Domů     Z nedorozumění byla láska…
Z nedorozumění byla láska…
5 minut čtení

Neustále jsem přemýšlela, co se v našem vztahu s Lukášem pokazilo. To jsem ale ještě netušila, jak nadcházející páteční večer změní můj život.

Byl čtvrtek odpoledne, když mi zazvonil telefon. „Ahoj zlatíčko, co děláš zítra večer?“ zeptala se kamarádka Denisa, jakmile jsem přijala hovor. „Asi si pustím v televizi nějakou romantiku,“ odpověděla jsem otráveně.

„A budeš zase přemýšlet nad tím, proč tě Lukáš nechal, co?“ rýpla si. Musím přiznat, že to bylo oprávněně.

Lukáš mi před půl rokem poslal textovou zprávu, že se se mnou rozchází. Zbabělec jeden! Po roce chození mi to mohl říct alespoň osobně. Ale i tak mě to dost vzalo, protože jsem ho milovala. „Jsi tam ještě?“ „Jo, jenom jsem se na chvíli zamyslela,“ zamumlala jsem.

„Je čas, abys zase začala znovu žít. A na zítra se objevila úžasná příležitost. V naší vesnici je myslivecká taneční zábava. Přespat pak můžeš u mě. Vyzvednu tě v sedm před barákem. A vezmi si na sebe něco hezkého, bude tam spousta pěkných kluků.“

Když jsem se v pátek odpoledne chystala, přistihla jsem se u toho, že se po dlouhé době zase na něco těším. Oblékla jsem si krátké přiléhavé fialové šaty na ramínkách, na oči nanesla trochu stejnobarevných stínů a udělala si černé linky.

Vlasy jsem nechala rozpuštěné. Když jsem se podívala do zrcadla, měla jsem opravdu dobrý pocit. Už se na mě nedívala smutná holka s kruhy pod očima oblečená ve volném triku a vytahaných teplácích, ale přitažlivá kočka, která chce zase zažít něco nového.

Pohledný myslivec

Denisa mě vyzvedla přesně tak, jak slíbila. Když jsem nastoupila do auta, zůstala na mě civět s otevřenou pusou. „Tobě to tedy sluší!“ pochválila můj vzhled. Když jsme dorazily do místní sokolovny chvíli po osmé, zábava byla už v plném proudu.

Dostaly jsme místa hned u parketu. Denisa šla koupit pití a já jsem se zatím rozhlížela kolem. U vedlejšího stolu seděl mladý, sympatický myslivec a občas mi přišlo, že ke mně vysílá uhrančivé pohledy.

Za chvíli se Denisa vrátila se dvěma sklenkami vína a navrhla, abychom zkusily štěstí v tombole.

Lístek do tomboly

„Vždyť tam jsou samá zvířata! Divočáci, zajíci, bažanti a kachny. Co budeme dělat, když vyhrajeme?“ snažila jsem se ji přesvědčit, že i když má obyčejně úžasné nápady, tenhle moc dobrý není. „Spočítala jsem, že každá třetí cena je zvíře. Dají se vyhrát i kalendáře, povlečení nebo nádobí!“

Denise jsem viděla v očích tolik nadšení, že jsem to nakonec vzdala. „Dobře, koupíme jeden lístek a uvidíme,“ souhlasila jsem. „To bude určitě divočák,“ usmíval se na nás myslivec prodávající tombolu. Denisa rozbalila ruličku papíru a z ní vykoukl lístek.

„Takže jsme něco vyhrály. Super,“ radovala se a odběhla zjistit, jaká výhra se za lístkem skrývá.

Co si počneme s kachnou?

Zanedlouho přišla a smála se od ucha k uchu. „Co jsme vyhrály?“ „Kachnu!“ vykřikla nadšením. „Co budeme dělat s kachnou?“ zděsila jsem se. „Asi ji někomu dáme.“ „Někoho vyhlídni a dojdi za ním,“ přesvědčovala jsem kamarádku. „Proč já?

Já přítele už mám, ale ty se potřebuješ s někým seznámit.“ „Dobře, já to zkusím,“ rezignovala jsem.

Ostudou bych se propadla

U vedlejšího stolu právě seděl osamocený myslivec a opět se na mě hezky díval. Sebrala jsem tedy všechnu kuráž a došla k němu. „Dobrý večer,“ pozdravila jsem. „Nechcete kachnu?“ šla jsem hned k věci a vzápětí jsem si uvědomila, jak hloupě to muselo znít.

Mladý muž se na mě nechápavě podíval a potom ucedil: „Copak vypadám, jako bych chtěl kachnu?“ Zarazila jsem se a znovu si ho pořádně prohlédla: kalhoty, sako, kravata, vše v tmavě zelené. „Myslela jsem, že jste myslivec,“ vypadlo ze mě. „Děláte si srandu, ne? Vypadám snad jako myslivec?“ obořil se na mě a lidé kolem se začali smát.

„Promiňte,“ vysoukala jsem ze sebe a vrátila se zpátky k Denise. „Nikoho dalšího už se neptám,“ vybuchla jsem. „Radši tu blbou kachnu nechám ve prospěch pořadatelů.“ Denisa, která celou scénku pozorovala, se musela hodně držet, aby se mi nesmála. „Neboj se, u jiného stolu to určitě vyjde,“ uklidňovala mě.

„Jak jsem říkala, nikoho jiného se už neptám,“ zdůraznila jsem a napila se vína. Vzápětí se nade mnou ozvalo: „Slečno, moc se omlouvám, že jsem byl na vás tak nevrlý, ale opravdu jste mě zaskočila.

Věnovala byste mi, prosím, jeden tanec?“ Udiveně jsem zvedla oči a uviděla „svého myslivce“.

Historka o seznámení

A jak to s kachnou a mým „myslivcem“ Pavlem dopadlo? Pavel si kachnu nakonec vzal a za pár dní mě pozval k sobě domů na večeři. Když jsem ochutnávala výtečnou pečenou kachničku, žasla jsem nad tím, jak je Pavel šikovný.

A když se pak po večeři zeptal, jestli bych s ním chtěla chodit, místo odpovědi jsem ho vášnivě políbila. Od našeho seznámení už sice uplynulo dost času, ale naši kamarádi tuto historku pořád rádi poslouchají.

Iva N. (50), Znojmo

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která