Moje kamarádka mi moc dobře poradila. Jsem ráda, že jsem ji nakonec poslechla a přestala se bát. Každé zlo má být po zásluze potrestáno.
Dnes už zas klidně chodím domů a nebojím se. Ale není tomu tak dávno, co se mi domů vůbec chodit nechtělo. Bála jsem se, že tam na mě bude zase číhat soused. Bála jsem se, co po mně zase bude chtít.
Začalo to přátelsky
Jaroslav byl můj soused teprve několik dní, když jsme se potkali na chodbě. Představil se mi, potřásl rukou a já mu popřála, ať se mu u nás v domě dobře bydlí. Pak jsme se občas potkávali, prohodili pár slov.
Jeho jakoby letmé doteky mi nikdy nepřišly ničím nápadné nebo snad obtěžující. Měla jsem být opatrnější. Už kvůli těm jeho neustálým pochvalám, jak jsem hezká, jakou mám skvělou postavu.
Neuvěřitelný šok
Jednou Jaroslav zazvonil u mých dveří, jestli nemám strouhanku, že ji zapomněl koupit a chce si obalit řízek. Najednou stál za mnou v kuchyni, pevně mě chytil, otočil k sobě a začal líbat. Podařilo se mi ho odstrčit. Třásla jsem se a byla jsem v šoku.
Začal se moc omlouvat a přísahal, že už to nikdy nebude opakovat. Uvěřila jsem mu a brala to na lehkou váhu.
Byla to především moje velká chyba
Dnes nechápu, že jsem byla tak hloupá a znovu mu otevřela dveře. Vešel dovnitř celkem v klidu. Pak mě ale chytil a tentokrát už nepustil. Znásilnil mě v mé vlastní posteli. Pod pohrůžkou dalšího násilí mi řekl, ať se o tom nikomu nezmiňuju.
Stejně by mi prý nikdo v mém věku a s mým vzhledem neuvěřil, že to nebylo dobrovolné, že jsem si o to neřekla.
Dostala jsem hrozný strach. Jsem sama, rozvedená, bezdětná. Neměla bych nikde zastání. I když je to možná nepochopitelné, byla jsem ochromená strachem a mlčela.
Mlčela jsem i tehdy, když mě Jaroslav zatáhl k sobě domů, když mě znásilnil ve výtahu, který úmyslně zastavil mezi patry.
Pouštěla jsem ho k sobě domů, kde on si užíval, zatímco já tiše trpěla. Říkal, že jestli jen ceknu, dostanu co proto a ještě o mně rozhlásí, že jsem děvka, která dá ráda každému.Bylo mi strašně. Hrozně jsem se styděla, ale bála jsem se cokoli dělat.
Přišla záchrana
Trvalo to skoro rok. Moje jediná skutečná kamarádka se začala zajímat, co se se mnou děje, že jsem taková bez života, pohublá, ustaraná. Styděla jsem se jí něco říct. Ale ona to nakonec částečně pochopila sama.
A když na mě udeřila přímou otázkou, nakonec jsem jí všechno řekla a pak i podala oznámení na policii. Ukázalo se, že Jaroslav měl s obtěžováním žen problémy i dřív. Policisté uvěřili všemu, co se mi stalo. Mluvit o tom bylo zprvu strašně obtížné. Pak ale přišla obrovská úleva.
Už se bát nemusím
Našla jsem i další řešení. Podařilo se mi vyměnit byt v úplně jiné části města. Byt bez vzpomínek a šílených sousedů. Potřebuji ještě hodně času, než se se vším vyrovnám. Nechápu, jak jsem mohla tak podlehnout vyhrožování a vydírání. Naštěstí mám svoji věrnou kamarádku, která mě zachránila.
Tereza V. (66), České Budějovice
