Před lety vyhnal můj syn vnučku z domu. Loni na vánoční svátky přijela za mnou s kočárkem. Tajně, aby se to její otec nedozvěděl.
Děti miluju, a asi jako každý rodič, jsem si přála páreček. Osud ale chtěl, aby i druhé dítě byl kluk. S mužem jsme vychovali dva syny a moje naděje na krásnou princeznu se upřely k vnoučatům. Osud mé prosby nakonec vyslyšel.
Hned první vnouče byla Kristýna. Zamilovala jsem si ji, jako by to byla má dcera. Když se syn rozvedl, myslela jsem, že mi to utrhne srdce. Nastěhoval se s novou manželkou do našeho domu a o své děti moc nestál.
Neuvidím ji?
Když Kristýnka ukončila střední školu a bylo jí osmnáct let, stal se zázrak. Nesnášela se s přítelem své matky, náš dům byl velký a v podkroví byl pokojíček, kde mohla bydlet. Když se k nám stěhovala, byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Celé hodiny jsme si dokázaly spolu povídat.
Život se mi rozsvítil. Jenže to nemělo dlouhého trvání. Její spolužačka měla v jedné rakouské restauraci sestru a dostala úžasnou nabídku v tom podniku pracovat, včetně ubytování. Vnučku lákala s sebou. Chápala jsem tu její touhu jít do světa a vydělat si nějaké peníze.
Konečně šťastná!
U svého otce ale narazila. Pro něho, a hlavně jeho ženu, která za celý život nevytáhla z Čech paty, se stala Kristýnka nevděčnou holkou. Jestli do ciziny odejde, už ji otec nechce nikdy vidět… Rozešli se ve zlém.
Dlouhé roky jsem doufala, že se jednou objeví u mých dveří. A to se loňské Vánoce stalo. Syn se svou druhou ženou po Štědrém dni vždycky odjíždí k jejím příbuzným. Krátce po poledni cinkl ten den zvonek. Výjev, který se mi naskytl z okna, byl jako z románu.
Byla to Kristýnka! A před sebou měla kočárek. Tak jsme si s vnučkou padly do náruče a já se mohla potěšit z pravnoučka. Letos opět přijde. Po Štědrém dni, až syn s manželkou odjedou.
Marie (81), Říčany