Domů     Najednou mám zase sestru
Najednou mám zase sestru
4 minuty čtení

Narodila jsem se krátce po válce a moje dětství bylo stále jako v mlhách. Nikdo o něm nehovořil, nikdo nevzpomínal a fotky žádné neexistovaly.

O otci jsem nic nevěděla, znala jsem jen babičku s dědou. Vyrůstala jsem jen s maminkou. Zdědily jsme po dědovi malé hospodářství, kde jsme spolu samy dřely, když už jsem povyrostla, má maminka ještě po své práci. Já to nenáviděla, proto jsem hned po vyučení utekla do města.

Malé velké hospodářství

Matka zůstala na všechnu práci sama. Měla dva pašíky, několik koziček a dlouhé řady brambor, tuřínu a mrkve. Vše obstarat jí dávalo pěkně zabrat. Také měla spoustu bylinek. Úžasně voňavých a užitečných.

Měsíček lékařský, šalvěj, libeček a taky asi tak dvacet dýní. Nikdy nezapomenu na polévku, kterou vařila snad nejlépe na celém světě. Nic z té dřiny neměla nijak zapotřebí, ale hrdost jí nedovolila slevit z otcových nároků.

„Co zvládl on, zvládnu taky,“ říkala vždycky, když jsem jí domlouvala, aby tolik nepracovala. To tak bylo všechno, co se o mém otci zmínila. Nijak víc jeho existenci ani nepřítomnost nekomentovala. Na nohou měla křečové žíly a byla stále hubenější. Často se zapomněla večer i najíst, jak byla unavená.

Sladkosti mě ovládaly

To jsem jí tak trochu záviděla. Já na jídlo nedokázala zapomenout nikdy. Neustále jsem trpěla chutí na sladké a podle toho moje postava vypadala. O nějaké plnoštíhlosti nemohla být ani řeč. Měla jsem značnou nadváhu!

Nemohla jsem si pomoct, bez kousku sladkosti jsem nemohla zůstat ani den, natož držet nějakou dietu, jak mi neustále domlouvala doktorka na diabetologii. „Skončíte s uříznutou nohou,“ vyhrožovala, ale nedbala jsem.

Utajená sestra

Když jsem viděla, jak mi maminka stárne, zkoušela jsem ji přemluvit, aby se ke mně do města nastěhovala. Nechtěla ani slyšet. I když dřela, dožila se úctyhodného věku. Později zemřela a já se musela postarat o věci, co po ní zůstaly.

V jedné z jejích četných biblí jsem našla dopis adresovaný mně. Nedočkavě jsem si ho přečetla a nevěřila jsem svým očím. Podle maminky jsem měla sestru, které se kdysi vzdala. Hned po narození ji svěřila bezdětné kamarádce. Nemohla se o ni starat.

Už i já byla občas nad její síly, natož další dítě. Kamarádka po dítěti toužila řadu let a nikdy se jí nepovedlo otěhotnět. „S příchodem tvojí sestry na svět se vše rázem vyřešilo. Pro ni i pro mě!“ psala mi maminka a bylo zřejmé, že se nejedná o nějaký vtípek.

Dalším nečekaným překvapením v mámině bibli byla fotografie jakéhosi muže. Mého otce!

Sestru jsme vypátraly

Ihned jsem začala přemýšlet, kde bych sestru mohla vypátrat. „Sociální sítě, to bude nejjistější,“ rozhodla jsem se. Už mi letělo hlavou, co si asi při prvním setkání řekneme. Budeme si něco vyčítat? A co podoba? A dozvím se něco o otci?

Řešila jsem už detaily, neúspěch jsem si vůbec nepřipouštěla. Pomohla mi dcera s vnučkou, nebyl to pro ně vůbec žádný problém. Jen vědět, kde hledat! A taky koho. Ale to pro moje pomocnice nebyl žádný problém. Zadařilo se a já vyrazila na naše první setkání.

Trochu jsem se klepala, ale to bylo spíš zvědavostí než nějakou trémou. Utajená sestra byla o tři roky mladší a moc podoby nepobrala. Tvářila se vstřícně, ale rezervovaně. Musím přiznat, že mě první setkání s ní trochu zklamalo! Ale co jsem čekala, po tolika letech?

Dnes žijeme spolu

Bylo mi už sedmdesát sedm, když mi osud dovolil poznat moji rodnou sestru. Maminka ji měla s naším společným otcem, který nás ale opustil, když zjistil, že je máma podruhé těhotná. Se sestrou jsme se časem skamarádily a později spolu začaly i bydlet.

Oběma nám to prospělo. Já jsem jí mohla se vším pomoct a ona mně taky. I naše děti v sobě našly zalíbení. Bylo to všechno tak nečekané! Když jsem se svěřila kamarádkám, nemohly tomu vůbec uvěřit. Natož moje obvodní lékařka.

Hned mě poprosila, zda by moji sestru mohla vidět. Samozřejmě jsem souhlasila! Měly jsme stejné nemoci i krevní skupinu. Společně jsme zašly na maminčin i otcův hrob. Měla jsem pocit, že se všechno v mém životě změnilo k lepšímu.

Byla jsem obklopena větší rodinou, láskyplnou a vstřícnou. O starosti jsem se mohla rozdělit.

Jitka P. (77), Zlín

Další článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud