Táta ovdověl v pětapadesáti letech, mamka podlehla vážné nemoci. Štěstí bylo, že otec ještě chodil do práce a měl nás ‒ mě a mého přítele Štěpána, snažili jsme se ho držet nad vodou.

Otec od smrti mámy nikam nechodil, znal jenom cestu do práce a domů. Stal se z něho morous. Přestal slavit své narozeniny, svátky, prý to pro něho už nemá smysl. Když toto trvalo asi čtyři roky, s přítelem jsme mu domlouvali. „Tati takhle to dál nejde.

Mamce život nikdo nevrátí. Najdi si kamarádku, můžete spolu chodit na vycházky, do divadla.“

Něco mám…

Divadlo s mámou milovali. Jak jsme na tohle téma zavedli řeč, odešel od nás domů, nebo se u sebe doma zavřel v pokoji. Každou neděli jsme ho zvali na oběd. Až jednou. „Kamilko, já nepřijdu, něco mám,“ řekl do telefonu.

„Že by si konečně někoho našel?“ řekla jsem Štěpánovi. Když se to opakovalo i o následujících nedělích, tak jsem se otce na rovinu zeptala. „Prostě něco mám,“ odpověděl. „Jestli jsi si našel nějakou paní, tak je to jen dobře.

Věřím, že je to slušná žena a že spolu prožijete hezký podzim života,“ dodala jsem. „Copak jsem nějaký dědek, že používáš slova jako podzim života?“ cítil se dotčený. Cestou z práce jsem potkala svoji známou, co prodávala v oděvech. Prý si táta kupoval oblek.

„Slušel mu a je to fakt pěkný chlap,“ řekla. Pak jsem se dozvěděla, že byl v klenotnictví s mladou ženou a kupoval jí náušnice. Nechápala jsem, dokonce mě napadlo, zda někde neběhá nějaká jeho nemanželská dcera. Začal po letech nosit džíny a hezky se voněl.

Na naše otázky moc sdílný však nebyl. „Tati, za to, že máš přítelkyni se stydět nemusíš. Víš co, přijďte spolu v neděli na oběd…“

Šokující seznámení

Dorazil se slečnou, které mohlo být tak pětadvacet. „To je Linda, moje nastávající,“ představil nám ji a rozplýval se blahem, že Linduška čeká děťátko. Seděla celou dobu zaražená a na otázky odpovídala jen ano – ne. Když odešli, musela jsem to vydýchat.

Druhý den jsem zašla za tátou. „Tati, nezbláznil jsi se? Najít si tak mladou holku, vždyť ta je o spoustu let mladší než já,“ řekla jsem. „Jen o dva Kamilko, je jí dvacet osm.

Zvu vás na svatbu, chceme se vzít příští měsíc, než se jí zvětší bříško, Linduška se chce ještě vejít do svatebních šatů,“ líčil láskyplně. Na otázku, zda to dítě je vůbec jeho, dotčeně pronesl, že není odepsaný, že ještě dokáže fungovat jako chlap.

Na svatbu jsme se Štěpánem šli.P ak přišla další šokující novina. Linda čekala dvojčata. „Tak to ti, táto, přeju plno síly,“ prohlásila jsem.

Probdělé noci a hádky

Narodili se Kristýnka a Davídek. Táta vypadal stále unaveněji, dvojčata dávala zabrat Lindě i jemu. Navíc otec chodil ještě do práce. Když děti povyrostly, měl co dělat, aby jim venku stačil.

Jeho žena se vrátila do zaměstnání, a tak musel po své práci pro ně do školky. Když jsem mu večer volala, řekla Linda, že už spí. Nejhorší bylo, že se s mladou ženou nemohl na výchově potomků dohodnout. Linda by jim všechno dovolila, on je brzdil.

„Nevím, jak jsi kdysi vychovával dceru ty, ale dneska se děti vychovávají jinak,“ vyčítala mu rezolutně manželka. U nás si pak táta stěžoval, že děti neposlouchají.

V sedmi letech už měli ne zrovna levné mobily, bavilo je si na nich neustále hrát, když táta řekl, ať jdou raději ven a nechají je doma, Linda ho okřikla, že jiné děti si s mobilem hrají taky. Takže začaly hádky ohledně výchovy.

Linda jim koupila, na co ukázaly, táta je učil skromnosti, spíše se snažil, ale moc se mu to nedařilo. Neshody mezi ním a manželkou se stupňovaly. Nakonec mu řekla, že dnešní moderní době nerozumí. Jednou si táta u nás stěžoval.

Když bylo dvojčatům deset let, táta se svěřil, že se mu doneslo, že Linda se byla někde bavit s kamarádkou a od té doby si pořád s někým píše. Pak ji údajně ta kámoška pozvala na chatu, jeho žena tam ale nebyla jenom s ní.

Táta chodil k nám a stěžoval si, že si s Lindou přestává rozumět. „Co si, tati, očekával od ženské o třicet let mladší? Tobě je skoro sedmdesát, jí čtyřicet, to je jiný způsob života, jiné myšlení,“ řekla jsem mu.

Řekl, že vždycky odsuzoval lézt někomu do mobilu, mailu nebo ho šmírovat, ale tentokrát to udělal a zjistil, že manželka mu je nevěrná. Nakonec to přiznala, chtěla rozvod a prý začít nový život. Ohledně dětí se domluvili na střídavé péči.

Kristýna a David měli být kaž­dý druhý týden u táty. Vyrostli z nich pěkně drzí spratci.

Nic po sobě neuklidili, doma to po nich Linda nechtěla, u otce si sedli s mobily na gauč, a když řekl, že se půjde ven, prohlásili, že se jim nechce a že máma je nikam nenutí.

Malí spratkové

Věčně si říkali o peníze. Když měli jít večer spát, řekli, že můžou koukat na televizi, dokud u ní neusnou. Linda jim ji koupila do jejich pokoje. Nakonec řekli, že je táta omezuje a že k němu už nechtějí.

Exmanželka mu řekla, ať se nediví, když on je z pravěku. To mě ale pěkně dohřálo. „Že jsi o něho měla takový zájem, když je tak nemoderní a z „pravěku“, jak tvrdíš,“ pustila jsem se do macechy. Pohádaly jsme se, už se nestýkáme.

Děti chodí za tátou jen zřídka, většinou, když něco potřebují. Dlouho ještě v důchodu pracoval, prý aby jim mohl něco jednou dát. Na známost k sobě rovnou už rezignoval.

Kamila (55), severní Čechy