Ten dárek mi vybírala vnučka svým srdcem. Přinesl mi domů nejen štěstí a lásku, ale také dostatek peněz a dořešení dávných sporů o dědictví.

Když jsem odešla do důchodu, bylo to před osmi lety, začal mi nový život. Měla jsem najednou spoustu času na svou zahrádku a také na koníčky, mezi které patřila četba knih a cestování za poznáním.

Na to jsem ale neměla moc peněz, protože penze, kterou mi vyměřili, nebyla žádná hitparáda.

Oblíbený Šiva

Naštěstí jsem bydlela ve svém domečku po mamince a nemusela platit nájem. Tak jsem si dokázala i něco ušetřit. Na cestování k moři to nebylo, jen na ty jednodenní výlety po krásách naší země.

Já si ale nestěžovala, naše země je krásná a zajímavých míst má mnoho. Občas jsem se ale zasnila nad krásnými fotkami z exotických zemí. Zejména Indie byla mou dávnou touhou… Ráda jsem o Indii četla a také o ní vyprávěla.

Tím nejvěrnějším posluchačem se stala moje vnučka Alenka. Bylo jí šest let a byla neuvěřitelně moudrá. Naslouchala mému vyprávění o kraji, kde vládne láska ke zvířatům a duchům, o buddhismu a o různých bozích hinduismu. Nejvíce se jí zalíbil Šiva.

Malovala ho často, jak stojí rozkročený uprostřed Indického oceánu, jednou rukou točí mraky nad hlavou a tou druhou vodou oceánu. A nezapomněla nikdy na další jeho ruce. „Babičko, proč nemáme taky víc rukou?“ ptala se mě často. „Protože nejsme bohové,“ říkala jsem jí na to.

Ztratil se?

Nevím, kde toho malého Buddhu zakletého ve skleněném přívěsku vnučka sehnala, ale dostala jsem ho od ní jako dárek pod stromeček. Tvrdila, že ten přívěsek našla na ulici, tak kdoví, kdo jej ztratil. Valnou cenu neměl, jak jsem si ověřila, zato byl kouzelný.

Možná proto, že mi ho dala vnučka z lásky a věděla, že mi tím udělá náramnou radost. Nosila jsem ten přívěsek u sebe a hřál mě příjemně u srdce. Posléze se začaly v mém životě dít velké věci.

Buddha mě povolal

Začalo to tím, že jsem se usmířila se sestrou. Léta jsme spolu nemluvily kvůli dědictví. Sestra si tehdy přivlastnila pozemky a prodala je. Najednou měla chuť mi aspoň něco z těch peněz dát.

Když na mě hned vzápětí vylétla v nabídce jedné cestovky dovolená do Indie – za báječnou cenu jako last minute, brala jsem to jako znamení. Neváhala jsem a zájezd koupila pro sebe a vnučku. Buddha nás totiž povolal!

Tereza (71), Liberec