Domů     I já mám přece právo na lásku
I já mám přece právo na lásku
5 minut čtení

Nemohu pochopit, že ani vlastní děti nerespektují moje právo na lásku. V jejich očích jsem moc stará na to, abych se zamilovala. Užívat života asi smějí jen ti mladí.

Moje kamarádka vždycky s trochou ironie říkala, že domovy důchodců jsou naším zaslouženým trestem za jesle, kam jsme dávaly naše děti. Myslím, že je na tom trocha pravdy.

Ne že by byly domovy důchodců trestem a jesle nějakým peklem, ale pocit opuštěnosti a takového nedobrovolného kolektivního života v tom, dle mého názoru, přece jen je. Vždyť kdo by nebyl raději v teple domova mezi svými blízkými! Tedy pokud se mají vzájemně rádi a respektují se.

Vzrostlo mi sebevědomí

Moje děti se ke mně chovaly vždycky hezky. Byly hodné. Navštěvovaly mě, jak jim to čas dovolil, zvaly mě na oslavy a kupovaly mi maličkosti i velké dárky.

Složily se mi na novou pračku a přispěly na drahé dioptrické brýle, po kterých jsem si netroufla ani toužit. Těmi brýlemi vlastně všechno začalo. Slušely mi.

Nebo jsem se možná v nich cítila tak dobře a sebevědomě, že najednou nebyl problém se s někým seznámit. Padl mi do oka muž o něco mladší než já, atraktivní a úspěšný. Lukáš se stal pro mě vším.

Měla jsem trému

Milovala jsem ho a zbožňovala. Trávila jsem s ním každou volnou chvíli. Neuplynul den, kdy bychom se neviděli nebo si alespoň několikrát za den netelefonovali. Znali jsme se už několik měsíců, když jsem navrhla společný oběd s celou rodinou. Jeho i mojí.

Těšila jsem se, že si po obědě pěkně popovídáme a spřátelíme se. Samozřejmě že jsem měla strach, jak takové setkání dopadne. Ale měla jsem na mysli rodiče Lukáše. Jistě si pro syna představovali mladší partnerku, než jsem byla já. A možná i atraktivnější.

Děti jsem už ve svém věku mít nemohla, na rozdíl od jejich syna. V tom jsem viděla největší zádrhel, který mě mohl čekat. Před oním slavnostním dnem jsem nespala snad ani minutu.

Stále dokola jsem přemítala, co řeknu na tu či onu otázku, jak se budu tvářit, až uslyším nějakou výtku nebo připomínku.

Odsoudili mě hned

Z toho, co jsem si představovala, se nevyplnilo vůbec nic. Nastávající tchyně s tchánem se na mě tvářili oba velmi přátelsky a dávali mi najevo, že jsou s výběrem synovy partnerky nad míru spokojení. Oddychla jsem si, ale bylo to hodně předčasné.

Ke slovu se dostala moje rodina a já se nestačila divit. Naznačili dost okatě, že jsem se asi na stará kolena dočista zbláznila. Že se postarají, abych konečně vystřízlivěla a začala se chovat přiměřeně svému věku.

Vnučka měla radu

„A to je jak?“ zeptala jsem se jedné z dcer nasupeně a za ni mi, k mému velkému údivu, odpověděla sotva pubertě odrostlá vnučka:

„No babi, zajíčky nech nám mladým. Je to ostuda se takhle ztrapňovat. Měla bys být někde v pečováku a ne se předvádět v drahých šatičkách pro teenagery!“

Byl to trapas

U stolu zavládlo rozpačité ticho. Bylo to tak kruté! Zastyděla jsem se. Ale ne za sebe, ale za svoji rodinu. Jak jsem je špatně vychovala! Bez respektu a úcty. Byla jsem prostě pro ně jen babka, co jim strká peníze a peče bábovku. Vůbec mě nechápali!

Zdvořile jsme dopili kávu a rozešli se do svých domovů. Nikdo mi nezavolal. Ani Lukáš ne. Dotklo se ho, jak s ním bylo zacházeno. Jako kdyby neměl vlastní rozum, cit a úsudek. Došlo mi dost pozdě, že právo být dotčená mám nejen já, ale i on.

Šla jsem mu vše vysvětlit a omluvit se, ale nestál o to. Navrhl mi rozchod. Zůstala jsem opět sama, jen se svými luxusními brýlemi, které mi už nedělaly vůbec žádnou radost.

Jen mi připomínaly pár krásných měsíců, které mi osud dopřál prožít. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem v duchu dala dětem za pravdu. Rezignovala jsem.

Co mám dělat?

„Už jsem opravdu stará. Co mě to jen napadlo! Podám si přihlášku do nějakého penzionu a prodám byt. Začnu se chovat přiměřeně věku,“ říkala jsem si. Deprese mi asi způsobila i zhoršení zdravotního stavu. Začala jsem obíhat doktory a každý z nich mi něco našel.

Musela jsem začít užívat léky na srdce i vysoký krevní tlak. A taky na spaní, abych celou noc jen nepozorovala strop nad svojí postelí.

Se svatbou jsem neotálela

Uplynul téměř rok, než jsem se s Lukášem znovu shledala. Opět v oční optice. Mně spravovali brýle a Lukáš si pořizoval svoje první. „Už taky nejsem nejmladší,“ rozesmál se šťastně, když mě uviděl. Nemohli jsme se od sebe odloučit!

Náš vztah pokračoval tam, kde skončil. Svoje blízké jsem už na slavnostní oběd nepozvala. Poslala jsem jim rovnou oznámení, že jsem se vdala. Riskla jsem to. Buď pochopí, že mám na lásku právo, nebo se budou muset obejít bez babičky.

Eva T. (63), Kroměříž

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud