Zapomněla jsem, že je Valpuržina noc a temné síly mají moc. Když jsem se vracela od dcery pozdě v noci, zvedl se prudký vítr a odnášel si mě.

Musím přiznat, že moc nesleduji ani pranostiky, ani úplňky ani nějaké magické noci. Proto mi také před lety uniklo, že je Valpuržina noc. Čas, kdy nabývají čarodějné síly na své moci. Byla jsem racionální člověk a těmto věcem jsem se obvykle od srdce smála.

Po práci jsem tehdy běžela rovnou za dcerou, potřebovala pohlídat děti. U milovaných vnoučků jsem se zdržela a domů vyrazila už za tmy, bylo jedenáct. Dcera mi sice nabídla, ať přespím, já ale chtěla raději do své postele.

Záhadný vítr

Bylo jedenáct, kráčela jsem liduprázdnými ulicemi, přímo ke svému domu. A právě tehdy se stalo něco tak podivného, co si nedokážu vysvětlit jinak, než tím, že mě obklopily neviditelné síly. Začalo mi pískat v uších a všechno se rozmlžilo.

Byl to šílený zvuk. Jak jsem se zastavila, začal sílit. Najednou tu byl vítr a začal mě obtáčet. Dostala jsem se do nějakého víru, jako by kolem mě létaly neviditelné bytosti a postrkávaly mě směrem do kopce, kolem kterého jsem šla.

Věděla jsem, že ve středověku na něm stávala šibenice a staré ženy v naší vesnici se tomu místu obloukem vyhýbaly. Říkaly mu šibeniční vrch a prý na něm pořádaly čarodějnice své reje.

Už mě měly v kole

Byla jsem jako v mrákotách. Dokonce se mi zdálo, že slyším nějaké šeptající hlasy. Co to je? Zděsila jsem se. Ačkoli jsem se vzpírala, co to jen šlo, jen stěží jsem se chytala keřů, stromů.

Čím více jsem odolávala, tím více jsem měla dojem, že slyším skřehotat ženské hlasy:

„Duše s námi odletí, tělo bude obětí!“ Na samý vrchol scházelo už málo, když tu mě kdosi chytil za ruku. Křečovitě jsem se chytla a koukám – náš hajný! „Vem si to!“ křikl na mě. Za výstřih mi strčil nějakou bylinu.

Najednou jsem mohla zase dýchat, vír mě pustil ze svého vězení a já dopadla na zem.

Hajný mi pomohl na nohy a povídá: „Báby jedny! Nedají si pokoj, není rok, abych tu někoho nezachránil!“ Až doma jsem si kouzelnou bylinku prohlédla. Bylo to kvetoucí kapradí, které, jak jsem se od hajného dozvěděla, chrání před magií a čarodějnicemi. A tehdy zachránilo i mne.

Alice (61), Domažlice