Tak už to mezi dětmi bývá. Kluk s nadváhou je často terčem posměchu vrstevníků. Můj vnuk Davídek tak už asi ztratil veškeré sebevědomí.

V našem rodě jsme na tom všichni stejně. Jako děti jsme byli baculatí, dobře živení. Až někdy kolem třináctého roku jsme začali rychle růst a tak nějak jsme se z té tloušťky vytáhli. Nabírat jsme pak začali zase až po padesátce.

Tak to prostě u nás bylo po generace. Nikdy to ale nikdo neřešil, nepamatuji si, že by se mně nebo sestře či bratrovi někdo ze spolužáků posmíval. Asi to ale bylo proto, že jsme vyrůstali na vesnici, a tam byli vždycky lidé jiní.

Bratranci Béďovi z města ve škole říkali Váleček díky tehdy oblíbenému seriálu. On si ale z toho nic nedělal, nebo se alespoň tak tvářil. Když mu bylo patnáct, byl z něho najednou mladík se sportovní postavou, který se holkám moc líbil. Jednou se o něj dokonce na zábavě popraly.

Oplácaný

Můj vnuk David je dnes stejně oplácaný jako jsme byli kdysi my. Dětská lékařka nás nechce vyslyšet, když jí vyprávíme o naší rodinné dispozici, že se to všechno změní s pubertou. Neustále nás šikanuje vařenou brokolicí a vodou z vodovodu.

Učitelka ve škole byla ještě větší zlo. Řekla nám, že bychom v zájmu Davida měli s jeho tloušťkou něco dělat. Šli jsme tedy za ředitelkou a dopadlo to ještě hůř. Vynadala nám, že vnukovi ničíme zdraví špatným životním stylem a přejídáním.

David nakonec přestoupil na jinou školu a zdálo se, že to tam bude lepší, i když mu okamžitě přiřkli přezdívku Hambáč.

Aby si neublížil

Nejhorší na tom všem je, že vnuk z toho má strašné psychické trauma. Bere si to více, než je zdrávo a nemá žádné sebevědomí. Marně ho uklidňujeme, že se to změní. Nechce nám pořádně jíst, trápí se, a už nám dokonce zkolaboval.

Zeť vnuka přihlásil i na bojový sport, David tam ale nechce chodit. Je tam prý všem pro smích. Je nemotorný, říkají mu tam Nemehlo XXL. Dcera už s ním začala chodit dokonce k psychologovi. Nemůžeme se dočkat – ještě dva tři roky, a bude klid! Vyroste z toho, jako se to před lety povedlo nám.

Helena (71), Zlín