Byla to dlouho moje noční můra. Ti krásní tvorové se hrdě procházeli zámeckým parkem a běda tomu, kdo jim přišel do cesty.

Jako dítě školou povinné jsem jezdívala z rodné vísky na hodiny houslí do nedalekého městečka. „Liduška“ se nacházela v blízkosti zámečku. A moje cesty na hodiny houslí se občas zdramatizovaly.

V zámeckém parku totiž volně pobíhali pávi, kteří byli chloubou města. Na dospělé si netroufli, na děti ale ano. Nebylo výjimkou, že mě hnali přes park a jakmile jsem se zastavila, štípli mě bolestivě do zadku.

Známá místa

Po škole jsem se odstěhovala, a dlouho se v tomto kraji neukázala. Až jednou přišla chvíle, kdy jsem zatoužila vnoučkům ukázat kraj, v němž jsem vyrůstala. S dojetím jsem procházela místa, která jsem kdysi tak dobře znala.

Bylo to tu jiné, než jsem si pamatovala. Malé městečko se rozrostlo do velkých rozměrů. Když jsme usedali na nádvoří zámečku na zahrádku zdejší cukrárny, musela jsem konstatovat, že nic už tu není tak, jako kdysi.

Pávi útočí

Jen jsem ale tuto větu vyslovila, osud mi okamžitě dokázal, jak se pletu. Jediným přístupem na nádvoří, a tedy i jediným možným východem, napochodovalo dovnitř paví komando. Vpředu se nesl kápo, asi ten největší páv, jakého jsem kdy viděla.

A za ním jeho družina čítající pět dalších kousků. Musím říct, že by to byla krásná podívaná, kdybych nevěděla o temperamentu těchto opeřenců. Jejich cíl byl jasný. Dvě maminky s dětmi okamžitě vyskočily. Pávi se hnali přímo k nim.

Maminky vzaly děti do náruče a běžely s nimi dovnitř cukrárny. Taky jsem na nic nečekala. Řekla jsem vnoučkům, ať si vezmou svoje zmrzlinové poháry a utíkali jsme také dovnitř. Postarší němečtí manželé takové štěstí neměli. Než se nadáli, snědli ptáci všechno, co měli na stole.

Výjimka?

To už ale vyrazil k cukrárně přivolaný správce s koštětem a vyhnal pávy z nádvoří. Přišel se hostům omluvit a já jsem mu vyprávěla své zkušenosti z dětství a ptala se, zda jsou všichni pávi takoví. Říkal, že ne.

Jinde jsou to prý docela mírná zvířata, agresivní jedinci bývají prý výjimkou. Na tomto zámečku však byli pravidlem. Tady se po celé generace mladí pávi asi učili od starých prohánět děti a rabovat v cukrárně.

Nedávno jsem se dozvěděla, že pávi už ze zámeckého parku nadobro zmizeli. Asi majitel uznal, že tak krásnému místu kazí pověst.

Ivana (70), západní Čechy