Domů     Osud jí to vrátil, ale neměla jsem radost
Osud jí to vrátil, ale neměla jsem radost
3 minuty čtení

Koncem léta jsem se měla vdávat. Spolužačka Zuzana si přála poznat mého budoucího manžela, což jsem jí umožnila.

Nechápala jsem, jak mi to mohla Zuzana udělat. Nebyly jsme nejlepší kamarádky, ale znaly jsme se dobře, chodily jsme spolu do třídy, myslela jsem, že je to normální, docela prima holka.

Když však později došlo na lámání chleba, jasně mi naznačila, že mě ve skutečnosti nenáviděla. Zírala jsem na ni jak tele na nová vrata. Jak mě mohla nenávidět, když jsem na ni nikdy ani křivě nepohlédla? Nemělo to logiku.

Žralo ji, že mi život rozdal lepší karty. Byla jsem na rozdíl od ní z úplné rodiny, dobře jsem se učila, kluci se o mě prali. To mi zazlívala a taky se mi za to řádně pomstila. „Páni, ty se budeš vdávat, viď?“ povídá mi s obdivem.

To už na dveře ťukalo jaro a maturita. „Říkaly holky, že za vysokoškoláka. To je úžasný. Přála bych si ho poznat. Říct mu, že si bere báječnou holku. A ať tě celý život opatruje a chrání.“

A já byla tak naivní, že jsem jí to spolkla i s navijákem. A ještě mě to i dojalo. Ta je ale milá, řekla jsem si v duchu uznale.

Anonymní dopis

Opravdu jsem měla před svatbou. Plánovali jsme ji na konec léta. To všechno jsme Zuzaně vykládali v kavárně, kam jsme ji pozvali, když si tedy tak přála Michala poznat. „Mám z vás takovou radost!“ vykřikovala a objednala tři panáky, abychom to štěstí zapili.

„Tak vám to sluší. Bude z vás krásný pár.“ Když zjistila, že Michal studuje pátý ročník medicíny, její obdiv již neznal hranic. „Budete mít chytré děti,“ chichotala se. „Hele, a až si zlomím nohu, můžu se na tebe obrátit?“ vtipkovala a usmívala se na Michala.

Všimla jsem si, že je tentokrát velmi pečlivě nalíčená a nakulmovaná. Evidentně jí záleželo na tom, aby udělala dojem. A opravdu ho udělala. Když o týden později přijela za Michalem na kolej, nezůstalo jen u hovoru.

Odjížděla druhý den ráno. Záhy jsem dostala anonymní dopis, který vše věrně vylíčil. Patrně jej psala sama Zuzana.

K nepoznání

Tehdy jsem byla přesvědčená, že mi zničila život, dneska už to vidím trochu jinak. Ani Michal nebyl svatoušek, kdoví, jak by se mi s ním žilo. Když mi osud překazil svatbu, přihlásila jsem se na medicínu a vystudovala ji.

Vdala jsem se za muže, který bohužel rovněž neoplýval ctnostmi, a po pěti letech rozvedla. Žila jsem hlavně svou smysluplnou prací, a když mi náhoda přivedla do cesty ženu s těžkým zánětem slinivky břišní, poznala jsem v ní úhlavní nepřítelkyni Zuzanu.

Byla k nepoznání, vyhublá, zubožená. I ona mě poznala. Zezelenala ještě víc, než byla. Nepatrně jsem se pousmála a tiše ji ubezpečila: „Neboj se. Přežiješ to. Já jsem to taky přežila.“ Pokusila se o vděčný úsměv.

Dana (62), jižní Morava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.