Byla to naše svatební cesta. Těšili jsme se na romantiku v přírodě. Zlaté listí a modrá obloha. Babí léto ale vytáhlo své zuby a drápy.

Když jsme se brali, byli jsme ještě studenti. Oba jsme vyrůstali ve městě, neměli jsme prarodiče, ke kterým bychom jezdili na prázdniny, tak jsme byli typickými městskými dítky. Příroda nám byla vzdálená.

Občas jsme sice vzali batohy a vyrazili na výlet, bylo to ale vždycky v létě, když bylo teplo. Svatba byla skromná, ale vydařená.

Na svatební cestu jsme neměli, byli jsme chudí studenti, strýček s tetou nám dali jako svatební dar týdenní pobyt v malé chatce v Lužických horách.

Babí léto

Stála uprostřed krásné přírody. Moc jsme se těšili. Byl podzim, všechno nádherně zbarvené. Počasí se vydařilo, báječné babí léto! Na cestě k chatce jsme se zastavili v místní hospodě a usadili se na zahrádce. Zlákala nás zelňačka.

Vosy ale byly tak dotěrné, že jsme se museli spasit útěkem do vnitřního prostoru. „To víte,“ povídá hospodský, „Podzim! Jsou agresivní, protože ví, že to mají za pár!“ Vystrašil nás příběhem o tom, jak jsou vosy v tento čas nervózní a útočí bez důvodu.

Podivné dupání

„Jako jeleni, jsou teď v říji, klidně vás napadnou!“ dodal. Přestalo nám chutnat. To už i ostatní štamgasti pochopili, koho mají před sebou, a začali nás strašit historkami o divočácích, před kterými budeme lézt na stromy!

Cestu krásnou podzimní přírodou jsme si neužili. Když jsme za sebou zabouchli dveře chatky, manžel zatopil v kamnech. Jenže i v tom jsme byli začátečníci. Vyčoudili jsme celou chatu, dým se z ní valil.

Byla nám zima a museli jsme větrat i v noci, abychom se zbavili kouře. Oka jsme nezamhouřili. Někdo chodil kolem chaty, hrozně dupal, funěl a mlaskal.

Mysleli jsme, že to jsou divočáci, kteří nám do okna nevlezou, jenže pak manžel přišel s tím, že to je určitě medvěd.

Rodinka

I když v ten čas u nás žádní nežili, posedla nás taková hrůza, že jsme běželi zavřít okno oba. Usnuli jsme vyčerpáním až k ránu. „To byli ježci!“ smáli se nám místní, když jsme jim to druhý den říkali.

„Dejte jim něco k jídlu dál od chaty, a budete mít v noci klid. Měli pravdu. Další noc jsme sledovali za oknem, už v příjemně vytopené chatě, roztomilou ježčí rodinku. Za týden nám bylo dokonce líto, že se vracíme ze svatební cesty domů do města.

Šárka (63), Praha