Vzpomínky na mé dětství pro mě byly jako z pohádky. Všechno to byla ale jen přetvářka a klam.

Jako malá holčička jsem nevnímala hádky rodičů. Až jednou mi maminka sdělila, ať si sbalím věci. Bylo to jak v akční scéně z filmu. Otec nebyl doma, přijelo auto a my jsme do něj ve spěchu nastoupily.

Seděla jsem na zadní sedačce a vzhlížela k našemu královskému hradu, který se vzdaloval. Nechápala jsem, proč se to děje. Bydlely jsme pak s matkou v městském bytě na sídlišti. Život mezi tamějšími dětmi se mi zdál šílený.

Nerozuměla jsem, proč nemůžu vidět tatínka. Celý život jsem o tátovi snila a byla na matku naštvaná, že mi ho vzala. Nikdy mi neřekla, co bylo důvodem jejich rozchodu. Nesnášela jsem ji za to a kladla vinu jí. Jakmile mi bylo osmnáct, odstěhovala jsem a nechala ji samotnou.

Raději sama

Měla jsem dobrou práci, byt a nejúžasnější bylo, že jsem našla otce Byla jsem nadšená a rozhodla se ho překvapit. Ani na chvíli jsem nezapochybovala o tom, že bude šťastný, až mě uvidí. Když jsem dorazila na jeho novou adresu, nestačila jsem se divit. Byl to palác.

Přede mnou stála obrovská vila s nádherným plotem a velkými vraty. Za nimi se pyšnila obrovská zahrada, v pozadí modře zářil bazén a vstupní cestu ke dveřím domu zdobila alej stromů. Představovala jsem si, jak šťastný táta bude, až mě uvidí. Nesla jsem se hrdě jako páv a těšila se.

Týraná?

Dveře mi otevřela strhaná žena, s kruhy pod očima. Hospodyně? Kdo by se dokázal sám starat o takový dům? Řekla jsem, že mám s pánem domu sjednanou důležitou pracovní schůzku. Paní byla slušná a milá, i když smutná. Nabídla mi čaj. Jen jsem mlčela a prohlížela si ten skvostný interiér.

Optala jsem se, kdy pán dorazí a ona nervózně odpověděla, že každou chvíli. Chtěla jsem se upravit, a tak jsem se zeptala, kde mají toaletu. Stála jsem v koupelně a prohlížela se hrdě v zrcadle. Z ničeho nic jsem uslyšela ránu dveří a mužský křik.

Polekala jsem se. Vypadalo to jako přepadení. Ozvalo se několik ran. Srdce se mi najednou rozbušilo. Můj strach vyvolal divný pocit – jako bych takovou situaci už kdysi zažila, jako bych si na něco vzpomněla?

Už ho nechci

Rozrazila jsem dveře. To, co jsem viděla, bylo děsivé. Bezbranná uklízečka ležela na zemi, nezmohla se na nic než hysterický pláč a nad ní stál muž, který byl zaskočený mojí přítomnosti. Upřeně jsem se mu podívala do očí. Poznala jsem ho. Byl to můj otec.

Otočila jsem se a utekla. Neváhala jsem ale ani chvíli, a  vše nahlásila policii. Ta strhaná ustrašená žena, kterou jsem považovala za uklízečku, byla jeho manželka a můj otec tyran, který byl na venek úspěšný, bohatý podnikatel.

Najednou jsem si vzpomněla na to, co můj mozek vytěsnil z paměti. Se studem jsem se vrátila k matce a beze slov jí objala. Vyprávěla mi, jak ji otec bil. Zavírala mě do koupelny, aby mi nic nemohl udělat.

Museli jsme se schovávat na sídlišti, kde žila máma ve strachu, že nás otec najde.

Iveta (56), Plzeň