Domů     Nikdy jsme nelitovali, že jsme tu holčičku adoptovali
Nikdy jsme nelitovali, že jsme tu holčičku adoptovali
3 minuty čtení

Ani já, ani můj manžel jsme neměli sourozence. Tím spíš jsme toužili po velké rodině, po domě plném dětí. Osud nám ale kladl těžké překážky.

Byla jsem jedináček a strádala jsem tím. Měla jsem sice všechno, ale parťáka na hraní ne. Záviděla jsem ostatním dětem, které měly bratříčka nebo sestřičku. A osud tomu chtěl, že jsem si našla takového přítele, který také vyrostl jako jedináček.

Proto jsme si oba moc přáli mít jednou velkou rodinu, kde by byly alespoň tři děti. Byli jsme spolu už dvanáct let a nedařilo se mi stále otěhotnět. Ještě jsme ale neztráceli naději.

Nakonec jsme se pokusili i o umělé oplodnění, ale ani to nevyšlo. Záviděli jsme známým, kterým se to povedlo tak, že měli nakonec dvojčátka. To byla velká nespravedlnost! Proč mají děti rovnou dvě, a my žádné?

Vymstí se to?

Když už nám nezbývala žádná naděje, začali jsme uvažovat o adopci. Narazili jsme ale na odpor rodiny a hlavně na hrůzostrašné příběhy z našeho okolí, jak se adopce různým lidem vymstila. Co jim pak z toho dítěte vyrostlo.

Jenže nás to neodradilo, absolovali jsme všechny šílené peripetie s vidinou, že se jennou dočkáme. Chtěli jsme jít do rizika! Když jsme se konečně dočkali a šli se podívat na „naše“ děťátko, okamžitě zafungovala láska na první pohled.

Malá Rozárka byla kouzelná, vůbec jsme nedokázali pochopit, jak se jí mohla její matka hned po porodu vzdát. A taky nás posedly obavy, co když se jí bude jednou dožadovat? Rozárka byla ale tak úžasná, že všechny naše obavy dokázala zahnat.

Když jsme si ji nesli domů, byli jsme nejšťastnější pár na světě. Konečně jsme byli rodina. A pak se to rozběhlo. Rozárka nám dělala jen a jen radost. Bylo to úžasné dítě, byla chytrá a talentovaná.

Životní výhra

O to víc mě ale v noci budila ze sna strašlivá představa, že se jednou objeví její skutečná matka. Naše princezna si dokázala získat postupně i babičky a dědečky, kteří nás od adopce zrazovali. Najednou ji brali jako by byla naše odjakživa.

Vyrostla z ní krasavice, která je milá a chytrá. Vystudovala vysokou školu a je dnes šťastně vdaná. Vzhledem k tomu, že čeká už druhé miminko, to naše prokletí jedináčků zlomila. Jsme šťastný dědeček a šťastná babička.

Jiřina (67), Karlovarsko

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.