Domů     Nikdy jsme nelitovali, že jsme tu holčičku adoptovali
Nikdy jsme nelitovali, že jsme tu holčičku adoptovali
3 minuty čtení

Ani já, ani můj manžel jsme neměli sourozence. Tím spíš jsme toužili po velké rodině, po domě plném dětí. Osud nám ale kladl těžké překážky.

Byla jsem jedináček a strádala jsem tím. Měla jsem sice všechno, ale parťáka na hraní ne. Záviděla jsem ostatním dětem, které měly bratříčka nebo sestřičku. A osud tomu chtěl, že jsem si našla takového přítele, který také vyrostl jako jedináček.

Proto jsme si oba moc přáli mít jednou velkou rodinu, kde by byly alespoň tři děti. Byli jsme spolu už dvanáct let a nedařilo se mi stále otěhotnět. Ještě jsme ale neztráceli naději.

Nakonec jsme se pokusili i o umělé oplodnění, ale ani to nevyšlo. Záviděli jsme známým, kterým se to povedlo tak, že měli nakonec dvojčátka. To byla velká nespravedlnost! Proč mají děti rovnou dvě, a my žádné?

Vymstí se to?

Když už nám nezbývala žádná naděje, začali jsme uvažovat o adopci. Narazili jsme ale na odpor rodiny a hlavně na hrůzostrašné příběhy z našeho okolí, jak se adopce různým lidem vymstila. Co jim pak z toho dítěte vyrostlo.

Jenže nás to neodradilo, absolovali jsme všechny šílené peripetie s vidinou, že se jennou dočkáme. Chtěli jsme jít do rizika! Když jsme se konečně dočkali a šli se podívat na „naše“ děťátko, okamžitě zafungovala láska na první pohled.

Malá Rozárka byla kouzelná, vůbec jsme nedokázali pochopit, jak se jí mohla její matka hned po porodu vzdát. A taky nás posedly obavy, co když se jí bude jednou dožadovat? Rozárka byla ale tak úžasná, že všechny naše obavy dokázala zahnat.

Když jsme si ji nesli domů, byli jsme nejšťastnější pár na světě. Konečně jsme byli rodina. A pak se to rozběhlo. Rozárka nám dělala jen a jen radost. Bylo to úžasné dítě, byla chytrá a talentovaná.

Životní výhra

O to víc mě ale v noci budila ze sna strašlivá představa, že se jednou objeví její skutečná matka. Naše princezna si dokázala získat postupně i babičky a dědečky, kteří nás od adopce zrazovali. Najednou ji brali jako by byla naše odjakživa.

Vyrostla z ní krasavice, která je milá a chytrá. Vystudovala vysokou školu a je dnes šťastně vdaná. Vzhledem k tomu, že čeká už druhé miminko, to naše prokletí jedináčků zlomila. Jsme šťastný dědeček a šťastná babička.

Jiřina (67), Karlovarsko

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může