Poslední partner mě jenom kritizoval. Byla jsem zlomená, nevěřila jsem si. Pak jsem potkala Jakuba a ten všechno změnil.

Vždy, když jsem s někým ukončila vztah, jsem byla nějakou dobu sama. Aby se mi zklidnily emoce a člověk si odžil vše bolavé. Většinou se tato fáze rovnala několika měsícům. Jenže člověk míní a život mění. Při jednom rozchodu jsem potkala během týdne svou novou lásku.

Poučení z chyb

Po dalším rozchodu jsem vzdala myšlenku na založení rodiny. Měla jsem několik vztahů, ale rozpadly se. Nikdy to nefungovalo přirozeně, vždy jsme jeli na větší či menší kompromis. A často do vztahu vstoupily vnější vlivy, jako byla nevěra, exekuce nebo lži.

Ze vztahu jsem pokaždé odcházela psychicky unavená a vyčerpaná. Cítila jsem, jak se moje tělo, a hlavně mysl musí zregenerovat. Po rozchodu jsem vždy analyzovala důvod rozchodu a snažila se z prožité situace vytěžit maximum pro sebe. Pochopit, co mi to v životě mělo ukázat a čemu mě to mělo naučit.

Čtyři roky

Poslední přítel mě vyškolil mistrně. To byl omyl už od začátku. Přítelovy oči byly zlé a mně neustále běželo někde na pozadí, že nedělám dobře. Jenže mě Petr doslova ukecal.

A když jsem s ním zažila první milování, ztratila jsem poslední zbytek rozumného úsudku.

Bohužel jsem Petra potkala v době, kdy mi tikaly biologické hodiny a já se za každou cenu snažila najít způsob, jak bychom spolu dokázali komunikovat a fungovat bez věčných hádek. Až za čtyři roky mi došlo, že to nejde.

Jenom kritika

Petr byl manipulátor a samolibý muž. Zatímco já se snažila sebe přizpůsobit jeho požadavkům, Petr vyhledával, co by na mně a mém chování zkritizoval. A v tomto módu jsme fungovali čtyři dlouhé roky.

Vzal si věci a odešel

Vůbec nechápu, že jsem dovolila, aby se mnou někdo tímto způsobem jednal. Ale mistrná manipulace těchto lidí spočívá v tom, že jednají nenápadně, polehoučku a svou oběť rozebírají kousek po kousku. Až ze sebevědomé ženy zbude troska.

Ze zbytku posledních sil jsem sebrala odvahu a Petrovi řekla: „Petře, ukončuji náš vztah. Už mi v něm dlouho není dobře a mám plné zuby našich věčných nedorozumění a mého každodenního obhajování se. Už nechci. Končím.“ Petr na mě chladně koukal, nic neřekl. Jen si u mě v bytě posbíral věci a odešel.

Mohla jsem zase dýchat

Ulevilo se mi a zároveň jsem nechápala, že po čtyřech letech vztahu odešel bez jediného slova. Asi jsem mu za víc nestála. Byl se mnou, dokud jsem poslouchala, a když jsem se vzepřela, byla toto jeho poslední forma, jak mě ponížit.

Trochu jsem si pobrečela, ale zároveň jsem měla pocit, že můžu svobodně dýchat. Druhý den jsem vyrazila na venkovní výstavu fotografií našeho města. A tam mě oslovil neznámý muž. Dali jsme se do řeči a pozval mě na kávu. Čas s ním příjemně ubíhal.

Všechno dopadlo, jak mělo

Druhý den jsme šli na večeři. Pak na výlet a víkend jsem už trávila u něho. Jakub na mě působil jako moje medicína pro uzdravení. Vyzařoval z něho klid. Když mě objal, cítila jsem se v bezpečí. Po měsíci jsme si vyznali lásku.

A já jsem poprvé v životě cítila, že vše běží, jak má. Nenásilně, naprosto přirozeně a čistě. Dodnes nechápu, že jsem byla schopná se v jednom týdnu rozejít a navázat nový vztah. Překvapila jsem samu sebe, ale vůbec toho nelituji.

Alena M. (52), Zlín