Domů     První láska přinesla velké štěstí i velké zklamání
První láska přinesla velké štěstí i velké zklamání
3 minuty čtení

Během našich dostaveníček neřekl Milan jediné slovo, jenom ahoj nebo čau. Říkala jsem si, že bych ho měla nějak rozmluvit.

Kdykoli se někdo zeptal: Hele, s kým ty vlastně chodíš, nadechla jsem se, spokojeně usmála a zřetelně a nahlas odpověděla: „No přece s Milanem!“ Ve skutečnosti jsem měla hlavu plnou starostí. Ví to vůbec Milan? Bylo nám patnáct.

Bydlel v sousední ulici, v té, co byla plná urostlých lip, ale nejmenovala se Lípová ani Pod Lipami, jmenovala se Rumunská. Schválně jsem tudy chodila nakupovat, i když bych to měla o dost kratší ulicí Sovětské armády.

Jenže já raději courala Rumunskou a významně čučela skrz plaňky Milanovi do zahrady, a on si toho všiml.

Rudé uši

Stával v brance, někdy se ke mně přidal a šel kousek se mnou. Řekl jenom čau, pak už bylo ticho. Myslela jsem si, že by mě měl bavit, povídat něco zajímavého, ale asi by stačilo, kdyby řekl cokoli.

Ticho začínalo být po několika minutách natolik alarmující, že mi to nedalo a něco jsem plácla, třeba: „Dneska jsem měla k svačině salám a byl normálně celej zelenej.“ On nic. Zčervenal, a když se po zimě přestaly nosit čepice, neušlo mi, že má rudé i uši.

Jakmile jsem si však sáhla na tvář, pochopila jsem, že taky hořím. Byla jsem zamilovaná a nevěděla jsem, co si počít. „No tak mu to řekni,“ radily holky. „Vy jste se zbláznily,“ uzemnila jsem je.

„My spolu mlčíme jako dvě ryby, řekneme si sotva ahoj, nemluvíme ani na téma, že se zvedá vítr a leje jako z konve, a já mu najednou řeknu takovou věc?“ Stále si vedly svou, že ženy jsou dnes moderní, kdepak chudinky, co sedávají v koutě, a když něco chtějí, tak si to prostě vezmou.

Pojď do seníku

„Víš, co jsem řekla Vojtovi?“ chvástala se Beránková. „Normálně jsem mu řekla: Pojď do seníku.“ Polilo mě horko. Sama bych nebyla schopná říct ani pojď do kina. Ale prohlášení Beránkové mě posílilo. Se vztyčenou hlavou jsem se vydala do Rumunské ulice.

Milan stál v brance, za ním takový divný ruch. Nadechla jsem se, ale než jsem ze sebe stačila vysoukat slovíčko, on povídá: „Mám tě rád, Jano.“ Cítila jsem, jak mi rudnou uši. „Tak to je…“ koktala jsem radostí bez sebe, „prima.“

Těžce vzdychl: „Ani ne. My se totiž stěhujeme. Daleko.“ A tak jsem zažila největší štěstí i největší žal najednou. „Budeme si psát,“ drmolila jsem. A to se také stalo. Psali jsme si, ale už jsme se nikdy neviděli.

Jana (63), Třebíč

Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Jak zatočit s chloupky ve tváři
nejsemsama.cz
Jak zatočit s chloupky ve tváři
Znáte to. Naneseme na obličej make-up, a rázem je vidět každý chloupek, který byl předtím sotva znát. Co dělat, abychom se jich zbavily, šetrně, bez podráždění? Depilace, nebo raději epilace? O depilaci se jedná, když odstraňujeme jen viditelnou část chloupků žiletkou či depilačním strojkem, epilací se jich zbavujeme i s kořínky. První způsob je určitě pohodlnější, ale krátkodobé řešení. Jak
Uhlídá si Dyková svého muže?
nasehvezdy.cz
Uhlídá si Dyková svého muže?
Herečka Tatiana Dyková (48) ze seriálu Případy mimořádné Marty měla zřejmě důvod, proč svého muže Vojtěcha Dyka (41) nechtěla pustit do soutěže StarDance. Jeho účast jí totiž dělala od začátku těž
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
historyplus.cz
Polští odbojáři se mstili za vězně z Pawiaku
Pawiak pomstíme! Právě tento nápis zaplaví ke konci roku 1942 varšavské ulice. Polští odbojáři už mají plné zuby toho, jak nacisté zacházejí s vězni v místním žaláři, a rozhodnou se okupantům pustit žilou. Vyšlápnou si na obyčejné bachaře i na tu nejodpornější nacistickou „svini“!   Stavět se začíná v roce 1830 a dokončena je o šest let