Přivedl si JI domů, aniž se mě zeptal. Mohla jsem se zbláznit vzteky a žárlivostí. Nakonec si získala i mě, a náš společný život se změnil k lepšímu.
Toho dne, bylo to po téměř dvacetiletém, celkem poklidném, i když dost stereotypním manželství, přišel manžel z práce a doprovázela ho ONA. Vzájemně nás představil a se samozřejmostí jemu vlastní mi sdělil, že ONA bude žít s námi.
Na můj očividný údiv a projev nevole mi sdělil, že ONA nikoho nemá a že on si myslí, že my dvě si budeme rozumět. Nemělo cenu mu tento šílený nápad vymlouvat, a tak jsem si dala alespoň jednu podmínku – a to, že ale spát s námi nebude.
Potom začal náš život ve třech. Mého manžela milovala, ani se s tím netajila. I ke mně se snažila najít cestu, ale já zůstala odměřená a brala jsem ji jako nutné zlo.
Když přišel manžel z práce, vždy ho vřele vítala a mně dala pocítit, že s mými city vůči němu není něco v pořádku.
Opustil nás
Musela jsem se nad sebou zamyslet a po čase jsme ho vítaly již obě, i když její radost z manželova příchodu pokaždé předčila tu moji. Pomalu jsme o jeho přízeň spolu začaly soupeřit.
Jednoho dne manžel oznámil, že se musí na delší dobu služebně vzdálit, a tak jsme zůstaly samy. Časem jsme si na sebe zvykly. Podnikaly jsme spolu denně procházky přírodou a užily jsme si při nich spoustu zábavy.
Díky našim společným chvílím v přírodě jsem si uvědomila, o co jsem předtím přicházela. Velice intenzivně jsem pociťovala proměny přírody v různých ročních obdobích. Má mysl zažívala obrovskou změnu.
Po každé procházce jsem přišla domů duševně čilá, fyzicky příjemně unavená. Zjistila jsem, že bez těchto procházek, které ona také velmi milovala, si to již nedovedu představit.
Staly se mou drogou. Když se manžel vrátil, sdělila jsem mu, jak jsme si to tu bez něj užily a jak mi to prospělo.
Spolu šťastni
Zhubla jsem i o nějaké to kilo. Navrhla jsem mu, aby to zkusil a chodil s námi. Spolu jsme totiž nebyli na procházce již léta. Nyní chodíme ven všichni tři a manžel s NÍ vyvádí, jako malý kluk. Celý život se nám díky NÍ změnil.
Už se ani nehádáme, nemá to totiž ráda a nevoli dává jaksepatří najevo. ONA, která nám pomohla zase najít cestu k sobě, spí již samozřejmě s námi. Bobinu bychom za nic na světě nevyměnili.
Je to totiž psí slečna, kterou manžel našel coby tulačku, vyhublou, špinavou a opuštěnou. On jí poskytl domov, ona nám nesmírnou psí věrnou lásku, která se přenesla i na nás, na náš vztah. Kdoví, zda by naše manželství bez ní bylo tak hezké, jako ho máme nyní.
Irena (74), Příbram