Kolega z práce si hrál na mého nadřízeného. Stále mě poučoval a nic mu nebylo dost dobré. Jeho kulatiny mi poskytly příležitost k pomstě.
Byl to takový chytrák. O pár let mladší a o milion světelných let chytřejší. Tedy dle svého mínění. Byla jsem pro něho jen hloupou služkou. Nestyděl se chtít ode mě vařit kafe a mýt hrnek. O moje letité zkušenosti nestál. Všechno věděl lépe!
Z oslavy dělal velkou událost
Měla jsem ho dost, ale netroufala jsem se s ním pohádat. Kamarádil se šéfem a taky s ostatními chlapy od nás z práce. Já mohla být ráda, že mě v mém věku někam nepřeložili. Vydávala jsem z centrálního skladu součástky a byla to mužská práce.
Nejen fyzicky náročná, ale taky moc dobře placená. Tak jsem ve svém zájmu mlčela a nechala si všechno líbit. Blížily se kolegovy padesátiny. Dělal kolem toho, jako by byl nějaký král, či co.
Všichni jsme dostali pozvánky se zlatým okrajem a také lístek s nachystaným menu. Prý abychom se měli na co těšit! Kolega dokonce pronajal salonek v místní restauraci.
Obrázek se mi moc líbil
My, jeho kolegové a spolupracovníci, jsme se mu měli složit na nějaký dar. Jako vždy jsem se podvolila. Neprotestovala jsem a do ničeho nemluvila. Hodila jsem do obálky tisícovku a bylo mi celkem jedno, co ostatní vymyslí.
Cestou ze zaměstnání mi padl do očí obrázek vystavený ve výkladní skříni. Prodávaly se tu různé dárkové předměty, třeba sošky, obrázky nebo taková dražší bižuterie. Ten obrázek se mi moc líbil. „Hodil by se mi do obýváku,“ řekla jsem si a vstoupila do prodejny.
Kytička namalovaná hnědým uhlem znázorňovala moji milovanou alpskou protěž. Chráněnou rostlinku bělavé barvy, sametovou, jakoby ochmýřenou. Obdivovala jsem ji kdysi v Tatrách, kde jsme byli s manželem a dětmi na dovolené.
Našla jsem svého Plesnivce
Když jsem obrázek otočila, abych zjistila cenu, musela jsem se začít smát. Na zadní straně byla uvedená nejen cena čtyři sta korun, ale také název obrázku. Plesnivec! Okamžitě jsem měla jasno. Plesnivce daruji kolegovi! V den oslavy jsem se nemohla dočkat.
Konečně se tomu náfukovi pomstím. Nejprve předali kolegové dar za nás všechny. Jakousi urozenou broušenou vázu. Potom přišla řada na mě.
Nečekaný dáreček
Podala jsem hezky zabalený obrázek kolegovi a ten dojatě poděkoval. „To jsem nečekal!“ řekl tentokrát upřímně a já se jen usmála. Hezký obrázek všichni pochválili a já konečně promluvila: „Je to hezká kytička, co? A víte, že ji pojmenovali po tady zde přítomném kolegovi?“
Gábina D. (62), Jihlava
