Vždycky jsme v rodině drželi spolu a pomáhali si. Synova firma byla rodinná a prosperovala – ovšem jen do té chvíle, než zaměstnal bratra své ženy.

Můj syn Jirka měl vždycky obchodní talent. Když si založil firmu, já k němu nastoupila jako sekretářka, táta byl poradce, měl celoživotní zkušenosti. Fungovalo to úžasně, zakázky se hrnuly. Když se Jirka oženil, zaměstnal ve firmě i svou manželku Andreu.

Přicházelo víc a víc objednávek a s nimi i peníze, které jsme ale neměli možnost pořádně užít. Jet na dovolenou společně nešlo. A pak prodělal manžel infarkt a já se o něho musela starat.

„Takhle to dál nejde,“ řekla ten rok snacha Jirkovi po návratu z Thajska, kde byla jen s dětmi. „Bylo to krásné, děti se ale pořád ptaly, proč s námi tatínek není! Měli bychom si přibrat zaměstnance.“ Syn souhlasil.

Překvapení v bance

A pomohla náhoda. Andrey bratr skončil ve firmě v Praze. Měl ekonomku! „Bylo by to v rodině, aspoň bychom se nemuseli zabývat tím, komu můžeme věřit.“ radovali jsme se.V prvních měsících to byla úleva.

Bylo vidět, že snachy bratr Jakub má zkušenosti, protože navrhl různé nové postupy a změny, které byly efektivní a šetřily čas. Po čtyřech měsících jsme v klidu odjeli – já, manžel a náš syn s rodinou na společnou dovolenou po šestnácti letech. Když jsme se ale vrátili, čekalo nás překvapení.

Syn šel do banky vyřídit nějaké převody. Tam mu ale řekli, že nemá dostatečnou hotovost. „Předevčírem váš finanční ředitel převáděl posledních tři sta tisíc, prý do něčeho investujete,“ řekla mu úřednice. Jirka se připotácel domů.

S Andreou seděli u stolu a opakovali stále dokola: „Přece by nás brácha neokradl! “ Okradl. Stačily dva týdny na dovolené, aby si ještě navíc vyžádal od stálých klientů různé zálohy. Ti mu věřili, protože synova firma je solidní!

Vylákal z nich téměř tři miliony. Jakub měl nedostupný telefon a odjel mimo republiku. Jeho rodiče nevěřili, že by brácha okradl švagra a svou sestru. Jirka nakonec podal na švagra trestní oznámení.

Jakub se ale doslova vytratil ze světa, policie vypátrala, že synovy peníze skončily na nějakých účtech až v Jižní Americe. Minulé dva roky byly kruté. Syn to překonal za pomoci úvěru a zákazníky naštěstí neztratil. Inu, v každé rodině se najde nějaký šmejd! Teď už to víme!

Jarmila (64), Děčín