Nikdy jsem nebyla u kartářky, nebrala jsem to vážně. Jednou mě na ulici chytla za ruku starší žena, která mi řekla něco důležitého.

Když jsem byla malá, babička často používala tarotové karty. Líbily se mi obrázky na kartách, ale tomu, co z nich babička vyčetla, jsem moc nevěřila. Přišlo mi, že osud nelze vyčíst jen tak z nějakých karet. A už vůbec ne třeba z ruky.

O několik desítek let později jsem však zjistila, že na tom možná něco bude. Tehdy jsem s kamarádkami vyrazila na dámskou jízdu. Hned po práci jsme zakotvily ve vinotéce a povídaly si, co je nového.

Obě už byly vdané a měly děti, to jenom já jsem byla pořád single. Tu a tam jsem sice měla nějakou známost, ale s přibývajícím věkem stoupaly i moje nároky na chlapy. A zatím jsem nepotkala žádného, se kterým bych si dokázala představit svoji budoucnost.

Žena na chodníku

Holky věděly, že mě děti neberou, takže jsme se o rodinách nebavily. Vzpomínaly jsme na naše společné zážitky a hodně jsme se nasmály. Musím říct, že mi bublinky rychle začaly stoupat do hlavy.

Když Petra zavelela, že musíme na vzduch, protože už toho máme dost, byl nejvyšší čas. Nejistě jsme vstaly a vyrazily pryč. Nebylo ještě ani osm hodin, ale už se začínalo šeřit. Kdysi bychom v tuto hodinu začínaly žít, teď jsme pomalu mířily domů.

Než jsme dorazily na tramvajovou zastávku, minuly jsme zanedbanou bezdomovkyni, která seděla na chodníku, kolem sebe měla několik igelitových tašek a něco si mumlala. „Slečno, slečno,“ ozval se najednou cizí hlas. Podívaly jsme se kolem.

Byla to ta bezdomovkyně. „Slečno, něco vám musím říct,“ zopakovala. „Já nejsem slečna,“ ohradila se Petra. „Ne vy, ale vy,“ dodala ta žena a ukázala na mě. Jak je možné, že uhodla, která z nás není vdaná? Zastavila jsem se a koukala na ni.

Ta stará paní se přišourala ke mně a chytla mě za ruku. Opravdu vypadala zanedbaně. Byla jsem tak ohromená a zmatená, že jsem nestihla poodstoupit. Podívala se mi do dlaně a něco si zamumlala.

„Budete mít dítě, ale ne muže. Ale takhle to bude lepší,“ řekla a vrátila se zpátky ke svým igelitkám. Koukla jsem na holky a vzápětí jsme se rozesmály.

Došlo na její slova

To zvláštní setkání jsem hned vypustila z hlavy. Dnes ale na tu starou paní vzpomínám každý den. Došlo totiž na její slova. Na firemním večírku jsem se dala dohromady s kolegou. Byl hezký a milý. Po nějaké době jsem zjistila, že čekám dítě.

Ztropil takovou scénu, že mě totálně vyděsil. Prý jsem coura a tahám se s kdekým. Tehdy se ukázalo, jaký je ve skutečnosti. Řekla jsem mu, že od něj nic nechci.

Přestěhovala jsem se pak k rodičům, kteří mi s malou Lucinkou hrozně moc pomohli. Jejího tátu jsem už nikdy neviděla. A je pravda, že takhle to je lepší.

Tereza B. (51), České Budějovice