Domů     Osud mne nikdy nijak nešetřil
Osud mne nikdy nijak nešetřil
5 minut čtení

Když jsem se vdala a porodila syna, plánovala jsem další děti. Místo toho jsem pohřbila muže i s chlapcem.

Bylo mi sotva dvacet, když jsem poprvé ucítila, jak voní opravdové štěstí. Jaro se probouzelo, stromy se zelenaly a já se vdávala.

Byl to ten nejlepší chlap

Můj muž, Jan, měl úsměv, který mě hřál až do morku kostí. Byli jsme mladí, zamilovaní a připadalo nám, že svět nám leží u nohou. O rok později se nám narodil syn Tomáš. Jeho oči byly přesnou kopií těch Janových, hluboké a vřelé.

Moje největší štěstí

Byli jsme rodina. Tři malé světy spojené v jeden. Večer jsme si četli pohádky, o víkendech chodili na výlety a já měla pocit, že život konečně dává smysl. Nikdy mě nenapadlo, že tak křehké štěstí může prasknout jako tenká skořápka.

Měli jsme vlastní svět. Kompaktní jako to vajíčko, kde je štěstí uvnitř. A když se porušilo, vytekly mi potoky slz stejně, jako by se vylil ten žloutek s bílkem.

Ticho po té strašné bouři

Bylo to v listopadu. Pršelo a já je oba vyprovázela jen s rychlou pusou na rozloučenou. Jan vezl Tomáška k babičce. Nevrátili se. Potkali kamion. Prý byli mrtví na místě. Prý necítili bolest. Prý to bylo rychlé. Prý, prý, prý…

Jakoby ty fráze mohly zmírnit tu černotu, která mě pohltila. Najednou jsem neměla rodinu, kterou jsem budovala. Nikdy si neuvědomíte křehkost samozřejmosti tak, když vše náhle ztratíte.

Nemohla jsem ani dýchat

Dny se změnily v šedé skvrny. Ticho po smíchu, který před tím vyplňoval můj život, mě dohánělo k šílenství. A šílenství nakonec skutečně přišlo. Nechtěla jsem jíst, spát ani dýchat. Jediné, co jsem cítila, byla bolest, která se zarývala hluboko pod kůži.

Rodiče s mojí sestrou mne nutili jít k psychiatrovi. Po odmítavém záchvatu mne vezla rychlá. Když mě odváželi, říkali, že to bude na chvíli. Ale ta chvíle se protáhla.

Našla jsem světlo v blázinci

Psychiatrická léčebna nevoněla, byla cítit dezinfekcí a unaveným tichem. První týdny jsem nepromluvila ani slovo. Jen jsem seděla u okna a počítala, kolikrát mi před očima proletí  vrána.

Kdo byl Petr?

Pak jsem ho potkala. Petra. Měl v sobě klid. Nesoudil mě. Nespěchal. Sedával vedle mě a vyprávěl mi o svých nočních můrách, o tom, jak ho opustila žena i zdravý rozum. Byli jsme dva polámaní lidé, kteří se snažili najít cestu ven z vlastního stínu.

Začali jsme si rozumět. Smáli jsme se, i když to byl ten zvláštní smích – trochu zoufalý, lehce osvobozující. Když nás propustili, šli jsme ven společně.

Znovu jsem se stala matkou

Nebyla jsem si jistá, jestli chci ještě někdy přivést na svět další dítě. Ale stalo se. Narodila se Klára. Drobná, usměvavá holčička, která měla moje oči a Petrovu citlivost.

Byla jiná než Tomáš, ale přesto jsem v ní cítila ozvěnu jeho smíchu. Nikdy by mne nenapadlo, že se to stane. Že ten krutý osud zasáhne tak bolavě znovu.

Démoni stále s námi

Petr byl dobrý otec, ale časem jsme se začali vzdalovat. Jeho démoni se vraceli a já už neměla sílu zachraňovat dva životy najednou. Rozešli jsme se. Kláře bylo sedm.

Slíbili jsme si, že zůstaneme v kontaktu. Ale on se ztratil. A tak jsme zůstaly dvě. Byla jsem matkou znovu. A tentokrát jsem byla rozhodnutá být silná.

Stín, který neodešel

Klára rostla v nádhernou ženu. Byla bystrá, citlivá, vtipná. Studovala medicínu, chtěla zachraňovat druhé. Měla život před sebou, sny, které ji táhly kupředu. Když jí bylo třicet, začala být unavená. Myslela si, že je to stresem. Byla to leukémie.

Vzpomínám si na ty bílé nemocniční zdi, na její ztrácející se tělo, na pohledy plné bolesti i vzdoru. Bojovala. Statečně. Ale nemoc byla silnější. V posledních dnech už nemluvila. Jen mi stiskla ruku. A pak usnula. Navždy. Zůstala jsem sama. Už jsem se bála někoho mít.

Opuštěné ráno je zničující

Dnes je mi přes sedmdesát. Každé ráno vstávám dřív, než se města probudí. Vařím si slabou kávu a sedím u okna. V bytě je ticho, tak hrozivé ticho, že někdy pouštím rádio jen proto, abych měla důkaz, že ještě existuju. Nemám nikoho.

Přátelé zmizeli, jako by se báli dotknout mé bolesti. Mám jen vzpomínky. Na smích dětí, na doteky mužů, na naději, která se rozpadla.

Pro co mám teď žít?

Často přemýšlím, jestli jsem měla sílu to všechno přežít, nebo jestli mě život jen zapomněl pohřbít. Ale píšu. Píšu tyhle řádky, protože chci, aby někdo věděl, že jsem tady byla. Že jsem milovala, ztratila a přežila.

Možná nejsem hrdinka, ale byla jsem matkou. Milující, zraněnou, zlomenou, ale opravdovou. Možná se ptáte, co tatínek Kláry… Na pohřeb nepřišel. Neměl sílu. Pak mi napsal dopis.

Omlouval se za zbabělost. Že nebyl dobrým manželem a otcem, s Klárou se moc nevídal. A pak nepřišel ani na pohřeb. Za týden mi přišlo parte. Spáchal sebevraždu.

Jitka U. (74), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
epochaplus.cz
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
John Fitzgerald Kennedy triumfuje v prezidentských volbách v listopadu roku 1960. Porazí v nich republikánského rivala Richarda Nixona. K vítězství mu dopomůže přízeň médií. V lednu roku 1961 se John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) zabydluje v Bílém domě i se svojí drahou polovičkou Jacqueline (1929–1994) , která u veřejnosti obzvlášť boduje. Prostí Američané jí říkají láskyplně Jackie. Nová první dáma
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
skutecnepribehy.cz
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Vyzrajte na cestovní horečku!
nejsemsama.cz
Vyzrajte na cestovní horečku!
Změna prostředí, nervozita z dlouhé cesty, studený pot, závratě, zácpa, nebo naopak průjem. Znáte to také? Zkušené bylinářky doporučují zázvorový nápoj. K tomu potřebujete kus zázvorového kořene a jablko. Za pomoci odšťavňovače získáte chutný nápoj. Jestliže vás trápí průjem, rychle se ho zbavíte, když si uvaříte silný černý čaj, do kterého přidáte půl lžičky soli. K zastavení průjmu se
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
enigmaplus.cz
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
Je to takový malý oblíbený „pekelný“ omyl. Ne, Belzebub opravdu není vládce pekla a nejde o ekvivalent Satana či Lucifera. Kde se Belzebub vzal a kdo ho na pekelný trůn vlastně záměrně, či omylem uved
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
historyplus.cz
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
Teprve 19letá Lili Jacobová se rozhlíží po místnosti, kde ještě před nedávnem pobývali příslušníci SS. Snaží se najít něco, co by jí po osvobození tábora Mittelbau-Dora přišlo vhod. Zaujme ji noční stolek, a tak otevře jeho přihrádku. Leží v ní album plné fotografií, na nichž jsou naprosto šokující snímky, které dokazují nacistická zvěrstva ve vyhlazovacím
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
21stoleti.cz
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu. Brzká r
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
nasehvezdy.cz
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
Jak tohle dopadne? Před časem jsme vás informovali, že to velmi jiskří mezi manželem Jitky Čvančarové (47) ze seriálu Doktor Martin, tanečníkem Petrem Čadkem (46), a hvězdou seriálu Marta Tatianou Dyk