Byl nádherný májový den. Nebylo mi ještě ani sedmnáct let, když se začal psát příběh o největší lásce mého života.
Jakýmsi zázrakem mě rodiče pustili s kamarádkou na chatu. Nejspíš uvěřili mé báchorce, že tam budou kamarádčini rodiče. Ve skutečnosti jsme tam přes víkend „hospodařily“ jen my dvě holky.
Žily jsme si krásně, hned v sobotu ráno jsme si uspořádaly úžasnou snídani v trávě. Byl to piknik jako z obrázků. Přinesly jsme si na louku hrnečky i čajovou konvičku, prostírání, proutěný košíček s chlebem a koblihami, talířky s vejci se šunkou. Byla to snídaně královen.
Nezvaní hosté
Dodnes vidím, jak jsme tam seděly, šťastně popíjely čaj, bylo nám šestnáct a svět nám ležel u nohou. Byl máj, kvetly šeříky, tráva byla plná sedmikrásek a zelená jako naděje, jako naše dívčí sny o krásné budoucnosti.
Když jsme uslyšely těžké kroky, vzhlédly jsme. Blížili se k nám dva hastroši s liščími ohony na ošklivých kloboucích. Ti dva trampové si přisedli bez vyzvání. Trochu jsme se lekly.
Jeden z nich by byl možná i docela hezký, kdyby se ovšem normálně oblékl, sundal si tu legrační hučku a pečlivě se umyl. Tomu druhému by nejspíš nepomohlo ani to.
Zbyl jen krajíček chleba a kobliha
Hoši se nám ani nepředstavili, jen nejapně žertovali. A začali se cpát naší snídaní. Smáli se při tom jako blázni. Snad jim připadalo, že je to legrace, že jsou vtipní. Očividně se báječně bavili. Sledovaly jsme je s kamennými obličeji. Ukradli nám snídani!
Kamarádka se tak rozčílila, že se zvedla s tím, že doběhne pro souseda, aby udělal pořádek. Pro pořádek dodala, že je to boxer. Když to trampíci uslyšeli, zvedli se, nedbale poděkovali za snídani a vytratili se. Nechali nám dva krajíčky chleba a jednu koblihu, jenže nakousnutou.
Vrátili se s omluvou
Ve skutečnosti to moc vtipné nebylo. Byly jsme rozzlobené. Druhý den už nás ani nenapadlo snídat v trávě, prostřely jsme si na verandě chaty. Zase byly slyšet kroky. Ti dva nám tentokrát napochodovali přímo do chaty.
To už jsme se opravdu polekaly a kamarádka otevřela pusu, že zavolá souseda. Ve skutečnosti nebyl boxer, ale listonoš, no ale v nouzi byl i pošťák dobrý. Jenomže jsme si včas všimli, že chlapci jsou umytí a vypadají civilizovaně.
Vysvětlili, že se na chatě jednoho z nich dali do pořádku a že se chtějí omluvit. To, co jim včera připadalo veselé, tak veselé vlastně nebylo.
Letitý zvyk
Pak z tašek vyndali spoustu dobrot včetně sladkého pečiva. Měli i termosku s kávou. No, a tímhle způsobem jsem se seznámila s manželem. Každé naše výročí seznámení oslavujeme vždycky stejně: snídaní v trávě. Nesmí chybět termoska s kávou a sladké pečivo.
Štěpánka L. (53), Děčín
