Po padesátce jsem skončila sama. Zařadila jsem se po bok žen, které manžel vyměnil za mladší a krásnější model.

S manželovým odchodem jsem se smířila, co ale nesu opravdu těžce, je to, že moje dcery se v exmanželově nové ženě vidí. S Josefem jsme byli sehraná dvojka, alespoň to o nás všichni tvrdili. Měli jsme dobré nápady a odvahu pustit se do podnikání.

Budoucnost se nám zdála růžová. Pak se něco pokazilo.

Vybudovali jsme svůj sen

Můj ex je vyučený kuchař a číšník, zatímco já mám vystudovanou ekonomickou školu. Už na prvním rande se mi svěřil, že by jednou chtěl mít vlastní podnik: „Víš, mám jasnou představu, jak bych chtěl vařit! Nebaví mě dělat, co mi druzí nařídí, tím spíš, že vím, že hosty šidí!“

Byl tak zapálený, že nadšením nakazil i mě. Vzali jsme se, našli prostor, zadlužili jsme se a do rekonstrukce jsme se pustili i vlastními silami. Manželův sen byl i mým snem a bylo úžasné sledovat, jak se nám plní.

Po několika letech jsme dokázali z malého podniku vybudovat restauraci, která měla skvělou reputaci a neustále plno.

Vše nám klapalo

Protože jsme byli šťastní, pořídili jsme si i dvě dcery. Byly to krásné roky, měli jsme se rádi, měli jsme se dobře. Jenže pak k nám do podniku nastoupila Dominika, krásná, mladá, dvacetiletá servírka.

Nikdy jsem neměla důvod pochybovat o manželově věrnosti, nikdy jsem přehnaně nežárlila, ale jakmile jsem ji spatřila, a především to, jak se točí kolem mého muže, bylo mi všechno jasné.

Bohužel manžel podlehl, a co hůř, zamiloval se. Já byla příliš hrdá na to, abych dokázala jeho nevěru skousnout. Možná by si užil a vrátil se k nám, ale bylo mi jasné, že naše manželství by bylo navždy poznamenané. Už bych mu nedokázala věřit.

Požádala jsem o rozvod

Manželovi jsem nechtěla dělat nějaké scény, to jsem neměla zapotřebí. Domluvili jsme se na vypořádání majetku i kontaktu s dcerami. Holky byly v pubertě a mně táhlo na padesát.

Manžel byl volný, zůstal mu podnik, ze kterého mě vyplatil, nechal si chatu a auto, mně a dcerám zůstal náš byt. Manžel si s Dominikou pořídil dům a myslel v něm i na naše holky. Rozhodně jsem neměla v úmyslu bránit dcerám v kontaktu s otcem.

Jemu to vyhovuje

Protože bydlíme nedaleko od sebe, dcery k němu chodily, kdykoliv se jim chtělo. Jejich otec je zbožňuje a skvěle se o ně stará dodnes. A já žárlím. Jak jsem na Dominiku nežárlila, že mi ukradla muže, o to víc žárlím, že mi bere dcery.

Moje dcery jsou z ní nadšené, na návštěvy u táty se těší a jsou častěji u nich než u mě. Někdy mě může popadnout vztek. Totálně mě naposledy Josef dorazil: „My už s Dominikou děti neplánujeme! Bohatě nám stačí ty naše dvě!“

Dana D. (53), Brno