Domů     Najednou mám zase sestru
Najednou mám zase sestru
4 minuty čtení

Narodila jsem se krátce po válce a moje dětství bylo stále jako v mlhách. Nikdo o něm nehovořil, nikdo nevzpomínal a fotky žádné neexistovaly.

O otci jsem nic nevěděla, znala jsem jen babičku s dědou. Vyrůstala jsem jen s maminkou. Zdědily jsme po dědovi malé hospodářství, kde jsme spolu samy dřely, když už jsem povyrostla, má maminka ještě po své práci. Já to nenáviděla, proto jsem hned po vyučení utekla do města.

Malé velké hospodářství

Matka zůstala na všechnu práci sama. Měla dva pašíky, několik koziček a dlouhé řady brambor, tuřínu a mrkve. Vše obstarat jí dávalo pěkně zabrat. Také měla spoustu bylinek. Úžasně voňavých a užitečných.

Měsíček lékařský, šalvěj, libeček a taky asi tak dvacet dýní. Nikdy nezapomenu na polévku, kterou vařila snad nejlépe na celém světě. Nic z té dřiny neměla nijak zapotřebí, ale hrdost jí nedovolila slevit z otcových nároků.

„Co zvládl on, zvládnu taky,“ říkala vždycky, když jsem jí domlouvala, aby tolik nepracovala. To tak bylo všechno, co se o mém otci zmínila. Nijak víc jeho existenci ani nepřítomnost nekomentovala. Na nohou měla křečové žíly a byla stále hubenější. Často se zapomněla večer i najíst, jak byla unavená.

Sladkosti mě ovládaly

To jsem jí tak trochu záviděla. Já na jídlo nedokázala zapomenout nikdy. Neustále jsem trpěla chutí na sladké a podle toho moje postava vypadala. O nějaké plnoštíhlosti nemohla být ani řeč. Měla jsem značnou nadváhu!

Nemohla jsem si pomoct, bez kousku sladkosti jsem nemohla zůstat ani den, natož držet nějakou dietu, jak mi neustále domlouvala doktorka na diabetologii. „Skončíte s uříznutou nohou,“ vyhrožovala, ale nedbala jsem.

Utajená sestra

Když jsem viděla, jak mi maminka stárne, zkoušela jsem ji přemluvit, aby se ke mně do města nastěhovala. Nechtěla ani slyšet. I když dřela, dožila se úctyhodného věku. Později zemřela a já se musela postarat o věci, co po ní zůstaly.

V jedné z jejích četných biblí jsem našla dopis adresovaný mně. Nedočkavě jsem si ho přečetla a nevěřila jsem svým očím. Podle maminky jsem měla sestru, které se kdysi vzdala. Hned po narození ji svěřila bezdětné kamarádce. Nemohla se o ni starat.

Už i já byla občas nad její síly, natož další dítě. Kamarádka po dítěti toužila řadu let a nikdy se jí nepovedlo otěhotnět. „S příchodem tvojí sestry na svět se vše rázem vyřešilo. Pro ni i pro mě!“ psala mi maminka a bylo zřejmé, že se nejedná o nějaký vtípek.

Dalším nečekaným překvapením v mámině bibli byla fotografie jakéhosi muže. Mého otce!

Sestru jsme vypátraly

Ihned jsem začala přemýšlet, kde bych sestru mohla vypátrat. „Sociální sítě, to bude nejjistější,“ rozhodla jsem se. Už mi letělo hlavou, co si asi při prvním setkání řekneme. Budeme si něco vyčítat? A co podoba? A dozvím se něco o otci?

Řešila jsem už detaily, neúspěch jsem si vůbec nepřipouštěla. Pomohla mi dcera s vnučkou, nebyl to pro ně vůbec žádný problém. Jen vědět, kde hledat! A taky koho. Ale to pro moje pomocnice nebyl žádný problém. Zadařilo se a já vyrazila na naše první setkání.

Trochu jsem se klepala, ale to bylo spíš zvědavostí než nějakou trémou. Utajená sestra byla o tři roky mladší a moc podoby nepobrala. Tvářila se vstřícně, ale rezervovaně. Musím přiznat, že mě první setkání s ní trochu zklamalo! Ale co jsem čekala, po tolika letech?

Dnes žijeme spolu

Bylo mi už sedmdesát sedm, když mi osud dovolil poznat moji rodnou sestru. Maminka ji měla s naším společným otcem, který nás ale opustil, když zjistil, že je máma podruhé těhotná. Se sestrou jsme se časem skamarádily a později spolu začaly i bydlet.

Oběma nám to prospělo. Já jsem jí mohla se vším pomoct a ona mně taky. I naše děti v sobě našly zalíbení. Bylo to všechno tak nečekané! Když jsem se svěřila kamarádkám, nemohly tomu vůbec uvěřit. Natož moje obvodní lékařka.

Hned mě poprosila, zda by moji sestru mohla vidět. Samozřejmě jsem souhlasila! Měly jsme stejné nemoci i krevní skupinu. Společně jsme zašly na maminčin i otcův hrob. Měla jsem pocit, že se všechno v mém životě změnilo k lepšímu.

Byla jsem obklopena větší rodinou, láskyplnou a vstřícnou. O starosti jsem se mohla rozdělit.

Jitka P. (77), Zlín

Další článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může