nebo na schodišti, býval sám a vypadal zamyšleně. Elegán v černém kabátě, v zimě si kolem krku nedbale omotal bílou šálu.

Nikdy se však neopomenul roztržitě usmát a přátelsky zahuhlat: „Nazdar!“ A já pípla: „Dobrý den.“ Tak takhle vypadala naše zřídkavá setkání. Prostě bída s nouzí.

Žije jen prací

Moje maminka pracovala v kavárně na náměstí, kam jsem jí o prázdninách po maturitě chodila pomáhat, aby se tolik nenadřela. A panečku, všimla jsem si, že zde sedává máti doktora Hory.

Oblíbila si stoleček v rohu a objednávala si vídeňskou kávu a žloutkový věneček. Mile se na mě usmívala a chválila mě slovy: „Ty jsi ale pracovitá dívenka.

Jiné v tvém věku myslí jenom na zábavu a na parádu, a ty pomáháš mamince, to je pěkné.“ Paní Horová byla penzio­novaná učitelka. Docela jsme se v té době skamarádili.

Abych naše přátelství ještě upevnila, přinesla jsem jí dvě deci bílého vína na účet podniku, konkrétně tedy na můj účet. Udělalo jí to radost. „Sedni si ke mně na chvíli, děvenko,“ vyzvala mě. „Celé dny si nemám s kým popovídat.

Čtu si, a když už na to nevidím, poslouchám rozhlas, ale hlas živého člověka neslyším.“ Namítla jsem: „Máte přece syna.“ Smutně si povzdechla: „Drahoušku, Karel žije jen svou prací. Je tam od rána do noci. Tisíckrát jsem mu říkala:

Hochu, najdi si nevěstu, abych se dožila vnoučat. A on? Kdepak. Ten má za milenku jen tu svou nemocnici.“

Ostuda?

Bylo krásné léto a u Horů se dveře netrhly. Šeptalo se, že paní učitelce ruply nervy a pokouší se tvrdohlavému synovi dohazovat jednu dívku za druhou. Jednalo se o neprovdané dcery jejích přítelkyň.

V kavárně mi pak stará dáma vyprávěla, jak taková nedělní odpoledne vypadala: „Karel se s návštěvou přivítal a vzápětí se omluvil, že má neodkladnou práci. Zavřel se do svého pokoje a slečna Kamila, dcera mé dlouholeté přítelkyně, se urazila.

Dokonce se chudinka rozplakala a poprosila maminku, aby se s ní vrátila domů. Takovou mi ten můj nešťastný chlapec dělá ostudu.“ Poslední ránu uštědřil matce doktor Hora někdy v polovině prázdnin.

Tehdy ho úpěnlivě prosila, ať už se u nich doma konečně něco batolí. O týden později jí syn vyrazil dech: Do nóbl prvorepublikového bytu s vysokými stropy a křišťálovými lustry přivedl kdesi nalezeného, silně zablešeného jezevčíka.

Hrouda bláta

Stará paní s drzým lékařem půl dne nemluvila, ale pak už bylo třeba soustředit se na praktickou stránku věci, tedy na očistu nalezence tak, aby se alespoň vzdáleně podobal běžné psovité šelmě.

To se také stalo a oba, doktor i jeho matka, se do nyní již roztomilého zvířátka zamilovali. Čas na seznamování s dámami, které mu servírovala máti, si lékař nenašel, zato měl kupodivu dostatek času na venčení jezevčíka, kterého pojmenoval Drak.

Vídala jsem ho v parku, kam dřív nechodil, nikdy mi neopomněl říci to své obvyklé„nazdar“. „To je ale krásný pejsek,“ sebrala jsem jednou odvahu, abych zvíře pochválila, bylo mi jasné, že mu tím udělám radost. „Mělas ho vidět na začátku,“ zasmál se.

„Vypadal jako zablešená hrouda bláta.“ Zatajila jsem dech. Tolik slov jsme si ještě nikdy v životě nevyměnili. Přála jsem si, aby tato chvíle trvala věčně.

Nenapadlo mě nic lepšího než vytáhnout z nákupní tašky balíček s nakrájeným salámem a nacpat vše jásajícímu zvířeti do tlamy.

Nejhezčí řízek

„Jsi moc hodná,“ pochválil mě překvapený elegán. „Je vidět, že máš ráda psy, ten můj si tě oblíbil na první pohled. Ale Drak není jen tak obyčejný pes, je nesmírně chytrý.

Umí si třeba i sednout, když řekneš sedni.“ Řekla jsem sedni, což Drak naprosto ignoroval a z nákupní kabely mi bleskově ukradl dva párky, které neprodleně sežral. „Všechnu škodu nahradím,“ zajíkl se provinile můj společník.

Odpověděla jsem, že nic nechci a že mě těšilo pohrát si s Drakem. Nazítří, když máma smažila řízky, jsem ten nejhezčí stopila, zabalila do ubrousku a donesla do parku přibližně v dobu, kdy tam pobíhal po doktorově boku Drak.

Oba se tu už procházeli a vypadali, jako by na kohosi čekali. Lekla jsem se, že třeba na ufňukanou slečnu Kamilu, ale ta se naštěstí urazila na věky věků.

Kráčeli jsme si vstříc s jasně čitelnými rozpaky v očích – až na Draka, který se nepokrytě radoval, neboť mu dokonalý čich zprostředkoval informaci o smažené lahůdce v ubrousku.

Zuzanko

„To nemůžeme přijmout,“ bránil se doktor Hora. „Neměla by sis dělat takovou škodu, Zuzanko.“ Málem mě v tu chvíli trefil šlak, jakživ mě ten muž křestním jménem neoslovil.

Sedli jsme si společně na lavičku, krmila jsem šťastného jezevčíka řízkem a cítila jsem, že po mně doktor Hora zvědavě pokukuje. Prohlížel si mě, jako by mě viděl poprvé.

„Proč jsme si vlastně my dva spolu nikdy pořádně nepopovídali?“ podivil se, když Drak expresní rychlostí sežral řízek.

Doktor a školačka

Pokrčila jsem rameny: „Protože jste pan doktor a já jenom taková… školačka.“ Zasmál se a pozval mě na víno, později dokonce i do toho nóbl prvorepublikového bytu s vysokými stropy a křišťálovými lustry. Paní učitelka Horová tehdy valila oči.

„Ty, Zuzanko?“ nemohla tomu uvěřit. „Vždyť ty jsi proti mému Karlovi ještě malá holčička.“ Ale když se posléze dověděla, že jsem ve třetím měsíci těhotenství, skákala radostí až k tomu vysokému stropu. Splnili jsme jí přání:

časem se vedle Draka batolila i naše dcerka. A já jsem si pana doktora Horu vzala za manžela.

Zuzana (60), Praha

Související články
3 minuty čtení
Táhlo mi už na třicátý rok, na svatbu jsem měla nejvyšší čas. Ale beru si toho správného muže? Najednou jsem si tím nebyla jistá... Přemýšlela jsem o svatbě a hrabala jsem listí. Myslela jsem na Edu a na Láďu. Edu jsem si měla brát, ale s hrůzou jsem si uvědomovala, že je mi sympatický i Láďa. Na zahradě se objevila babička s koláči a hrnkem čaje. Místo poděkování jsem vyhrkla: „Babi, jak po
5 minut čtení
Poznali jsme se čistou náhodou, jako by naše cesty svedl sám osud. Ten se však o několik měsíců později také postavil proti nám. Byla jsem tak moc šťastná. Myslela jsem si, že jsem našla toho pravého. Nebyla jsem už žádná dvacítka, takže jsem v takovou lásku už ani nedoufala. Ale osud mi byl nakloněn. Jedno letní seznámení na vodě přerostlo v krásný vztah, který vypadal jako z pohádky. Jenže id
3 minuty čtení
Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš tec
3 minuty čtení
Dospělí říkávají dětem, ať nedělají hlouposti, a přitom je sami dělají také. A to dokonce i ve věku, kdy už by dávno měli mít rozum. Za svoje bláznivé rodiče jsem se od jistého věku styděla. Ale ne tak normálně, jako se za rodiče stydí puberťáci, aby později zjistili, že se mamince a tatínkovi až nápadně podobají, že dělají podobné chyby jako oni a že je vlastně mají a vždycky měli rádi. U nás
3 minuty čtení
Padesát let spolu. Říkáte si: to to ale uteklo. Nechtělo se mi slavit okázalou zlatou svatbu. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali! K obnovení svatebního slibu nás vyhecovali kamarádi a taky můj brácha se švagrovou. Nechtěla jsem to, zoufale jsem se bránila, ale tlačili na mě. Asi se těšili, že se zadarmo najedí a napijí, však to znáte. Taky že si zažertují na náš účet. Jenže naše manželství n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jak nejlépe na odpalované těsto
tisicereceptu.cz
Jak nejlépe na odpalované těsto
Odpalované těsto vychází ze slova odpálit, to znamená, že se do vařící tekutiny (voda či mléko s tukem) přidá mouka a za stálého míchání se vytvoří hmota připomínající knedlík. Je důležité, aby mou
Harry Houdini: Kouzelník, který dokázal utéct všemu – kromě osudu
enigmaplus.cz
Harry Houdini: Kouzelník, který dokázal utéct všemu – kromě osudu
Rok 1926. Sál v montrealském divadle Princess se pomalu vyprazdňuje. Pánové si nasazují klobouky a pomáhají dámám do kabátů. V zákulisí odpočívá jeden z největších iluzionistů, kteří v současnosti vys
Dařilo se jim dobře. A pak přiletěl Chicxulub
21stoleti.cz
Dařilo se jim dobře. A pak přiletěl Chicxulub
Nová studie paleontologů z Univerzity v Edinburghu a Novém Mexiku do značné míry přepisuje jeden z největších příběhů v dějinách Země. Dlouho se zdálo, že dinosauři na konci mezozoika už pomalu planet
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
epochalnisvet.cz
Bitva u Azincourtu: Vítězného Jindřicha V. okradli lapkové
K zemi se snáší hustý déšť. Před vlhkem není úniku, znavení a hladoví Angličané se choulí chladem. Mluví šeptem, nebo mlčí. Král ostatně nařídil ticho.   Vstal za rozednění, nechal se obléct do zbroje a zúčastnil se mše. Anglický král Jindřich V. (1387–1422) je během ní pohroužen do sebe. Nemá před sebou pěkné vyhlídky. Francouzské
Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio: Nejsportovnější klasik
iluxus.cz
Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio: Nejsportovnější klasik
Druhé takové auto budete na trhu jen těžko hledat. Sportovní klasik v tom nejlepším slova smyslu. Alfa Romeo Giulia je sportovní sedan, který chytí za srdce už při pohledu zvenčí. Po usednutí za v
Lawrence z Arábie odmítl šlechtický titul
historyplus.cz
Lawrence z Arábie odmítl šlechtický titul
Z paluby britské lodi Mongolia seskočí 20letý student Thomas Lawrence. Je vyzbrojený jen fotoaparátem, poznámkovým blokem, revolverem a jedním párem rezervních ponožek. Na Blízkém východě je poprvé, a určitě ne naposled. Na rozdíl od mnoha jiných cestovatelů, kteří se na podobné expedice vydávali mnohem lépe vybaveni a zajištěni drahým, ale bezpečným doprovodem, Thomas Edward Lawrence (1888–1935)
Malý zázrak z kaučuku: Jak vznikla naše oblíbená guma na chyby
epochaplus.cz
Malý zázrak z kaučuku: Jak vznikla naše oblíbená guma na chyby
Většina z nás bere gumu jako naprostou samozřejmost. Ať už je to malý kousek na konci tužky, nebo velká bílá guma na stůl. Ale málokdo se zamyslí nad tím, že to není tak dávno, co lidé k mazání používali chleba. Ano, slyšíte správně. Kousek pečiva. Až v 18. století se k nám dostal kaučuk. A
Chce mě vyštípat, nebo zabít?
skutecnepribehy.cz
Chce mě vyštípat, nebo zabít?
Žiji v malém domku na okraji městečka, kde jsem prožila celý svůj život a sousedské vztahy tu vždy byly bezproblémové. Teď je vše ale jinak. Žila jsem si už vlastně takový poklidný život, jako z obrázku, na kterém ptáci zpívají, květiny hýří všemi barvami a sousedé se zdálky přátelsky zdraví. Ale pak přišel on, ten nový soused, a
Dokázala jsem zvládnout krizi po rozvodu
nejsemsama.cz
Dokázala jsem zvládnout krizi po rozvodu
Člověk se nesmí vzdát a musí hledat nový smysl života. V pětapadesáti jsem zůstala sama doma, ne na jeden víkend, ale natrvalo. Byla jsem čerstvě po rozvodu. Dcera žila v Brně, kam se odstěhovala s manželem. V paneláku, kde jsem žila třicet let, mi vše najednou připadalo až moc tiché. Pravda ve starých dopisech Neuměla
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
epochanacestach.cz
Goldfingers Prague – místo pro dokonalou zábavu v Praze
Každá významná událost, ať už narozeniny či rozlučka se svobodou, představuje rovnici s několika proměnnými. Cílem je vždy stejný výsledek: vytvořit zážitek s takovou hustotou, aby se nesmazatelně zapsal do paměti. Mnoho pokusů však končí jen jako běžný večer s vyšším rozpočtem. Rozdíl mezi pouhou konzumací a skutečným prožitkem přitom spočívá v precizním řízení všech
Polívka otevřeně o napětí v rodině: Kvůli bydlení to jiskří
nasehvezdy.cz
Polívka otevřeně o napětí v rodině: Kvůli bydlení to jiskří
Herec Vladimír Polívka (36) ze seriálu Milionáři má za sebou hektické období. S partnerkou Magdou čekají dítě a zároveň podle jejich blízkého okolí plánují svatbu, kterou by rádi stihli ještě před por