Pochopila jsem to už u svého tchána. Byl to chlap plný života, jak ale přestal pracovat, scházel nám před očima. A do toho začal pít…
Když jsme se s manželem brali, byl jeho táta úžasný chlap. Kromě práce měl spoustu koníčků a pořád něco kutil kolem domu. Jednou jsme ale byli u manželových rodičů, a já si všimla, že je tchán nezvykle nemluvný.
„Nabídli mi předčasný důchod nebo rekvalifikaci.“ Snažila jsem se ho přesvědčit, že na učení není nikdy pozdě.
Špatní kamarádi
Tchán opravdu nastoupil do rekvalifikačního kurzu, a udělal ho, ale místo, kam nastoupil, ho nebavilo. Stále častěji se v místní hospůdce scházel s bývalými kolegy, kteří se rozhodli jít do důchodu. A právě oni ho přesvědčili, aby tu práci nakonec vzdal.
Pustil se do oprav domu, více času věnoval vnoučatům, jenže trávil i víc času v hospodě s kamarády. Netrvalo dlouho a začal ve všem polevovat. Zato u půllitru byl čím dál častěji.
Při našich návštěvách byl často ospalý, když něco vyprávěl, opakoval se a občas říkal nesmysly.
Tchyně se ho snažila přesvědčit, že by neměl tolik pít. Tchán se ale prostě necítí v důchodu dobře a hospoda pro něj byla únik. Tak tomu bylo tři roky, až ho jednoho dne odvezla záchranka.
Dostal strach
Tchán prodělal záchvat epilepsie, který byl vyvolán alkoholem. Ta lékařská zpráva s tchánem pěkně zacvičila. Strach udělal své. Najednou se sklenice nedotkl. A pak byl náš děda zase bystřejší a víc se zajímal, co se kolem něj děje. Našel si dokonce přivýdělek a povinnost a režim mu vrátily zase chuť do života.
Naše děti se zase těšily na návštěvy u dědy a u babičky. Pokud jde o chození do hospody, tchán s ním úplně neskončil, konec konců, má tam dost kamarádů. Ale dá si jedno pivečko a pak už jen nějakou tu malinovku. Musela to pro něj být krutá lekce, ale ta zkušenost mu prospěla.
Ludmila (52), Prachatice