Domů     Ztratila jsem moji vnučku
Ztratila jsem moji vnučku
3 minuty čtení

Když se Anna narodila, byla to pro mě radost, kterou jsem nikdy nečekala. Byla tak živá, plná energie a zvědavosti. A to všechno je pryč.

Anička byla jiná než ostatní děti. Vždy měla nějaký svůj pohled na svět. Často jsme spolu trávily čas venku. Já jsem jí ukazovala stromy, květiny, povídala o tom, jak krásný může být život. V její přítomnosti všechno vypadalo jednoduše a krásně. Ty chvíle byly plné smíchu a štěstí, to jsem si užívala.

Ztráta, kterou jsem nečekala

Nikdy jsem si nepřipouštěla, že by mohla odejít. Aničce bylo teprve 18 let, měla celý život před sebou. A přesto, přišla ta osudná zpráva, která mi změnila život. Volal mi zeť, dcera nemohla. Ležela na oddělení na psychiatrii. Zhroutila se. Anička zemřela. Šla po přechodu a srazil ji opilý řidič.

Zcela mne to semlelo. Proč zrovna my?

Bylo to jako rána do srdce, která mě paralyzovala. Byla tak mladá, tak plná života a nadějí na budoucnost. A teď? Už tu nebyla. Co se stalo? Proč zrovna ona? Zůstala jsem s prázdnotou, která se nijak nedala zaplnit.

Prázdnota, kterou nelze vyplnit

Dny po její smrti byly jako v mlze. Svět kolem mě se zpomalil, byl šedivý a bez života. Chodila jsem po domě, všechno bylo tiché, jako by všechno ztratilo svůj význam. Vzpomínky na Aničku mě pronásledovaly. Její smích, její tvář na fotografiích.

A já jsem si jen říkala: proč právě Anna? Bolelo to tak, že jsem někdy nevěděla, jestli mám vůbec dál žít. Ta bolest se stávala mým stínem, který jsem nechtěla, ale musela jsem s ním žít.

Nezůstalo nic, jen vzpomínky

Když už jsem se alespoň trošku vzpamatovala z prvotního šoku, začala jsem si procházet naše společné fotografie. A najednou jsem si uvědomila, že i když tu Anna není, ty vzpomínky jsou všechno, co mi po ní zůstalo.

Ty chvíle, které jsme spolu prožily, to byl poklad, který mi nikdo nevezme. I když jsem ji ztratila, pořád jsem cítila její přítomnost. Vzpomínky na ni byly jako oheň, který mi svítil v temnotě.

Bylo smutné začít žít ve vzpomínkách, ale vědomí, že jsem měla tak skvělou vnučku, mne těšilo víc, než abych si připustila splín.

Láska, která mi nikdy neodejde

Anička už není mezi námi, ale její duše stále žije v mém srdci. Vzpomínky, její smích, její způsob, jakým se dokázala radovat z maličkostí, ty jsou stále součástí mého života. Dává mi to sílu jít dál.

Možná už nemohu cítit její ruku ve své, ale její láska je stále přítomná. Pomáhá mi to přijmout tu bolest a zároveň si uvědomit, jak krásně jsme spolu leccos prožily. Ne každý to má…

Ema L. (75), Písek

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud