Libor byl hezký chlap, kterého jsem si vzala ve dvaadvaceti letech. Živil se jako fotograf. Kvůli jeho umělecké duši to s ním nebylo vůbec jednoduché.
Trpěl nutkavou potřebou neustálé svobody, a to i přesto, že mi dal před řadou svědků vážný slib. Že bude milovat jen mě, v dobrém i zlém, na věky věků. Tři roky po svatbě jsem otěhotněla a čekala naše první dítě, syna Jana.
V sedmém měsíci těhotenství jsem se cítila jako almara, která se sotva pohne, a potřebovala jsem něžnou lásku svého milovaného.
On ji však rozdával o pět let mladší studentce, která z něho byla celá paf. Přemýšlela jsem, že ho opustím, ale kam bych šla s tak malým miminkem… Skousla jsem to a předstírala, že nic nevidím. Netrvalo to dlouho a studentku vystřídala právnička, sekretářka i kadeřnice.
Děti odešly a já zůstala sama
Když byly synovi tři roky, otěhotněla jsem podruhé. Lékař mi sdělil, že tentokrát to bude holčička. Ze srdce jsem si přála, aby se sebou nikdy nenechala zametat a neskončila jako já, v ošklivém kolotoči nefungujícího manželství. Manžela a jeho románky jsem přesunula na vedlejší kolej.
Děti rostly jako z vody. Ani jsem se nenadála a už byly plnoleté. Postupně se odstěhovaly z domova a já zůstala s Liborem sama. Vídala jsem ho málo. Často přespával u svých milenek a mně tvrdil, že odjel navštívit rodiče nebo že je zavalený prací. Zahalila mě osamělost a pocit zbytečnosti.
Po nějaké době jsem sebrala odvahu a ve svých čtyřiceti letech jsem ho opustila. Žádost o rozvod nečekal ani v nejmenším. Nechápavě zíral na kus papíru a donekonečna se ptal, co mě k tomu nutí. „Vždyť je nám spolu tak hezky,“ tvrdil neustále.
Vysvětlovat nebylo co a jemu muselo mé odmítavé zavrtění hlavou stačit, aby pochopil, že má přestat naléhat.
Nový začátek
Děti mě podpořily a pomohly mi z domu odstěhovat veškerý nábytek a doplňky. Baráček s pár přilehlými jabloněmi vystřídala malá garsonka, ale já ničeho nelitovala. Bylo to lepší! Konečně jsem se mohla pořádně nadechnout.
Manžel mě pár měsíců přemlouval, ať se k němu vrátím, ale nakonec rozvod podepsal, a dokonce mi přenechal nějaké peníze.
Začínala pro mě nová etapa a já doufala, že bude lepší než ta předešlá. Abych se uživila, musela jsem si najít práci. K mému štěstí mě téměř okamžitě vzali v jedné zubní ordinaci jako recepční. Příjemné prostředí, skvělí lékaři i zajímaví klienti. Byla jsem nadmíru spokojená.
První rande
Když mě jeden z našich pacientů pozval na kávu, cítila jsem, že můj život získává nový směr. Jmenoval se Tonda a byl to sympatický, elegantní muž okolo padesátky. Měl vybrané způsoby, energické vystupování a hezkou tvář.
První rande proběhlo trochu rozpačitě, ale jeho to neodradilo. Ani ne za týden jsme už seděli u společného oběda a probírali naše životy.
Byl rozvedený, měl tři děti a pracoval jako obchodní ředitel jedné menší stavební společnosti. Líbil se mi a snad každou noc se mi o něm zdálo. Po pár týdnech mě políbil a dá se říct, že se ode mě od té doby nehnul ani na krok.
Několikrát denně mi zapípal telefon s novou přijatou zprávou. Dvořil se mi a já mu každým dnem podléhala víc a víc.
Jsem pro něj vším
Po roce jsme se k sobě nastěhovali a žijeme spolu už tři roky. Moje děti v něm našly spolehlivý mužský vzor, kterým pro ně Libor nikdy nebyl. A já jeho tři holčičky miluji, jako by byly mé vlastní.
Přestože se zdálo, že zestárnu jako osamělá žena s partnerem, který nestojí za nic, nestalo se tak. Můj domov vyplňuje tolik lásky. Tonda mi úspěšně vynahrazuje těch několik ztracených a osamělých let.
Dana K. (54), Opava