Domů     Nikdy jsme nelitovali, že jsme tu holčičku adoptovali
Nikdy jsme nelitovali, že jsme tu holčičku adoptovali
3 minuty čtení

Ani já, ani můj manžel jsme neměli sourozence. Tím spíš jsme toužili po velké rodině, po domě plném dětí. Osud nám ale kladl těžké překážky.

Byla jsem jedináček a strádala jsem tím. Měla jsem sice všechno, ale parťáka na hraní ne. Záviděla jsem ostatním dětem, které měly bratříčka nebo sestřičku. A osud tomu chtěl, že jsem si našla takového přítele, který také vyrostl jako jedináček.

Proto jsme si oba moc přáli mít jednou velkou rodinu, kde by byly alespoň tři děti. Byli jsme spolu už dvanáct let a nedařilo se mi stále otěhotnět. Ještě jsme ale neztráceli naději.

Nakonec jsme se pokusili i o umělé oplodnění, ale ani to nevyšlo. Záviděli jsme známým, kterým se to povedlo tak, že měli nakonec dvojčátka. To byla velká nespravedlnost! Proč mají děti rovnou dvě, a my žádné?

Vymstí se to?

Když už nám nezbývala žádná naděje, začali jsme uvažovat o adopci. Narazili jsme ale na odpor rodiny a hlavně na hrůzostrašné příběhy z našeho okolí, jak se adopce různým lidem vymstila. Co jim pak z toho dítěte vyrostlo.

Jenže nás to neodradilo, absolovali jsme všechny šílené peripetie s vidinou, že se jennou dočkáme. Chtěli jsme jít do rizika! Když jsme se konečně dočkali a šli se podívat na „naše“ děťátko, okamžitě zafungovala láska na první pohled.

Malá Rozárka byla kouzelná, vůbec jsme nedokázali pochopit, jak se jí mohla její matka hned po porodu vzdát. A taky nás posedly obavy, co když se jí bude jednou dožadovat? Rozárka byla ale tak úžasná, že všechny naše obavy dokázala zahnat.

Když jsme si ji nesli domů, byli jsme nejšťastnější pár na světě. Konečně jsme byli rodina. A pak se to rozběhlo. Rozárka nám dělala jen a jen radost. Bylo to úžasné dítě, byla chytrá a talentovaná.

Životní výhra

O to víc mě ale v noci budila ze sna strašlivá představa, že se jednou objeví její skutečná matka. Naše princezna si dokázala získat postupně i babičky a dědečky, kteří nás od adopce zrazovali. Najednou ji brali jako by byla naše odjakživa.

Vyrostla z ní krasavice, která je milá a chytrá. Vystudovala vysokou školu a je dnes šťastně vdaná. Vzhledem k tomu, že čeká už druhé miminko, to naše prokletí jedináčků zlomila. Jsme šťastný dědeček a šťastná babička.

Jiřina (67), Karlovarsko

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka