Když jsem se rozvedla, myslela jsem, že vše zlé je za mnou a čeká mě zbrusu nový a krásný život. To bych ale nesměla spát s mužem své kamarádky.

Ztratila jsem skoro dvacet let s mužem, který za to nestál. Mé manželství bylo naprosto marné. Gustav byl děvkař, lhář a k tomu ještě budižkničemu. Jeho neschopnost i chování jsem tolerovala jen kvůli dětem. Dnes vím, že to byla velká hloupost. Nakonec mi to ale naštěstí došlo a já se rozhodla rozvést.

Byla to neskutečná úleva

Gustav pro mě byl totiž celých těch dvacet let neskutečná přítěž, kterou jsem za sebou dobrovolně táhla. Po rozvodu jsem si udělala ve svém životě pořádný úklid. Jedině tak může člověk začít znovu. Dost mi k tomu pomohla moje práce.

Mám v ní úžasný kolektiv. Za velikou psychickou podporu vděčím i své šéfové. V posledních letech se z nás staly přítelkyně. Není to klasický vztah šéfová versus podřízená.

Po pracovní době jsme spolu chodily na kávičku nebo na něco ostřejšího. Na jednom firemní večírku se mi udělalo špatně. Jiřina se o mě okamžitě postarala. Zvolala manželovi, aby přijel a zavezl mě domů.

Takové souznění!

Do té doby jsem jejího muže neznala. Jen z jejího vyprávění. I když byl o patnáct let starší než já, vypadal fantasticky. A bohužel jsme si hned kápli do noty. Jsem vášnivá milovnice detektivek, a ještě jsem se nebavila s někým, kdo by to měl stejně.

Ta hodina, kterou jsem s Frantou strávila v autě, byla jedna z těch nejlepších za poslední roky. V jeho přítomnosti jsem rychle vystřízlivěla. Když mi od něj za pár dní přišla zpráva, zůstala jsem trochu v šoku. „Vždyť je to manžel mojí šéfové!“ napadlo mě. Chuť a touha znovu se s ním setkat ale byly silnější.

Podlehla jsem

Další setkání na sebe nenechalo dlouho čekat. Ve chvíli, kdy se mě Jiřina zeptala, jestli náhodou nejsem zamilovaná, mi došlo, že je zle. „Gábino, ty nám jen kveteš. Kdo je ten šťastlivec?“ obrátila se na mě.

Slušně jsem se zapotila. Mlžila jsem, co to šlo, abych se neprozradila. Po třech měsících tajných schůzek se mi její manžel svěřil.

„Mám tě moc rád. Jsi jiná než moje žena. Jsi lidská, posloucháš mě. Chtěl bych náš vztah posunout o kousek dál,“ řekl a políbil mě. V hlavě mi svítilo rudé světlo, které říkalo: NE!!! Pak jsem se s ním vyspala!

A teď jen lžu

Jsem mezi dvěma mlýnskými kameny. Miluji Frantu a mám moc ráda Jiřinu, které si moc vážím. Ona mi věří. Včera se mi dokonce svěřila s podezřením, že její manžel někoho má…

Do očí jsem jí tvrdila, že určitě ne. Že je ta nejlepší ženská, co znám. A to si opravdu myslím. Ta špatná jsem já. „Moc ti děkuji, Gábi, jsi opravdu má nejlepší kamarádka,“ objala mě a já chtěla umřít. Nevím teď, co mám dělat dál.

Gabriela Z. (69), Liberec