Kadeřnice se omlouvala, že to neudělala schválně. To mi nepomohlo, vypadala jsem jako zmoklé a oškubané kuře.

Kolegyně chodily načesané, nabarvené a upravené, zatímco já si ráno vlasy uhrábla kartáčem a tím veškerá péče o zevnějšek končila. V duchu jsem si domlouvala, že takhle to dál nejde, ale nikdy jsem se neodhodlala ke změně. Byla jsem prostě líná někam jít.

Poslechla jsem kolegyni

Ani můj dlouholetý přítel k tomu jinak nepřispěl. Stále mě jen ujišťoval, že se mu líbím, jaká jsem. Nenapadlo mě, že jeho řeči mají úplně jiný důvod. Chtěl na mně ušetřit, skrblík jeden. On byl totiž moc opatrný na každou korunu.

To byla taky jeho jediná špatná vlastnost. Jinak byl na mě moc hodný a laskavý. Jen ty peníze byly jeho slabinou. Ale abych mu nekřivdila. On šetřil i na sobě, nejen na mně. K holiči nechodil, stříhal se sám. Hospodám se taky vyhýbal, a co mohl, sám opravil.

Až když mi do duše promluvila kolegyně, dala jsem si konečně říct. „Abys toho nelitovala. Těch pár stovek tě nezabije a budeš mít ze sebe lepší pocit. Uvidíš, že ten tvůj to taky ocení!“

Vypadala jsem strašně

Měla pravdu a já se konečně vydala ke kadeřnici. Bylo to pro mě dobrodružství. Umytí vlasů, barvení, melír, ostříhání a spousta dalších procedur. V provozovně panoval pro mě dost nepochopitelné přítmí, málem jsem se v zrcadle ani pořádně neviděla.

Těšila jsem se, že si svůj nový zevnějšek prohlédnu pořádně až doma. Ani jsem se neobtěžovala zout a letěla jsem do koupelny. Nevěřila jsem svým očím. Vypadla jsem jako zmoklá slepice! Jako by mě stříhal bezruký slepec. Je to ošklivé, jinak se to vyjádřit nedá.

Přítel mě škodolibě pozoroval: „No, ty jsi musela té kadeřnici udělat něco hodně ošklivého!“ Ještě že nevěděl, jak tučné spropitné jsem jí dala.

Mstila se mi

Hned další den cestou ze zaměstnání jsem za ní šla. Sundala jsem si kšiltovku a ona mi hned nabídla, že vše opraví. Důvěřivě jsem si sedla do křesla. Výsledek byl ještě horší. Už jsem nebyla jako slepice, spíš jako holé kuře. Nebo jen žloutek!

„On měl přítel snad pravdu. Ta ženská mi to dělá naschvál!“ Nečekala jsem na další den. Vrazila jsem k ní znovu, dvě minuty před zavírací dobou. Lekla se a přiznala. Prý jsem jí odloudila přítele!

„Víte, líčila jsem si na něho, a on potom dal přednost vám, takové chudince! Tak ať si vás užije, vy nádhero!“

Musela jít na pánské

Tak takovou nenávist jsem nečekala. Vždyť já ji ani neznala. A nikoho jsem nikdy nikomu nepřebrala. To můj současný přítel o mě jevil zájem! A byl už tou dobou dávno rozvedený a volný. Nechápala jsem to. Přestala jsem nosit kšiltovku a všem se ukázala.

A taky všem řekla, kdo mě stříhal! Zkazila jsem jí pověst. Málem zkrachovala. Na malém městě je konkurence veliká! Stříhá teď zásadně jen chlapy. Na těch není moc co zkazit, s jejich napůl holými hlavami.

Eva R. (54), České Budějovice