Koleno ho trápilo už hodně dlouho a na plánovanou operaci se proto docela těšil. Už se nemohl dočkat, až bude zase fit.
Můj muž miluje přírodu. Teď se ale chystá do nemocnice. „Ještě koupit nový župan a hezké pyžamo, abych nedělal ostudu,“ slyšela jsem snad denně, a proto jsem jednou večer s jeho souhlasem objednala všechno na internetu.
Chybět nemohl ani parfém a voda po holení. Tak pečlivě se nechystaly snad ani ženské! On tím zřejmě maskoval své obavy, ale mě se na chvíli zmocnilo podezření, že se v té nemocnici snad chystá sbalit nějakou hezkou sestřičku. Bylo jich tam víc než dost a každé to moc slušelo!
Zestárla jsem
I já bývala kdysi krásná ženská, ale o kráse se dnes už bohužel mluvit nedalo. S roky mi přibyly vrásky a zahladit stopy stárnutí mi dávalo čím dál větší práci. Krk se krabatil, vlasy řídly a na rukou se dělaly čím dál větší pihy.
Když si manžel konečně sbalil nové věci do svojí luxusní kožené cestovní kabely, skoro jsem si oddychla. „Konečně budu mít pár dní klid,“ pomyslela jsem si. Mýlila jsem se. Klid se nedostavil ani na chvíli, natož na den.
Cpal se a kňoural
„Přines mi, prosím tě, krém na obličej, mám ho suchý,“ volal ještě týž den večer a ráno pokračoval: „Nemám tady kartáč, už mi padají vlasy!“ Ptala jsem se v duchu sama sebe, kdy ho už konečně na chvíli uspí. Ani jsem se nenadála a byl vzhůru.
Koukal, jako by spal měsíc. Úplně se změnil! Jediné, co ho zajímalo, bylo jídlo. Snědl úplně všechno a ještě daleko víc. Bonboniéru určenou pro sestřičky, loupáky z místního kiosku a taky chlebíčky s vejcem a majonézou. Jinak nic nechtěl, jen kňoural.
Dokonce ani televize ho nezajímala. Dříve sledoval zprávy a taky nejrůznější dokumenty, prý aby byl v obraze. Teď jen koukal do zdi nebo z okna. Nic ho nebavilo, protože ho všechno bolelo!
Moc se změnil
Byla jsem přesvědčená, že už svými požadavky na léky proti bolesti štve i sestřičky. Odsekávaly mu, nebo se mu rovnou vyhýbaly. Už na něho nešvitořily, jako když přišel na příjem. Nejhorší bylo, že nechtěl slyšet ani o sprše. Prý je daleko od postele.
Přestal si i čistit zuby, což byla jeho oblíbená činnost. Pořídil si totiž hodně drahý elektrický kartáček a používal ho i u počítače, když četl bulvár. Vždycky mě to rozčilovalo, a nyní, co bych za to dala! Zůstal v andělíčku, do pyžama se mu nechtělo.
Přičítala jsem to narkóze, ale ani po jeho propuštění se nic nezměnilo. Jen seděl nebo ležel a stěžoval si úplně na všechno. Asi po měsíci jsem si ke svému zděšení všimla, jak hrozně moc přibral.
Dceru to nezajímalo
Udělal se mu nejen pěkný pupík, ale i takový rozbředlý podbradek, jako by mu těsně pod bradou visel kus sulcu. Hrůza! „Ty si nejsi vůbec podobný,“ konstatovala jsem a čekala, co on na to. Na svém vzhledu si vždycky zakládal. Ani to s ním nehnulo.
Zavolala jsem na pomoc dceru. Přijela z velké dálky a byla na mě naštvaná. Přesvědčená, že přeháním. Po chvíli byla ze svého otce úplně grogy. „Mami, musím se ti omluvit. Křivdila jsem ti.
S tátou je to horší, než jsem myslela,“ přiznala, ale hned potom zdůraznila, že asi nic nenaděláme. Moc ji to nezajímalo. Taky proč. Měla svých starostí dost. Zrovna se rozváděla. Ten její si našel starší a bohatší.
Nechal si od ní kupovat drahé dárky a liboval si, jak je zajištěný. Že má doma dvě malé děti, ho vůbec nezajímalo. Dokonce šel na pracák, aby nemusel platit vysoké výživné.
Inu, byla jiná doba než za nás, kdy chlapi odcházeli za mladšími a pořizovali si nové rodiny. „Prostě se z něho stal dědek,“ řekla před odjezdem a já nemohla nic než souhlasit.
Najdu si jiného
Rezignovala jsem a přijala, že mám prostě jiného manžela. Byla to pravda, vždyť to už vůbec nebyl on. Koupila jsem si nějaký časopis s obrázky krasavců. Položila jsem ho vedle svého křesla a nápadně nad těmi svalovci vzdychala. Ani to s ním nehnulo!
Myslím, že nezbývá, než abych si našla nějakého jiného muže. Hlavně živého, ne jen na obrázku v časopise. Hezkého, a hlavně milého. Takového, který se mnou bude mluvit a všímat si mě. Prostě nějakého, co nebude jen stále skuhrat a litovat se!
Monika T. (61), Most
