Každá máma vaří nejlépe, to je známá věc. Neměla by toho ale zneužívat k tomu, aby manželku svého syna ponižovala. Já své snaše chtěla pomoct.

Moje snacha Alenka je hodná holka. To jsem zjistila hned, jak jsem ji poznala. Na to mají matky nos. Pokud jsou tedy moudré a nechtějí si za každou cenu udržet u svého syna místo královny.

Jediné, co by se Alence dalo vytknout, je to, že to byla tak trochu zhýčkaná holka z města, zatímco můj syn Vašek vyrůstal na vesnici. Alenka byla rozmazlovaný jedináček a od své matky se toho mnoho nenaučila, tedy alespoň co se domácích prací týče.

Co se ovšem nedalo Alence upřít, byla velká snaha se všechno naučit. Doma měla vždycky naklizeno, žehlit se naučila rychle.

Bylo mi jí líto

A stejně tak přistoupila i k vaření. Nakoupila si nejrůznější knihy o vaření, a jejími vzory se stali dokonce i televizní šéfkuchaři. Jenže i když se snažila, Vašek nebyl spokojený.

„Jako moje matka nebudeš vařit nikdy!“ zpražil ji každou chvíli nějakou výčitkou. Několikrát jsem u nich doma byla svědkem nepříjemného výstupu, kdy mi bylo té holky líto.

Ona mému synovi totiž podstrojovala až moc, u mě byl zvyklý na levnou, jednoduchou stravu. A ona se snažila vařit jako v nejluxusnější restauraci.

Nerozmazluj ho!

Tak jsem se jednoho dne objevila u jejich dveří, když měla snacha volno a syn byl v práci. „Teď se dobře dívej, jak se to dělá!“ začala jsem tahat z tašky ty nejobyčejnější ingredience. Proč bych své snaše neporadila, když jsem věděla, jak se snaží.

„Vaška jsem nikdy nerozmazlovala, jedl levně, protože jsme byli chudí. Vař mu jednoduchou českou kuchyni, a bude spokojený.“ Pak jsem se pustila od obyčejných škvarkových placek a buřtguláše. Než syn přišel, zase jsem odešla.

Ten večer si pochutnal u snachy tak, jako nikdy. Pak už si nikdy nestěžoval. Snacha pochopila, že mu ke štěstí stačí obyčejné knedlíky a pivo!

Hana (66), Kladno