Znaly jsme se od školky a v dospělosti spolu začaly podnikat. Po dlouhých letech jsme se pohádaly a já jí tehdy strašně ublížila.
Otevřely jsme si hned po sametové revoluci kosmetický salon u nás na sídlišti. Dvě šikovné holky, které uměly stříhat, česat, líčit, zvládaly manikúru i pedikúru. Do podniku jsme vložily své úspory, a náš salon začal rychle vydělávat. Měly jsme v plánu, že budeme pracovat, dokud to půjde.
Jenže pak se po dvaceti letech společné, krásné práce něco změnilo. Ivana začala být podmračená, do práce chodila pozdě a občas z ní táhlo víno. Jako kamarádka jsem se z ní pokoušela dostat, co se děje, ale ona se na mě utrhovala.
Na ostří nože
Až na mě jednoho rána spustila: „Chci ve firmě skončit, chci, abys mě vyplatila!“ Zůstala jsem jako opařená. Naše podnikání nám sice vynášelo, ale tolik peněz, abych ji mohla vyplatit, jsem neměla.
„Ty ses snad zbláznila! Kvůli tomu, že piješ, chceš zničit to, co jsme budovaly celé roky? Ty nejsi žádná kamarádka. Stala se z tebe normální mrcha, podrazák!“ křičela jsem na ni.
Emoce nás pohltily
Nakonec jsem řekla, že jí ty peníze dám, ať se s nimi udáví, ale za to, jak se zachovala, jí přijdu jednou plivnout na hrob. „To klidně můžeš!“ práskla za sebou Ivana dveřmi. Doma jsem vychladla a doufala, že to druhý den nějak srovnáme. Jenže ráno Ivana nedorazila.
Až odpoledne zavolala její dcera, že je máma v nemocnici… Ivana měla rakovinu. Ani její rodina o ničem nevěděla, nikomu to neřekla. Ale toužila, než umře, zabezpečit rodinu. Proto po mně ty peníze chtěla.
Dlouho do noci mi v uších znělo, jak jsem na ni zle křičela, že jí přijdu plivnout na hrob. Chodila jsem za Ivanou do nemocnice každý den a byla jsem šťastná, když to své těžké období nakonec překonala. Dnes už jsme zase obě v našem salonu.
Lenka (69), Jihlava
