Našla jsem skrýš s fotografiemi. Zjistila jsem, že mě s babičkou spojuje symbol draka, který mě zavedl na novou životní cestu.

Když mi zemřela babička, bylo nutné vyklidit její domek. Já si vzala na starost půdu, kam by se rodičům špatně dostávalo. Byla plná prachu a krámů, žádné poklady jsem nenašla.

Až když jsem měla skoro hotovo, všimla jsem si v podlaze pod prknem malé díry. Čekala tam na mě krabice od bot, a nebyla prázdná. Zvědavě jsem do ní nakoukla a našla hromadu starých fotografií.

Krabice s tajemstvím

Babička si zakládala na pečlivě vytvořených fotoalbech, tyhle obrázky byly asi tajné. Jen tak halabala naházené a pečlivě uschované před zraky ostatních. Těšila jsem se, až je pořádně prozkoumám a zjistím, co na nich bylo tak výjimečného.

Před mámou jsem krabici tajila, jistě by mi ji hned zabavila. Doma jsem pak u lampičky žasla nad tím, jaký vedla babička předmanželský život. Stopovala po republice, hrála na kytaru, kouřila a jezdila na motorce.

Já ji znala jako útlocitnou paní, která podávala oběd vždy přesně ve dvanáct hodin a nikdy si nedala ani štamprličku.

Stejný symbol

Na jedné fotce jsem si všimla něčeho zajímavého. Nejenže ji kolem pasu držel neznámý mladík s knírkem, to samo o sobě vyvolávalo dost otázek, neboť se babi dušovala, že děda byl její jediný muž, pak jsem si navíc na jejím levém předloktí všimla obrázku draka.

Úplně stejného mám vytetovaného na zádech já. Ovšem řekla bych, že v babiččině případě byl nakreslený. Pochybuji, že by si stihla tetování odstranit. Draka měla nakresleného i na tričku, stejně jako její přítel.

Začala jsem pátrat

I já jsem dost posedlá draky, to proto mám jednoho přes celá záda. Babička se tehdy proti mému tetování ostře vyhranila, ale jen před mámou. Pak mi šeptem přiznala, že se jí to náhodou moc líbí.

Zaujalo mě, že jsme si s babičkou možná bližší, než jsem si celou dobu myslela. Dost mě mrzí, že jsem to zjistila až po její smrti. Na zadní straně fotky bylo uvedené jméno toho muže, a tak jsem se rozhodla ho vyhledat.

Nečekala jsem úspěch, ale proč to aspoň nezkusit… Nakonec jsem našla ještě něco zajímavějšího. Jeho jméno bylo natolik neobvyklé, že bych víc takových v okolí babiččiny vesnice nečekala.

Objevila jsem toho pána tedy snadno, jenomže nemluvil. Žil v domově s pečovatelskou službou a už jen z vozíčku sledoval dění na zahradě.

Jasné znamení

Bylo mi líto, že se o babi nedozvím žádné novinky či pikantnosti. Za moment ale přišel k dotyčnému mladík, zřejmě jeho vnuk, byl mu totiž celkem podobný. Už jsem chtěla odejít, ale všimla jsem si, že nemá na krytu od telefonu nic jiného než právě draka.

Brala jsem to jako jasné znamení. Oslovila jsem ho, pověděla mu svůj příběh a nakonec náš rozhovor trval ještě dalších několik hodin. Poznala jsem tak skvělého chlapa. Díky, babi!

Kristýna F. (56), Chrudim